Jako malá jsem trávila čas doma sama, žádnou paní na hlídání jsem neměla. Rodiče pracovali od rána až do večera.

Po příchodu domů následoval rutinní scénář. Zamést podlahu, omýt skleničky po ranním čaji a tátovi vysypat popelník (je kuřák). Což se semnou asi potáhlo i do dalších let.

Pak jsem trochu povyrostla a o prázdninách měla na starosti hlídání sestřenic. V duchu jakém mě rodiče učili k samostatnosti a zodpovědnosti jsem to zkoušela i na své malé sestřenice. Asi to bylo odlišnými geny, ale vůbec to na ně nezapůsobilo, takže jsme si ujasnili pravidla, jeden měsíc prázdnin poflakování, a druhý opáčka do školy. Nejdřív se vzdorovali, ale domluvě jejich rodičů se s tím smířily.

Pak jsem ještě víc povyrostla a nastoupila jsem do zaměstnání. Oficiálně Grafik. Krása jen co to slyšíte. Běžný pracovní den vypadal asi takto:

V 8:00 nástup do práce, následoval úklid kanceláře - zametání podlahy, omytí hrníčků (to je mi nějak povědomé) po klientech z včerejšího dne, pak praxe v gastronomii (uvař-kafe-šéfovi, uvař-kafe-klientům,hostům,kamarádům šéfa, běž-koupit-šéfovi-snídani, ohřej-šéfovi-oběd). Mezi tím, jsem zapisovala zakázky a starala se o pokladní knihu.

V 12:00 odchod z práce, vyzvednout šéfova syna ze školky. Cestou ze školy ho nechat chvíli vyblbnout na dětském hřišti. Po příchodu domů mu ohřát oběd, dohlédnout aby to snědl a po obědě hura na kutě. Teda on, já jsem mezitím co spal žehlila, věšěla prádlo či stahovala prádlo ze šňůr, dle toho co paní-šéfová nechala na lístečku na jídelním stole zatížený vázičkou. Většinou jsem to měla hned zmáklé a tehdy jsem si uvědomila, že mám hlad.

V 15:00 oběd. Po jídle, se kluk vzbudil, ustlala jsem postel a začali jsme si hrát do doby, než paní šéfová přišla z práce.

V 16:30 jsem byla propuštěna domů.

Když si to tak přeberu zpětně, práce jako taková nebyla nijak náročná, dokonce by se mi to i líbilo, ale s představou kariéry budoucího grafika a umělce to nemělo nic společného. (Ono tomu neodpovídá ani současná situace, ale o tom snad jindy.) Navíc ani to peněžní ohodnocení nebylo nic moc.

Synek byl mírně víc rozmazlený, ale moje dítě to nebylo, a vychovatelku jsem jim dělat neměla v plánu. Splnila jsem své povinnosti a pak adios. Umím si představit takovou práci na plný úvazek, ostatně práce se nebojím, ale zatím jsem mladá a tohle je práce, která člověku zajišťuje klídek a pohodu, spíš na to stáří až si něco v životě prožiju.

bubidani


Ahoj, moc Ti děkuji za zajímavou příhodu. To je úsměvné, ale ber to pozitivně. Jako ženě, že Ti budou zkušenosti se spratečkem prostě jednou hodit. Pan šéf je asi humorista :)) Míša

Na vaše zkušenosti s pomocnicemi v domácnosti, ať už před lety, nebo ze současnosti, se těším právě dnes na redakce@zena-in.cz

Hrajeme o značkovou kosmetiku, tak by se vám cena mohla hodit.

Reklama