Rodina

Bůh nedopustí víc, než člověk snese

Maminka čtenářky Evy je věřící člověk, a proto se řídí vždy tvrzením, které je i dnešním tématem. A jak to dopadlo, když přišli o práci hned dva živitelé v rodině?

Přijít o práci, je těžké. Tento problém jsme už v dnešním tématu několikrát probírali. Píše o něm také čtenářka Eva...


Dobrý den milé ženy-in,
no moje maminka je věřící člověk a její životní tvrzení jsou: „Všechno zlé je na něco dobré“ a „Bůh nedopustí víc, než člověk snese.“ Proto i já se snažila hledat v negativních věcech něco dobrého. Snadno se to říká, ale špatně se rozum přesvědčuje.
Čerstvě po svatbě se nám stala taková věc. Já hned po škole neměla práci, takže jsem byla už skoro rok na pracáku a můj muž sice práci měl, ale byla to makačka, pracoval jako stavební dělník - v dešti, sněhu, v hicech. Měl tam ale skvělou partu, takže odcházet se mu z ní nechtělo. Dlouho jsem mu předhazovala, ať tu práci nechá a odstěhujeme se do Prahy, přece jsou tam větší možnosti. A on mi na to řekl: „Já tu práci mám, docela i dobře placenou, mě se nikde nechce. A ty si ji taky někdy najdeš.“ No tak jsem hledala dál. Po půl roce marného hledání, jsem si našla aspoň brigádu v Kauflandu.
Potom z ničeho nic, manžel dostal výpověď, zaměstnavatel ho vyhodil, i když za nic nemohl, byl v tom úplně nevinně. V té chvíli se nám zhroutil svět. Co teď, oba bez práce, a auto jsme měli na půjčku. Půl roku se manžel snažil podnikat, ale marně, spíš jsme byli v mínusu, než v plusu. Potom nás to přežívání přestalo bavit, plán s Prahou byl najednou aktuální. Moc se nám nechtělo opouštět celou rodinu a jet do toho velkoměsta s 2 pejsky a prázdným účtem. Ale v naší vesničce bylo o práci opravdu nouzi, tak jsme si jednoho dne sbalili svých pět švestek, sedli na vlak a jeli do Prahy. Naštěstí zde bydlí můj internetový kamarád, a ze začátku nám nabídl, že můžeme bydlet u něho, než si něco vlastního najdeme. Začátky byly opravdu těžké, ale to je zas na jiné povídání.
Prostě a jasně, když se na to dívám zpětně, tak je to to nejlepší, co nás mohlo potkat. Zde jsou opravdu jiné možnosti, já jsem po měsíci našla práci, kterou jsem vždycky chtěla dělat. A můj manžel? Ten je tak spokojený a tvrdí, že tu má práci snů. Vrátil se k vystudované profesi a nyní dělá návrháře a designéra interiéru. Kdyby mu ten šéf nedal výpověď, sedíme v té zakopané vesnici ještě teď, manžel by se dál trápil jako dělník. I když v té situaci to bylo opravdu těžké a hodně špatně se v ní vidělo něco dobrého. Člověk si říkal, pane Bože, proč? Proč, když já neměla práci, přišel o ní i můj muž. No a dnes vidím proč. Všechno, co se děje, má svůj důvod.
Čas ukáže, proč to všechno tak mělo být.
Takže hlavu vzhůru, člověk budoucnost nikdy neví, ale nemůže se přece pořád jen nedařit ;)
Eva

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma 23. ledna 2012: Všechno zlé je pro něco dobré

zasílání příspěvků k tomuto tématu již skončilo. Okolo 16.00 hodiny se dozvíte, která čtenářka za svůj příspěvek získala slíbenou cenu: hru Šachy od firmy Albi.

sachy

   
23.01.2012 - Příběhy - autor: Jakub D. Kočí

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme