Tento příběh se netýká mé osoby. Já ještě vdaná nejsem, ale svého přítele si hodlám vzít aspoň jednou :)

Budu hovořit o Petrovi a Romaně, kteří jsou pro mě zajímavým párem. Vlastně čím dál zajímavějším. Je to víc jak pět let, kdy nám Peťa představil svoji přítelkyni Romanu. Malá blondýnka s drobným obličejem a brýlemi, nehorázně ukecaná, takže jsme se během prvního seznamování dozvěděli o ní a jejich seznámení úplně všechno bez jakýchkoli mezer. Jejich seznámení proběhlo v hospůdce v nedaleké vesnici, kdy "jako náhodou" je dohromady svedli jejich známí. Od Romany jsme se dozvěděli, že se jí Petr líbil už od první chvíle a ona Petrovi taky. Petr jenom beze slov kýval, aby nás v tom ujistil.

Po měsíci, kdy jsme se zase všichni přátelé i s tímto párem sešli, nás Romana šokovala tím, co vytáhla z kabelky. Svatební oznámeni. Všichni na to nevěřícně koukali s pusou dokořán, ale nikdo neřekl ani bú. Zatím, co se mužská většina odebrala na toaletu (aby se dozvěděli něco víc i od Petra), mě nechali napospas Romaně. Během pár minut jsem se dozvěděla, kde bude hostina, kolik bude asi chtít lidí a jaké má vybrané šaty. Po měsíci už všechno věděla. Moje hlava mi říkala, že to bude nejspíš její výmysl. Petr je spíše ušlápnutý stydlin a pravděpodobně jí všechno odkýval jako nám.

Do půl roka byla svatba. My jsme byli pozváni jako "odpolední" hosté, kdy už svatebčané měli po obědě a zábava se rozjížděla. Přijeli jsme zrovna v okamžiku, kdy unesli nevěstu a Petr se chystal k odjezdu. Ještě se zastavil u baru, dal si panáka a procedil skrz zuby, něco ve smyslu, jestli ji má jít vůbec hledat. Šel. A našel. V době jejich nepřítomnosti se nás snažila trochu zabavit maminka nevěsty a já pochopila, po kom Romana je. Udělali jsme úhledný štrúdl, abychom novomanželům naservírovali přání: Ať vám to vydrží, jste spolu šťastní a další otřepané fráze, které stejně neměli žádný vliv. Romana velice rychle otěhotněla a porodila Adélku, se kterou po třech měsících odešla a já dosud nevím proč. Jen co jsem se dozvěděla od ní, tak jí Petr zkazil život.

Ale asi ne tak moc, protože za rok přišli opět ruku v ruce s tím, ze se k sobě vrátili a čekají další miminko. Tentokrát byla svatba do dvou měsíců, aby Romana neměla velké břicho do šatů, které tentokrát byly skromnější než na svatbě první a vlastně i celá hostina se nesla v duchu spíše narozeninové párty. Přece jenom už jsme to všichni zažili.

Myslím, že ani maminky u slůvka "ano" neplakali. Tentokrát už se ani nevěsta neunášela. Nejspíš si byla jistá, že tentokrát už by ji Petr nehledal. Trochu v rozpacích a asi jako debil, jsem jim opět přála, ať jim to tentokrát vydrží a ať už se nezlobí a jsou na sebe hodní. Nevím co si podělali tentokrát, ale teď byla pryč až po půl roce od porodu Elišky a opět zažádala o rozvod.

Já se odstěhovala a tyto dva (Ano, po roce opět spolu) už tak často nepotkávám. Romanu jsem vlastně od druhého odchodu neviděla a pokud už se slezu s Petrem, přijde mi blbé se ptát na jeho exex manželku a současnou přítelkyni, proto odvádím téma rozhovoru k práci a k holkám. Jenom doufám, že nebudou pořádat třetí svatbu. To už bych jim asi jenom naivně popřála: Do třetice všeho dobrého... Seboosis

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

No, aspoň se ti dva nenudí. Pořád nějaké vzrušení. Zdalipak není ta Romana hysterka? Simona

A vy byste si, milé čtenářky vzaly svého muže podruhé? Napište na adresu:

redakce@zena-in.cz

Reklama