Od narození zná téměř roční Zoong spíše stěny nemocnice než svůj dětský pokoj. Trpí vážnou srdeční chorobou. Nedostanou-li se peníze na akutní operaci, zemře. Trpí stejně jako statisíce vietnamských dětí postižených rakovinou, leukémií či různými dysfunkcemi orgánů. I ona je obětí války, která skončila před pětatřiceti lety. Nic netušící matky, které o této válce slyšely jen od rodičů, rodí děti s příznaky, které jsou až neuvěřitelné.

„Osobně jsem viděl dítě s kůží tak hrubou, že se nemůže ohnout, a chlapečka z prohlubní v hrudi, který pomalu umírá. Setkal jsem se také s holčičkou s kostmi tak křehkými, že téměř není možné ji nadzvednout bez zlomenin. Žijí tam děti bez končetin, slepé, mentálně zaostalé – všichni žijící v podmínkách absolutní chudoby a izolace. Pro takto postižené děti není zdaleka neobvyklé strávit celý život na jedné posteli a cítit, jakou jsou přítěží pro už tak chudou rodinu,“ popisuje hrůzu, s níž se při jedné ze svých pracovních cest do Asie setkal Zdeněk Macháček.

Před čtyřmi roky využil jedné takové příležitosti k návštěvě saigonského Muzea války. Shodou okolností v téže době v místní televizi viděl pořad o těchto zdravotně a tělesně postižených dětech.

Do ruky se mu dostaly i noviny, které informovaly o tom, že USA se příliš nemají k přijetí zodpovědnosti za hrůzné následky bombardování Vietnamu zákeřnými chemickými zbraněmi. To bylo poslední kapkou. Ještě v letadle na cestě do České republiky rozesílal e-maily desítkám svých přátel se žádostí o pomoc těmto dětem. Brzy na to vzniká český Nadační fond Oranžový projekt.

Co ještě dnes zabíjí vietnamské děti?

Americká armáda během války používala takzvaný defoliant v boji proti nepřátelským jednotkám. Bezprostředně po postřiku v džungli opadalo všechno listí, a krajina tak zůstala holá. Vojáci se pak neměli kde skrývat. Samotná zbraň získala svůj název podle oranžové barvy sudů, v nichž byla transportována.

Své oběti si vybírá dodnes. Počet Vietnamců zdravotně postižených defoliantem činí podle odhadu stanice CNN v současnosti nejméně dva miliony. Podle oficiálních informací se v této souvislosti každoročně narodí  sedm procent dětí s různými zdravotními vadami a tělesnými deformitami.



Zabíjel i dioxin z neratovické Spolany

Oběti a jejich příbuzní se dnes soudně přou se Spojenými státy, které neváhaly s vědomím dlouhodobého dopadu na tuto zemi chemické zbraně použít, o odstranění či zmírnění následků. Marně.

Paradoxně, ač Česká republika patřila do tzv. socialistického tábora, tedy stála v době války na straně Vietnamu, dodávala údajně Američanům k výrobě Agent Orange dioxin z neratovické chemičky.

„Možná i to je dostatečným argumentem, kromě samotné solidarity s trpícími, proč pomáháme dětem v dalekém Vietnamu, když v Čechách máme problémů dost. Rozumíme ale tomu, když lidé chtějí pomoci i jinde. A když už jsou ochotni věnovat své peníze nebo čas potřebným, rádi jim zprostředkujeme kontakt například na české dětské domovy, které samozřejmě také potřebují podporu,“ říká Zdeněk Macháček.

Pomoc někdy přijde pozdě…

Přes veškerou snahu se však některé z postižených dětí nepodaří zachránit. I přes fondem hrazenou operaci zemřel například malý Truong Hao. „Peníze se nám sice podařilo sehnat, ale pozdě. Nechceme už podobné zklamání zažít, proto pořádáme podobné akce, z nichž peníze putují na konkrétní operace,“ dodala Veronika Ratajová z fondu.

Měsíc školy za cenu oběda v Česku

Oranžový projekt se však nezabývá pouze získáváním finančních prostředků na operace. „Víme, že je řada lidí, starších i studentů, kteří by rádi pomohli, ale nemají peněz nazbyt. Mohou ale například nabídnout čas na rozdělování a třídění zboží, pomáhat s organizací sbírek oblečení, hraček, školních potřeb,“ uvedl příklady.

Tam, kde operace už nemohou napravit tělesné deformace, směřují peníze například na vzdělaní a výuku, která dětem umožní snadněji se začlenit do společnosti. „Za cenu jednoho oběda v ceně šedesáti korun můžeme společně zajistit jednomu dítěti speciální vzdělání nebo výuku nějakému řemeslu na celý měsíc,“ tvrdí.

Fond žádá o různé formy pomoci. Lidé nabízející jakoukoliv formu pomoc se mohou spojit s aktivisty Nadačního fondu Oranžový projekt na jejich e-mailové adrese orange.project@seznam.cz, webové stránky jsou momentálně v rekonstrukci. „Vítáme pomoc i ve formě času a energie. Spojením přátel našich přátel a jejich přátel můžeme pomoci více efektivně a zároveň zamezit vysokým administrativním nákladům. Navíc umožníme širokému okruhu lidí zvýšit si uvědomění následků války. Já osobně si nedovedu představit lepší činnost v situaci, která nyní ve světě je,“ dodává Zdeněk Macháček.

Věděla jste o těchto obětech válečného konfliktu, jehož poslední výstřely zazněly před více než třiceti lety?

Reklama