Vztahy

bubidani: Prožily jsme toho spolu opravdu moc

Zdravím do redakce a čtenářky. Chtěla bych dneska přispět do mlýnku svým příběhem.

Své známe dělím na kamarády a přátele. S kamarády si rozumíme, užívame si legrace, chodíme pařit, ale ruku do ohně bych za sně nedala. Nesvěřuji se jim a ani je nevyslechnu když se cítí mizerně. Do života jim nemluvím, ctím jejich soukromí a když sami nic neřeknou tak se neptám. Jen prosté "Ahoj, jak se máš, co děláš, dáme pivo?".

Přátele mi leží na srdci, je jich jen hrstka - 3 - slovem: tří. V nouzi přispěchám jak nejrychleji je to možné a nic mi není dosti drahé abych jim to upřela. Pro ně bych uděla všechno a klidně bych se kvůli nim rozkrájela. Ale je mezi přáteli jedna osoba, pro kterou bych se krájela víc než pro ty ostatní.

Alču jsem poznala na základce, znaly jsme se jen podle vidění, sice jsme stejný ročník, ale každá chodila do jiné třídy. Nijak jsme se moc nebavily, jen jsme o sobě věděli že ta druhá existuje. Hlavní bod a začátek přátelství nastal až na střední škole, tedy přesněji řečeno, první nástupní den do prvního ročníku. Přišla jsem do neznámé školy, vrazila do třídy plný neznámých tváří a ejhle, světýlko naděje! Spatřila jsem ji a jelikož měla v lavici ještě volno, zeptala jsem se zda si mohu přisednout. Ona kývla a tak to všechno začalo.

A protože jsme nepatřily mezi ty, kteří chodili za školu, řadily jsme se mezi ty, kteří měli nejméně omluvených hodin. A i přesto, že jsme spolu trávily každý den, 4 roky... vždycky jsme měli co rozebírat.

Nejraději vzpomínam na naše odchody ze školy. Ona dojížděla autobusem a já vlakem. Mně jel vlak až dýl, tak jsem ji doprovázela na autobus ke kterému vedla ulička v níž byla taková malá, zastrčená cukrárna. Ano, hádáte správně, vždycky jsme tam slintaly a občas do ni i zahučely. Další kapitolou je "ujíždění autobusů". Když jsme se blížily na bus zastávku, bylo ještě brzo a tak jsme měli trochu času. Čekaly jsme, tlachaly jsme, a když autobus přijel...problematiku jsme ještě nedořešily. A tak tam stojím a pokaždé ji říkám: "Alenko, jede ti bus... to je škoda že už ho nedoběhneme a zase ti ujede viď". Ona nahodí otrávený úsměv, který se postupně mění na pobavený. A pak mi říkejte že opakovaný vtip není vtipem. :-D

Prožily jsme spolu opravdu moc, a vypsat byť jen to nejzákladnější, tak tu jsme do zítra. Jen mi dovolte se zmínit ještě jedu věc. Byly jsme v kině na Pánovi prstenů II. V jedné scéně, kdy mířil Frodo k Mordoru, ho přepadne obří mutantský pavouk, což jsme nevěděly. Sedíme si tak v tom našem kině, tma a velké plátno. V mometnu kdy na Froda vybafl pavouk, mě kamarádka rozhodila lekem ruce a švihla mě za jekotu do břicha, chytla se meho loktu a uplně jsem cítila jak se klepe. Ona je chorobný arachnofob. Vše co má víc než 6 noh ji děsí a má tmu před očima. Ale nemyslela jsem si, že ji navodí šok i audiovizualní rekvizita. Chvili jsem na ni kouklala jakože co je, a pak když jsem viděla že se už vzpamatovala jsem se začala smát. Jako kompenzaci za psychickou ujmu jsme si pak zašly na zákusek a ja se timto stala jejim dvornim zabijakem pavouků. Já je teda pouštěla oknem ven, ale před jejim zrakem, to muselo vypadat že jsem ho zabila. Ona ví, že je pouštím ven, ale v té slabé chvilce se ráda ubezpečuje že ten malý prevít už nepoleze zpět.

Za celou školní docházku až do teď jsme si jak říkajic nikdy nevjely do vlasů a ač se vám to může zdát zvláštní, nikdy jsme se v podstatě nepohádaly ani ostřeji nevyměnily názory. Zní to jako kdybych si to naše přátelství idealizovala, ale je tomu tak. Snad jediná neshoda se stala když jsme se na něčem domluvily a ona nepřišla protože trávila čas se svým novým klukem. Byla jsem naštvaná, ale tak nějak v klidu jsme si to vyříkaly a jelo se dál.

