„Bulvár? Fuj, pokleslý hnus! Jak to někdo může číst“ podobná konstatování slyšíme velice často.
Jak je ale potom možné, že se například nejmenovaného bulvárního deníku prodá denně dvakrát víc, než jiné tiskoviny? Kde jsou ti lidé, kteří ho kupují, když se nad ním taková spousta čtenářů veřejně pohoršuje?

Co se týče fungování bulváru, mohu posloužit jednou zkušeností z nedávné doby.
Byla jsem oslovena šéfredaktorem jednoho hodně ostrého týdeníku, zda bych pro ně nechtěla pracovat. Moje momentální situace nebyla právě růžová a nabídka to byla velmi, ale velmi, finančně výhodná. Přesto se mi do toho nechtělo. Nakonec jsem se s dotyčným mladým mužem přece jen sešla a rozhodně to byla poučná zkušenost.

V prvé řadě mě překvapil sám pan šéfredaktor. Šlo o celkem sympatického, neokázalého a vzdělaného mladého muže. Kdo by čekal od pohledu zhýralého „paparazziho“, „trendy suveréna“ či nějakého slizkého a vlezlého šťourala, spletl by se. Stačilo však pár vět a bylo nad slunce jasné, že půjdu raději prodávat ponožky, než abych jeho nabídku přijala. Pan šéfredaktor argumentoval stručně, jasně a věcně. Mluvil o „vyrábění virtuálních životů“ některých lidí s takovou lehkostí, jako se my, ostatní, bavíme třeba o receptu na mramorovanou bábovku. Nikoho nešetřit, čím větší, ostudnější a potupnější vyšťourané „tajemství“, tím více peněz.

A jak to tedy funguje? Mohlo by se zdát, že s bulvárem je to prosté. Živí se celebritami a celebrity zase bulvárem. Ale tak jednoduché to určitě není. Jisto jistě platí, že se bulvár bez takzvaných „populárů“ neobejde, ale tvrzení, že se celebrity neobejdou bez něj, už tak jednoznačně neplatí. Alespoň ne všechny. Naše „V.I.P. spoluobčany“ totiž můžeme rozdělit do – minimálně – tří skupin. Ta první je tvořena umělci (více herci, než zpěváky, ti jsou závislejší na tom „být vidět“ - jde o prodej CD), kteří s bulvárem vůbec nekomunikují. Manželé Preissovi, Luděk Munzar, Jana Hlaváčová, Lukáš Vaculík, ale i třeba Dan Bárta – to jsou lidé, kteří toho hodně umí, ale dobrovolně s tiskem, a bulvárem obzvlášť, neztratí jediné slovo. Naopak. O těchto lidech je tedy třeba spekulovat, jinými slovy, lhát. Jde o to, dotyčného nachytat při čemkoli, z čeho se následně dá udělat něco jiného. A buď zdráv, umělče! Případná řešení u soudu znamenají zase jen vyšší prodej našeho plátku!

Druhou skupinu tvoří celebrity, které bulvár nemilují, ale mají s ním určité dohody a nezveřejněné pakty o neútočení. Vědí, že pokud sami o sobě poskytnou určité typy a informace, novináři na ně potom na oplátku nebudou tak „zlí“. Do této kategorie patří i opravdové celebrity, které dokáží spolehlivě vyprodat vysoké náklady novin.

A třetí skupina? Sem patří to nekonečné množství celebrit v uvozovkách větších, než samo slovo celebrita. Většina z nich je bez bulváru neviditelná. Existují vlastně jen díky tomu, že se o nich píše. (Pokud se břišní tanečnice rozvádí na pokračování a téměř v „přímém přenosu“ se svým hereckým manželem, ví se o ní, že je břišní tanečnicí.) Takové lidi můžete rozcupovat, rozebrat na prvočinitele a poskládat z nich někoho úplně jiného a oni se příště zase a rádi ozvou.

Tak jako většina soudných čtenářů, také i já bulvár ignoruji. Ale některé „přesčárové“ situace mě přece jen dovedou nadzdvihnout ze židle. A to ty nechutnosti ani nemusím číst, stačí zaslechnout nějaký šťavnatý upoutávkový titulek v rádiu nebo televizi. V poslední době mě vytočila anotace na článek o špičkovém herci, který PROMLUVIL o svém životním tajemství, přestože už 14 dní není mezi živými. Představila jsem si, jak se to asi poslouchá jeho nejbližším, a otevírala se mi kudla v kapse.

Ale na závěr je třeba říct jednu podstatnou věc. Ať už je bulvár takový nebo makový, pokud ho budeme číst, bude existovat. Takže každý, kdo ho kupuje, je také částečně jeho spoluautorem.
A co vy, milé ženy-in? Čtete bulvár?

Reklama