Ano, tak přesně takhle, slovy písně Pepy Nose (Agent Sí Aj Ej), se můj manžel vždy snaží našemu malému synkovi sebrat jeho oblíbený „dudánek“. Skoro roční synek si ho ale nechá vzít rád a bere to jako veselou hru, na dudlík totiž nemá vypěstovanou závislost, bere ho jen jako další hračku.

Jak je to ale u dětí, které vypadají jako Maggie Simpsonová a bez dudlíku si je ani neumíme představit? Do kdy je ještě únosné dudlík používat, a kdy už ne? Odpověď na tyto otázky se stále mění a ani odborníci se často nemohou shodnout. Dlouhá léta převládal názor, že používání dudlíku (rozuměj dlouhodobé) vytváří u dětí nezdravou závislost, křiví zuby, deformuje čelist a dítě se s ním nenaučí pořádně mluvit. Toto je dnes již snad překonané, ale neshody ohledně toho, jak často a jak dlouho by dítě mělo dudlat, přetrvávají.

Co je vlastně na dudlíku pro děti tak přitažlivé?

dudlíkPotřeba dudlat a sát je v nás pevně zakořeněna, dítě se rodí se sacím reflexem a instinktivní hledání prsu, který by mohlo sát, je po křiku vlastně jeho úplně prvním projevem. Novorozenec se ovšem nesnaží pouze utišit hlad, v tomto jeho prvním projevu je skryto i mnoho dalšího – potřeba tepla, lásky, a bezpečí, které hledá právě u maminky a jejích prsou. No a dudlík mu tohle všechno vlastně připomíná a tím ho i uklidňuje a navozuje v něm pocit bezpečí, pokud zrovna není maminka nablízku.

Proto není příliš vhodné nabízet dudlík dítěti novorozenému, může se pak lehko stát, že bude odmítat matčin prs, nebo se nenaučí správně sát. V některých případech pak pouze z důvodu předčasného podání dudlíku může dojít u maminky až k zástavě nebo poruchám laktace.

V porodnicích radí, že v případě potřeby utišit dítě, je lépe mu k sání nabídnout prst. Dítě se pak většinou utiší a usne. Zde je ale samozřejmě nutné dodržovat přísná hygienická opatření – mít vždy umyté ruce a vyčištěné, ostříhané a nenalakované nehty.

Kdy dítěti nabídnout dudlík?

Jak jsme popsali výše, není vhodné nabízet dudlík čerstvému novorozenci. Když už se ale dítě naučí sát mléko z prsu a z naučeného se stane rutina, není problém dudlík v případě potřeby dítěti nabídnout. Pokud ovšem dítě dudlík odmítá, v žádném případě mu ho nenutíme! Nabízíme ho v situaci, když dítě špatně usíná nebo je potřeba ho trochu utišit. Zároveň se ale nejdřív ujistíme, že je nakrmené, přebalené, není mu zima nebo naopak horko. Dudlík prostě nabízíme až v tu chvíli, kdy víme, že dítěti nic jiného nechybí. Dudlík na spaní v mnoha případech rozmrzelosti, kdy dítě nemůže usnout, zabere, navíc je vhodným prostředkem používaným jako prevence SIDS. Více si o SIDS můžete přečíst zde.

Velkým nešvarem je namáčet dítěti na zklidnění dudlík v medu, sirupu nebo jiné sladké tekutině. Vyvarujte se toho – dítěti tím nijak neprospějete. Děti minimálně do 1 roku věku by sladké neměly jíst vůbec, navíc tato metoda utišení dítěte velmi přispívá ke kazivosti prvních zoubků. O správné péči o mléčný chrup v tomto věku se více dočtete zde.

Do jakého věku dítěti tedy dudlík nechat?

V úvodu jsme již zmínili, že odpověď na tuto otázku se odborník od odborníka různí, převládá ale přibližně ta idea, že dítě starší jednoho roku, by již nemělo dudlat přes den, zatímco dítě starší let dvou, by se již mělo bez dudlíku obejít úplně.

To je samozřejmě hezká představa, ale někdy se ji daří jen obtížně naplnit. Vysvětlujte ročnímu nemluvněti, že na odpolední spánek dudlíček dostat nemůže, nebo dvouletému capartovi, že večer do postýlky půjde úplně sám bez dudlíku. Pokud se totiž dítě na dudlík upne, může se postupem času stát ze zvyku zlozvyk a závislosti na dudlíku se pak dítě zbavuje jen velmi těžko.

Proč tedy dítěti vůbec dudlík dávat a zvykat ho na něj?

Je to totiž lepší. Lepší v tom, že si dítě jako náhradu za dudlík nezvolí třeba paleček, nebo roh peřinky či něco jiného do pusy absolutně nevhodného. U dnes vyráběných dudlíků máme alespoň kontrolu nad tím, z čeho jsou vyrobené, a můžeme si vybrat takový, který splňuje patřičné normy a je vyroben z materiálu, který nekřiví zoubky. Navíc např. zlozvyku cumlání palce se dítě zbavuje mnohem hůř než závislosti na dudlíku. Výjimkou dnes bohužel nejsou ani děti, které s tímto zlozvykem nastupují povinnou školní docházku. Viděli jste už ale někdy jít do školy někoho s dudlíkem? Nakonec ho odloží všichni.

Jak tedy dítě od dudlíku odnaučit?

Dítěti rozhodně nikdy nebereme dudlík násilím. Naopak se s ním snažíme o odložení dudlíku domluvit. Vhodné je si s ním popovídat o tom, že už je přece velký/á, a proto by měl dudlík nechat někomu, kdo je ještě miminko a potřebuje ho tedy víc. Možno využít mladšího sourozence, dítě od sousedů apod. Děti si velice rády připadají velké a to, že mohou něco přenechat miminku, protože samy už miminka nejsou, může být velmi silnou motivací.

V době, kdy dítě od dudlíku odnaučujete, nebo se ho již dítě vzdalo, ho nikdy nenechte povalovat někde dítěti na očích. Pokud se náhodou stane, že dítě dudlík (třeba i jiný) někde vidí a opět chce, nikdy mu ho již ani na chvíli nepůjčujte, raději odveďte pozornost jinam.

Další možný způsob je dítěti nabídnout něco velmi lákavého, nejlépe nějakou „super“ hračku za to, když se dudlíku dobrovolně vzdá. Toto lze navázat i např. na Ježíška nebo Mikuláše, který tuto hračku určitě přinese, ale jen výměnou za dudlík, který pak dá nějakému menšímu dítěti. Vždy, když si pak dítě na dudlík vzpomene a začne být protivné, můžeme mu ukázat hračku, za kterou ho vyměnilo a připomenout, jak bylo statečné a „dospělé“. Většinou to zabere.

Čtěte také:

Reklama