Zdravím všechny!

Lidem na netu tykám. Vlastně ne všem. Občas si vyměním vzkaz s pánem, kterému je více než 80 let a který mi od začátku vyká. Jemu tykat mám jakési zábrany, nebo co.

Tady na Žena-in tykám všem, i členům redakce a Krizemu. Když redakce před časem přišla s žádostí o vykání, nelíbilo se mi to a nelíbí doteď. Umíněně tykám dál. A nelíbí se mi, když mi redaktoři vykají. Přijde mi to nepřirozené a neosobní. Odtažité. Asi to je záměr, ale jsem přesvědčená, že to, slušně řečeno, nebyl dobrý nápad.

Jasně. Někdy i na tom vykání něco je. Zkuste si představit, že by Taťána ve svém dopise Oněginovi od začátku až do samého konce tykala :-)... Na netu ale dávám přednost tykání, a to i redakci Žena-in.

zmrzlina


Milá Zmrzlino,
já se vám nedivím, že vám něco brání tykat onomu pánovi. Mně zase něco brání tykat čtenářkám. Neznám je, v podstatě naše komunikace ani není osobní, nechodím se sem bavit, ale pracovat. V takovém případě mi tykání nepřijde tak samozřejmé. Zkuste se vžít do mé role.

Tykat? Netykat? Redakce@zena-in.cz!

Reklama