Jistá žena z Prahy se ve středu chystala na důležité povídání za asistence televizních kamer. Pojala tedy nutkavou potřebu se s patřičnou pílí také obléci. Při revizi šatníku ovšem neshledala nic, co by vyhovovalo vážnosti poslání.

Již dlouho před tím ovšem chodila mlsně kolem jedné výlohy, kde stále vytrvale visely přepěkné šatečky, přesně té velikosti, kterou potřebovala. Tedy jen o trochu větší než na žačku páté třídy základní školy. Cena ovšem s velikostí nijak nekorespondovala. Už přes týden žena prožívala vnitřní boj mezi kup si ty šaty" a kašli na to, jsou moc drahé". Zkusila i významně hypnotizovat výlohu v přítomnosti svého přítele, který její upřený pohled bohužel evidentně nezaznamenal, neboť hned vedle byla zcela netakticky umístěná výloha s potápěčskými potřebami.

Pak ovšem nastal onen den. Žena se tedy radostně a s čistým svědomím rozeběhla přes ulici do obchodu. Zbývalo jí ještě přibližně půl hodiny na to, aby šaty pořídila, oblékla a nachystala se k odjezdu do Brna.

Přeběhnout silnici se pokusila ještě před projíždějícím cyklistou. Hustě pršelo.

Spěch a nepříliš vhodně zvolená obuv způsobila ne moc elegantní pád na placato - čelně do poměrně hluboké kaluže u tramvajové zastávky. Navíc se jí vykasalo triko. Zcela pochopitelně způsobila tato nepříjemná epizoda hromadnou inkontinenci přibližně deseti čekajícím cestujícím. Jedna veselá paní dokonce nevydržela a smála se hlasitě.

Těžkopádně tedy vstala a s rezignovanou hláškou do hajzlu se vším" se odpotácela domů, aby zde podruhé způsobila (pro změnu svým dcerám) hromadné potíže s močovými měchýřem a výraznou křeč lícního svalu.

V křesle v obýváku byl zabořen její přítel. V ruce měl dálkový ovladač a před ním nad televizí visely šaty z obchodu. Jsem si myslel, když máš tak důležitej den, že by ti ty šaty, co se ti tak líbily, udělaly třeba radost. A proč seš proboha jako prase?"

Máte podobné zážitky? Nenechávejte si je pro sebe!

Reklama