Poslední dobou si myslím, že největší koncentraci buranů na jednom místě nabízí městská hromadná doprava.  Jedni smrdí, to považuju taky za znak buranství. Druzí, ač mladí, nepustí člověka sednout, ani kdyby vedle nich vrávoral na dřevěné noze. A když to místo uvolníte vy, zasedne ho rychle někdo úplně jiný. Stejně se jako buran může zachovat ten starý člověk, kterému místo uvolníte, a on si na něj položí tašky s nákupem.

Jiní zase nejsou schopni ovládnout decibely. A to prosím i dospělí. Jela jsem docela nedávno vlakem skoro přes půl republiky. Na další zastávce si přisedly dvě dámy s dětmi. Děti kupodivu mlčely jak pěna, ale jedna z těch dvou dam vřískala jako opice.

Asi byla přesvědčená, že všechny v daném vagonu zajímá, jak byla předevčírem na plavání a potykala si tam se starostovo ženou. Nejsem netolerantní. Snažila jsem se tuhle horlivou vypravěčku nezáživných plků ignorovat a začíst se do knížky, ale nešlo to. Po chvíli jsem kapitulovala a šla si sednout do jiného vagonu.

Pak jsem si všimla, že do téhož vagonu postupně přišlo ještě několik dalších lidí z toho předešlého. Tedy považuji za burany i ty, kteří tak nějak nedbají ohledy na okolí a je jim jedno, že nás jejich vyprávění opravdu nezajímá.

Radka

Text nebyl redakcí upraven.

Milá Radko, asi jsme jely stejným vlakem. Též jsem si přesedla.

Máte i vy zkušenosti s buranem? A kdo je vlastně buran? Pište na adresu

redakce@zena-in.cz

Reklama