Nedávná jednodenní stávka ambulantních lékařů, zejména praktiků, znovu otevřela diskusi o připlácení u lékaře. Zatímco část lidí si už připlácí, například za to, že nemusí čekat dlouhé hodiny v čekárně, další část by si připlácela ráda a nemálo je těch, kteří o něčem takovém nechtějí ani slyšet. Argumentují na první pohled logicky – platíme si už dost na zdravotním pojištění, někdy jsme za celý dosavadní život žádnou lékařskou péči nepotřebovali a najednou bychom si měli připlácet?

Jenže, celý problém je mnohem složitější a nejde v něm jen o dvacku nebo padesátikorunu z vaší peněženky. Na jedné straně stojí lékaři, volající po penězích, které jim dluží zdravotní pojišťovny - to je samozřejmě špatné a je neoddiskutovatelné, že na tyto peníze mají ordinace právo. Řekneme-li A, je třeba říci i B. A tím je stav celého zdravotnictví, který rozhodně není ideální. Nejde ani tak o kvalitu léčby, ale o způsob, jak tento resort vychází s penězi.  A k tomu patří i to, že součástí změn by mělo být zavedení přímých plateb u lékaře, o kterém polehoučku začíná uvažovat i sociální demokracie, která byla dosud dost vehementně proti.

Proč by tedy lidé měli připlácet? Proto, že zdravotnictví se dlouhodobě nedostává peněz. Asi vám zrovna tohle bude znít hrozně – ale jedním z důvodů nedostatku peněz je fakt, že lidé tu chodí k lékaři zbytečně často, rozhodně mnohem častěji než je zvykem třeba v Evropské unii.

Proč by nechodili, systém jim to umožňuje a tak se ledaskomu vyplatí třeba sedět celé dopoledne v čekárně jen proto, aby získal předpis na Paralen. A ušetřil tak pár korun, které by jinak lék stál, kdyby si ho koupil rovnou v lékárně. I kvůli těmto návštěvníkům ordinací musí lidé v čekárnách mnohdy strávit hodiny čekáním. Aby bylo jasné, rozhodně nejde o platby ve výši stovek korun, ale dejme tomu o dvacet, možná padesát korun. A možná by se mělo uvažovat i o tom, že by si pacienti přispívali na jídlo či hotelové služby v nemocnicích, protože jíst či používat ložní prádlo musí koneckonců i doma. Na Slovensku před časem právě v tomto duchu zavedli desetikorunový poplatek za každý recept na lék a osvědčilo se jim to. Výše doplatku by zkrátka měla být taková, aby zabránila zbytečným návštěvám a naopak nebyla pro nikoho neúnosná.  

Samozřejmě, zavedení přímých plateb by s sebou obnášelo i jasné stanovení toho, na koho by se nevztahovaly - jistě by nebylo v pořádku, chtít vysoké doplatky třeba od dlouhodobě nemocných nebo sociálně slabších lidí. Součástí změn by pak mělo být i jiné nastavení celého systému, který zatím ještě pořád příliš staví na nemocnicích, do nichž někdy posílá i lidi, které by bylo možné léčit ambulantně.

 Jak to s penězi u lékaře vidíte  vidíte vy?

Reklama