Za život jsme měla několik tajných lásek, dá se i říci, že jsem neustále byla do někoho tajně zamilovaná. Jen jeden případ se mi však vryl do paměti, a jaký jiný než ten první, "dětský". Chodili jsme spolu do třidy, moc se mi líbil a myslim, že nejen mně.

A on? Ten si byl svých kvalit moc dobře vědom a rád toho využíval. Plnila jsem mu vše co jsem mu na očích viděla. Dělala mu domácí úkoly, přepisovala výklad z tabule, při písemkách a zkouškách mu radila, půjčovala propisky když neměl.

A jednoho dne můj ideal přestal být mým ideálem. Stalo se to na školním výletě, měli jsme si utvořit dvojice k plnění nějakých úkolů. Naivně jsem si myslela, že si vybere zrovna mě, jenže se tak nestalo. Celý ten večer jsem probrečela, ale řekla jsem si, tak budeme alespoň kamarádi. O mém večerním bulení se to hned druhý den rozkřiklo a jeho nenapadlo nic lepšího než za mnou přijít a hezky se mi do obličeje vysmát. Od té doby jsem na něj nepromluvila.

Nevadilo mi, že si mne nevybral, ač na nízký věk, jsem si uvědomovala, že lasku si nelze vynutit. Ale čekala jsem, že se zachová víc fér. No od oného nešťastného dne už uběhlo 15 let a teprv nedávo jsme se potkali, stroze jsem pozdravila a šla dál. Nic o něm nevím a on nic neví o mě. Myslím, že je to uzavřená kapitola a že je to tak dobře. Sice je to pro mě smutná epizoda, ale hodně poučná. Není všechno zlato co se třpytí. :-)

bubidani

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

A jaká je či byla vaše tajná láska?

redakce@zena-in.cz

Reklama