Teď už se tak často nevídáme, ale mame nepravidelné "čajové" dýchánky a posílame si tak 2x týdně mail a říkame si uplně vše. Jen mě mrzí, že na škole jsme měli tolik témat na rozebírání, a teď se všechny naše rozhovory uchylují dřív či později k jednomu tématu, a to k našim chlapům. Rozplýváme se čim kdy nás překvapil a plácáme se po ramenou když si jedna druhé postěžuje co zas ten mamlas doma vyvedl. Je to možná i dáno tím, že vše ostatní jsme už probraly a probírat to znova je dosti nudné. Nebo jsme možna dospěly a malichernosti typu "jak já tu statistiku nesnáším...a vidělas jak si úča furt jazykem tlačí na tu protézu páč ji furt padá?" už nás až tak moc neosloví.

To už je asi úděl dospělých, radosti se ubývají a starosti jen přibývají, každopádně jsem ráda že ji mam a že si můžeme uplně o všem popovídat a řešit i věci neřešitelný.

zdraví bubidani

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven


To vypadá na dlouholeté a hodně pevné přátelství, to vám přeji! :)

  • Máte nejlepší kamarádku?
  • Je to spolužačka z dětství, sousedka, nebo dokonce televize?
  • Nebo jich máte více?
  • Jaká je?Vídáte se často?
  • Kde se scházíte?Jak dlouho se znáte?
  • Zná jí vaše rodina?
  • Proč je to právě ona? Čím si to vysloužila?
  • Ví o vás všechno?
  • Mluvíte o všem?
  • Co byste jí nikdy neodpustila?
  • Ztratila jste někdy tu nejlepší kamarádku?

Pište mi na redakce@zena-in.cz

heslo: kamarádka

Jeden z příspěvků, které budeme během dnešního dne zveřejňovat, bude odměněn. Můžete získat krásnou rtěnku a fialový lak na nehty od Avonu pro sebe nebo pro svou nejlepší kamarádku? Dárečky k Vánocům se vždy hodí, je to tak?

Tak pište! Budu se těšit na vaše příběhy, fotografie, postřehy, radosti či stížnosti. :)

lak a rtěnka

   
26.11.2010 - Láska a vztahy - autor: Linda Wimmerová

Komentáře:

  1. [8] AndyC@email.cz [*]

    Sml16

    superkarma: 0 14.12.2010, 21:47:39
  2. avatar
    [7] SNÍŽEK [*]

    pěkně napsané,užily jste si kopec srandy.Sml52

    superkarma: 0 26.11.2010, 16:48:01
  3. avatar
    [6] Introvertka [*]

    bubidani — #1 a povedl se Ti, kloubouk dolů Sml79

    superkarma: 0 26.11.2010, 14:21:16
  4. [5] ivetinkav [*]

    to je supr, je to velká podporaSml16

    superkarma: 0 26.11.2010, 13:15:45
  5. avatar
    [4] ToraToraTora [*]

    bubidani, dobrý. fakt super. takhle nějak si představuji definici kámošky ze střední Sml67 Dlouhé ale velmi čtivé

    superkarma: 0 26.11.2010, 12:23:16
  6. avatar
    [3] enka1 [*]

    Nevidím problém v navození jiného tématuSml80 a možná je mi 2x víc let.Při každém setkání nabývají zážitky ze školy atp. nových dimenzí, pokaždé někdo připleskne jiný postřeh, kravinu...........

    superkarma: 0 26.11.2010, 12:09:50
  7. avatar
    [2] nadenica [*]

    při čtení příběhu jsem si vzpomněla na naše cesty ze školy domů po zamrzlém potoku. Ne jednou jsme se probořily a domů dorazily se zmrzlýma nohama. To jsme vyváděly s kamarádkama každoročně...paka. Taky se nám podařilo sáňkovat se v pololetí na složkách na vysvědčení na kopečku nedaleko školy. Složky to odnesly a my opět z kopce skončily v potoce. Poberťačky jedny bláznivé...Sml30

    superkarma: 0 26.11.2010, 11:17:44
  8. avatar
    [1] bubidani [*]

    páni, to je zatím můj nejdelší výkon v historii Ž-I Sml24

    1. na komentář reaguje Introvertka — #6
    superkarma: 0 26.11.2010, 10:01:11

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme