V poslední době se s miminky roztrhl pytel. Kam se podívám, vidím těhotnou, rodící nebo zrovna kojící kamarádku. Pražské porodnice prý dokonce vyhlásily pohotovost, protože se jim nedostává míst na očekávané porody. Zkrátka takzvané „silné ročníky“ přichází do plodných let...

Ještě tak před pěti roky by oznámení „Asi jsem těhotná!“ bylo u většiny mých kamarádek provázeno vyděšenými pohledy a úvahami o potratu. Dnes už se ale jásá. Ne vždy ovšem patřičně jásá i partner. Poslyšte příběh jedné z mých kamarádek, jak takové oznámení radostné události vypadalo...

Lenka doma poctivě poklidila, připravila večeři – jenom ji ohřát, koupila lahvinku vína – možná posledního, kterého se napije, než zahájí těhotenskou abstinenci, a těšila se, jak oznámí manželovi tu radostnou zvěst. Miminko už bylo nějaký ten měsíc vytouženým snem, takže neočekávala žádné komplikace.

Petr dorazil z práce nabručený až hrůza a utahaný jako pes. Lenku pozdravil na půl pusy a rozplácl se do svého oblíbeného křesla s novinami v ruce.
„Dáš si večeři?“ snažila se ho žena uvést do správné nálady.
„Pozdějc,“ zahučel.
Lenka se ovšem nehodlala vzdát, a tak se rozhodla, že nejdřív manželovi spraví náladu šťastnou zprávou, a pak si dají tu večeři a lahvinku vína.

„Mám skvělou zprávu,“ pokračovala tedy, nedbaje na Petrovo rozpoložení.
„Hmmm,“ udělala hlava rodiny a pokračovala ve čtení.
„Budeme mít miminko...“
„Hmmm.“
„Musíme koupit výbavičku,“ začínala Lenka ztrácet půdu pod nohama.
„Hmmm,“ nenechal se manžel odtrhnout od četby.
„A vymyslet jméno...“ začínala už kamarádka nabírat k pláči.
„Hmmm.“
„A víc k tomu neřekneš?“ blížil se hysterický záchvat.
„To je skvělé,“ vytušil Petr jakési neurčité nebezpečí a pokusil se ho zažehnat. Leč pozdě.
„Skvělé?! A nic víc? Prostě jenom to je skvělé? Tohle jsem od tebe teda nečekala!“ řinuly se slzy proudem.
Petr zmateně odložil noviny. Sice nechápal, co provedl, ale tohle přece nechtěl. Měl Lenku rád. Zvedl se z křesla a objal ji kolem ramen: „Promiň, miláčku... Jsem vážně unavený,“ snažil se zachránit situaci. „Co že jsi to říkala, že budeme mít k té večeři?“
Lenka ztuhla a vytřeštila na svého drahého oči. Pak se rozesmála. Nic nechápající Petr nasadil poněkud ublížený výraz: „Nebo jsi říkala něco jiného?“ Občas se mu u novin stávalo, že Lenku prostě nevnímal. Obvykle stačilo, když občas řekl hmmm...
„Budeme mít miminko!“ vyrazila ze sebe Lenka mezi výbuchy smíchu.
„K večeři?“ zeptal se konsternovaný Petr.

Když se konečně všechno vyjasnilo, následovala očekávaná oslava, i ta lahvinka vína padla, jenom Lenka pak svému rostoucímu bříšku občas laškovně říkala: „Ty naše malá večeře...“

Jak jste svému partnerovi oznámila, že s ním čekáte dítě?
Jak reagoval? Bylo to vytoužené dítě? Měl radost? Nebo se zděsil?
Nebo se Váš partner dozvěděl o očekávaném potomkovi od někoho jiného?
Jak jste na zprávu, že je dítě na cestě, reagovala Vy?
Potěšila Vás? Vyděsila? Nemohla jste uvěřit?
Že jste těhotná jste zjistila z těhotenského testu, od lékaře nebo jinak?
Víte, jak Vaše máma oznámila tátovi, že Vás čeká?

Podělte se s námi o své vzpomínky na redakce@zena-in.cz! Za nejlepší příspěvek Vás tentokrát čeká celý balíček cen! A pošlete i fotky svých bříšek a miminek!

Reklama