Reklama


Krásné poledne.

Ranní vstávání v mládí byla moje noční můra. Ale co bylo, není teď. Budík nepotřebuji, protože ho obstará manžel. Celou noc řeže dřevo, k ránu se zklidní ve svém projevu, a když se začne probouzet, protahuje se. To je pro mne budíček.

Vstane a uvaří čaj a až skončí s ranní toaletou, na řadu přijdu já. Při vstávání z postele pozdravím nový den přáním krásného a příjemného dne se sluncem v duši. Na snídani mám ráda něco ohřátého od oběda a s účesem stylu Enžíly Dejvisové (piš jak slyš) si ohřívám snídani či vajíčka na špíčku. To po kuchyni poletuji jako víla Amálka a manžel se dívá, co zvládne žena hned po probuzení. Podotýkám, že dcera vstává později a  je soběstačná.

Žádné kafíčko nebo cigaretka.
Za pochodu zvládám snídani, stačím si pobrukovat a umýt nádobí. Vyčistit stálý chrup. Pak si na ksich namaluji obličej, zvládnu účes vodáků, vlítnu jako stíhačka do oblečení a sešupem hasičů do botárky. Boty mám od večera nachystané a manžel má již odemknuté a otevřené dveře. Prostě jako na letadlové lodi. Domovu řeknu polohlasně: "Ahoj domečku, určitě se vrátím."

Cestou do zaměstnání mi něco povídá, ale já jsem duchem jinde, procvičuji si paměť a čertíci mi musí kmitat, odříkat si v duchu 5 jmen mužských a ženských, počítání v němčině do desíti a zpět. To už přecházíme silnici. Máme výhodu, že zaměstnání máme 5 minut od našeho domu.

Jak začnete ráno, většinou to trvá celý den a s vlastním přáním krásného dne překonáte překážky a nástrahy šéfů znepříjemnit den, jak to jen jde.

Krásný a pohodový den se sluncem v duši přeje

arjev


Milá arjev,
převzala jsem na chvíli editaci za Natálii, tak se nelekejte, že píšu česky.
Váš ranní rituál je celkem pohodový, ale víte, co by mě zajímalo, co je to "účes vodáků"?
Nikdy jsem takový pojem neslyšela.