Reklama

Každoročně v tomto období potkáváme ve městě tlupy mládeže, která vydává divné zvuky na různé předměty, povykuje, je oblečená poněkud výstředněji než obvykle a ještě ke všemu žebrá o drobné. Je to neklamným znamením, že nastal čas maturit.

Pro rodiče i pro ratolesti čas stresu a potíží - zatímco mladým mužů a slečnám se zdá, že se dřou až do úpadu, mnohým pečlivý matkám a ctižádostivým otcům je všechno málo a neustále opakují, že je nutné učit se a učit se, protože opakování je matkou moudrosti ... a další příšerné fráze.

Jako studentka  jsem přesně tyhle řečičky bytostně nesnášela. Myslím, že jsem zdaleka nebyla sama - a i když jsem doma dělala ramena, tak jsem si v duchu vůbec nebyla jistá, jestli je moje příprava dostačující.

Co tedy můžeme jako rodiče pro děti udělat? V první řadě jim nevnucujte svoji představu, jak se mají učit. V jejich věku je už totiž stejně pozdě s něčím podobným začínat - určitě mají své zkušenosti se "šprtáním" a vědí, jaký systém jim vyhovuje. Někdo se učí přes den, jiný v noci, někdo v naprostém klidu, jinému musí hrát magneťák a ještě další při učení pochoduje. Určitě jim za žádných okolností neříkáme věty typu "jestli to neuděláš, tak se mi domů nevracej" - nikdy totiž nevíme, jak zkouška dopadne a jak naše dítě v tak vypjaté situaci zareaguje.

Jak taková maturita probíhá? Většina z vás si ji pamatuje, takže nebudu popisovat prostředí, jenom zopakuju to, co jste možná zapomněli - zkouška je veřejná, takže váš potomek může mít publikum.

Maturuje se ze čtyř předmětů, přičemž čeština je povinná - některé předměty mohou být v tzv. okruhu - tedy jedna část zkoušky je složená z více předmětů. Otázek je 25 nebo více, a pokud je otázka tažena, tak se v ten den vyřazuje. Je-li tažena dvakrát po sobě v téže třídě, je už vyřazena v dané třídě definitivně a do osudí se vrací až pro následující třídu.

Může se maturovat z více předmětů? Může - obvyklým důvodem bývá například to, že vysoká škola, na kterou se dítě hlásí, má u přijímacích pohovorů zvýhodněné ty studenty, kteří maturují z určitého předmětu - pak má nastávající maturant předmětů pět. Proto je nutné na školách pečlivě sledovat rozpisy jednotlivých maturitních dní.

Kolik času vlastně má student na přípravu? Má patnáct minut na písemnou přípravu a stejný čas na odpovědi. Jedna "otázka" zpravidla obsahuje více částí, takže je čas nutné si rozvhrnout tak, aby se na všechny dostalo. V žádném případě se nedá spoléhat na to, že se naučím jenom polovinu otázek a zkusím komisi "překecat".  

A teď se dostávám k tomu, co často řešíme v případě, že zkouška nedopadla podle představ rodičů nebo studenta.

Častým argumentem bývá "Ale ono mu nebylo dobře!" Před vykonáním zakoušky (v den maturity ráno) jsou studenti dotázáni, zda jsou zdravotně způsobilí vykonat maturitní zkoušku. Pokud odpoví, že ano, pak jim dodatečné poukázání na zdravotné problémy nepomůže. Samozřejmě se může stát, že během zkoušky se někomu udělá nevolno, zvlášť když je venku horko a studenti se pečou v oblecích a slavnostních šatech - to je ale nutné řešit okamžitě.

Dalším problémem je "ale já jsem měl okno!" Tam už je to složitější - okno může mít každý. Ne každý je navíc schopen mluvit před publikem. Není ale pravda, že student sedí naproti komisi, která na něj nepřátelsky pohlíží a nechá ho čtvrt hodiny mlčet, aby jej posléze s radostí "vylila". Komise totiž musí klást otázky - a pokud se student aspoň něco naučil, tak na nějakou z nich většinou zareaguje, nehledě už k tomu, že pokud během přípravy napsal na papír aspoň něco, může to prostě přečíst.

"Ale on měl vždycky dobrou známku, tak jak to, že má u maturity špatnou?" bývá další věc, na kterou se rodiče ptají. Odpověď je jednoduchá - maturita je zkouška sama o sobě. K celkovému prospěchu se sice přihlíží, ale spíše okrajově - pokud je známka na ústní zkoušce nerozhodná nebo se výrazně liší. V materiálech, které má komise k dispozici, není prospěch během studia zahrnutý. Pravda je taková, že není obvyklé, aby se prospěch u maturity výrazně lišil od prospěchu během studia, ale může se to stát.

"Musejí někoho vyhodit, a zrovna to padlo na mě!" je další argument. Samozřejmě - nemůžu mluvit za všechny školy nebo všechny maturitní komise, ale na všech školách je u maturit přítomna nezávislá osoba - předseda maturitní komise je najmenován Krajským úřadem a je z jiné školy a obvykle i z jiného města. Má právo veta - a nebojí se jej použít, protože pokud by došlo ke zpochybnění zkoušek, bylo by to pro něj velice nepříjemné. A i když mě kolegové asi nebudou mít rádi - má-li student podezření, že má být "zkoupán", může využít právě faktu, že maturita je veřejná a pozvat si ke svému vystoupení publikum. To sice není přítomno rozhodování komise, ale může zkoušeného uklidnit.

A co když student přece jen maturitu neudělal? Pak je podstatné, z kolika předmětů to bylo. Pokud jenom z jednoho, pak opakuje zkoušku na podzim - "podzimní listí maturitu jistí", pokud to ale bylo ze dvou a více předmětů, pak ji opakuje až v následujícím roce a termín určí ředitel školy.