Zdravím všechny, já vlastně žádný problém nemám. Je mi 26, mám přítele 3 roky, vdávat se nechci a děti taky ne, baví mě moje práce, koníčky, přátelé, cestování a samozřejmě můj partner. Já bych chtěla svému partnerovi poděkovat, že je pro mě tím nejlepším přítelem a oporou.

 

V poslední době jsem si vyslechla hodně historek od mužů co provádíme zase my ženy! Bohužel muži si neumí tak pěkně postěžovat a politovat se jako my, pro ně je těžší poradit si s city. Myslím si, že bychom k nim měli být citlivější a pozornější a věřte mi, že se Vám to vrátí. Taky jsem si užila s muži co lžou a podvádí.

Proč to dělali? Vždycky chtěli vypadat lepší než byli, zodpovědní, připraveni na vztah, ale prostě nebyli. Nejlepší je říkat si věci na rovinu a pamatovat to co říkáte. Známý chodil s dívkou 8 let, neměl žádnou jinou ženu během vztahu, začali stavět dům, měli před svatbou. Začal žárlit, tak se s ním rozešla s tím, že se to spraví a zase budou spolu, mezitím si našla někoho jiného a tvrdila, že nikoho nemá a očekávala neustále pomoc s domem i finanční.

Když na to přišel tak se s ní rozešel definitivně. Bylo to pro něj velmi těžké, dům ji nechal, byl bez práce, o měsíc později se vyboural, léčení asi půl roku, vrátil se k rodičům. Začíná znovu a všichni na něj tlačí, kdy už se ožení, kdy už zase postaví dům. Nemohla jeho bývalá přítelkyně poskytnout oporu a pomoc, kterou ji on poskytoval osm let?

 

Teď už má přítelkyni a je opět šťastný. Jeho bývalá jej občas kontaktuje se zprávami s citovým nátlakem, ať se k ní vrátí, poukazuje na to, že s ním byla těhotná i když se společně dohodli, že je na dítě brzo, takže byla na interrupci. Nebo, že pokud se nevrátí nehodlá mu dát jeho podíl, který vložil do stavby domu….

 

Když muž neudělá co chceme je sobecký a neschopný, když to udělá za chvíli si ho přestaneme vážit a zevšední nám. A jak si nás mají vážit muži? Očekáváme, že když jsme těhotné, musíme zákonitě ztloustnout, nemáme čas na sebe, manžel nám nepomáhá nebo málo a ještě je povinen se o nás finančně postarat.

 

Ale to přece můžeme zvládnout sami, jak by se nám líbilo, kdyby se totéž očekávalo automaticky od nás? To že můžeme mít děti je dar, není to přítěž není to povinnost, není to sebeobětování se a záleží jen na nás kdy a v jaké situaci se pro ně rozhodneme, nerozumím tomu, že když si  něco vybereme tak si na to pak ještě stěžuje.

 

Všechny vlastnosti co měl Váš přítel před svatbou bude mít zákonitě i po ní, během zamilovanosti možná některé potlačí ( což mi zamilované rozhodně také). Kamarádi říkají, že na začátku zamilovaná žena je hrozně hodná, má pochopení, což se později změní v: nemůžeš si po sobě poklidit sám?? Proč mu je tedy pak vyčítat? Tolik energie věnujeme na stěžování si na úděl ženy, máme stejná práva jako muži, můžeme vydělávat stejně jako muži, tak proč se pořád litovat?

 

Můj přítel nemusí doma uklízet kromě svých věcí nic, nádobí umyl asi tak 2krát do roka, když se mu chce tak uvaří. Nevydělává o mnoho víc než já, přesto si nestěžuji, úklid je pro mě skvělá relaxace. Pracuje v oblasti IT, neustále mě vzdělává a ukazuje další a další novinky.

 

Kamarádka má vztah 4 roky, na přítele neustále křičí, že má málo peněz a dlouho spí a neuklízí a vyhazuje ho z bytu a pak zase brečí, že ho má ráda a ať se vrátí. Neustále ho z něčeho podezřívá hlavně, že podvádí. Vydržel 3roky a teď už opravdu podvádí, i když svou přítelkyni miluje a nechce ji opustit, ale potřebuje se cítit jako chlap ne jako ňouma a neschopný lempl - jak ho přítelkyně častuje. To není obhajoba, já to neschvaluji, ale….

 

Kamarádka si vzala po dvou letech kamaráda, prý hrozně chtěl svatbu atd., nechal se kvůli ní i pokřtít. Je věčně utahaný, maká od rána do večera a kamarádka lítá po nákupech a začíná se nudit, že by se chtěla zase chodit bavit, že ji omezuje…

 

Vždyť se můžeme pořád učit a vzdělávat a rozvíjet svůj přehled. Partner tu není aby nás neustále bavil, finančně držel a všechno chápal. Pochopí toho tolik kolik pochopíme my.

 

Když přijde večer unavený buchne do postele, jdu mu namasírovat nohy a pohladit ho, je spokojený a říká, ty jsi tak hodná, to by jiná neudělala…

 

A mě to těší a udělám to ráda. Rozmazluji ho tak moc jak on mě, ale ne s tím, že to automaticky očekáváme. Všechno co dělám, dělám jen proto, že chci. Podle mě by žena měla doma zastávat funkci diplomatky a to není vůbec lehká a vděčná práce, ale ona se vrátíJ

Nic není zadarmo a všechno něco stojí a vždycky je na výběr.

 

Žijme tak, aby až umřeme byla ta spoušť po nás co nejmenší.

Ještě jednou děkuji svému příteli.

 

Reklama