Když jsem se chystala na moravské vinobraní spojené s ochutnávkou burčáku, známí i kolegové v redakci mě vyprovázeli slovy: „No počkej, to tě pěkně prožene“. Nic. Efekt byl úplně opačný. Asi jsem mimozemšťan.

cedulka

Šéfredaktor Radek v minulém týdnu v článku, týkajícím se „drbů z redakce“ „opět“ použil nešťastnou větnou formulaci ve smyslu, že coby kovaná Moravačka jsem začala pohrdat svým rodným krajem. Tak vězte, že ani náhodou! A ona odpověď, že jedu do „řiti“ byla pouze výsledkem mé přepracovanosti, kdy jsem myslela, že nakonec nikam neodjedu, protože všechnu zadanou práci nestihnu. A to by mě tatínek zabil, neb jsem mu slíbila, že mu pomůžeme s vinobraním.

vinobrani

dva

Jako malá jsem tuto činnost nenáviděla, jako velká ji mám ráda, protože po každém vinobraní následuje posezení ve vinném sklípku, popíjení loňského vína – a letošního burčáku.

piti

Na radu „opět“ šéfredaktora Radka jsem se do pití této vitamínové bomby vrhla opravdu s vervou. Prý slyšel, že aby se člověk pořádně pročistil, tak má vypít tolik burčáku, kolik má litrů krve.

burcakvlahvi

burčák sice pomalu ubýval, ale stále ho bylo k dispozici víc než krve :)

Když jsem tuto teorii přednesla bodrým moravským vinařům, dostalo se mi odpovědi:
„Šak pij, děvčico, pij, burčáku je dost, ale nebudeš stíhat utěkat na záchod.“

Stíhat jsem opravdu nemusela, protože jsme „neutěkala“
Už nevím, kolik litrů celkem jsem vypila. Pila jsem v pátek, pila jsem v sobotu i v neděli. A nic. Břicho jsem měla nafouknuté jak v šestém měsíci těhotenství, až si mě rodiče starostlivě prohlíželi a kroutili hlavou, neboť před nedávnem porodila moje čtyřicetiletá sestra a že by se teď „na stará kolena“ zbláznila i jejich o šest let starší dcera?

vpatek

pila jsem v pátek, v sobotu i v neděli... (abych byla zdravá)

manzel

burčák na zdraví si dal i manžel (na toho účinkoval podle burčákových pravidel)

cerveny

červený burčák je opravdová lahůdka

Nezbláznila jsem se. Ani těhotná jsem nebyla a už vůbec jsem neměla ani pomyšlení na věci s tím související, protože jsem se nafukovala jako žába. Zatímco ostatní burčák pročisťoval o sto šest, mě nejenže nepročistil, ale ještě mi v žaludku zůstávalo všechno, co jsem za celý víkend snědla. Ale to mám vždycky, když přijedu do jiného prostředí, než se aklimatizuji, tři, čtyři dny trvá, než jdu tam, kam musí i králové.

No, zkrátím to.

V neděli v noci jsme se vydali zpátky do Prahy. Kufr plný hroznů a já ne v šestém měsíci, ale už těsně před porodem.
Ale čím více jsme se blížili k Praze, tím více začalo najednou dítě kopat. Asi 100 kilometrů před Prahou už jsem rodila. Nestačila jsem pohledem přitahovat benzinky a odpočívadla.

Nakonec jsem se tedy pročistila, ale proč ten burčák ve mně kvasil celé tři dny, to je mi záhadou. Asi jsem mimozemšťan.

b

hrozny

foto: autor

Reklama