Klečí na zemi v obleku, ve kterém vypadá asi tak o třicet let starší než v obvyklých džínách, kytice lehce zdevastovaných lilií, které smrdí až do sousední ulice, takže i největší drbna Nováková z přízemí na rohu větří nějakou zvláštní událost, se zplihle otírá o podlahu. Chvilku přemýšlím, jestli - až vstane - bude mít na kolenou chlupy od našich pěti koček, a případně, pokud bude, jak mu je budu kartáčovat. Dnes a do konce svého života. Bože, chce se mi vyprsknout smíchy. Hledím mu z výšky na prořídlé temeno a vidím, jak mu nervozitou zčervenaly uši. Začínám se třást. Buď to bude záchvat padoucnice nebo záchvat smíchu. Nebo případně obojí. Hlavně, ať už to skončí! Jako z dálky slyším slova „miluji", „láska", život". Brzy začnu pískat nosem jako Piškot ze seriálu Ally Mc Bealová. Kde je ten normální chlap, co si ze sebe dokáže v každé větě dělat legraci? A co mu mám odpovědět? Začalo mě bolet břicho. On taky vypadá na brzkou koliku. Místo vzájemného vyznání lásky se asi popereme o záchod. Kocour nevěřícně zírá, co že to páníček dělá na podlaze, a šel si ho zezadu očuchat. Pohled na kocoura podezíravě čuchajícího k zadku mého nápadníka mě zkroutil do vrtule. Už brzy asi zaječím: Nikdýýýýýýýýý!"
 
Tak takhle nějak by to asi vypadalo, kdyby se mne nějaký zoufalec pokusil klasicky uznávaným a běžným způsobem požádat o ruku. Ne že bych nebyla romantická. Ale tak nějak vidím romantiku v úplně jiných věcech. V kvetoucích zvoncích. Ve vlahém podvečerním vzduchu. V kapkách rosy na trávě. Asi se už nikdy nevdám. Leda bych narazila na někoho, kdo mě o ruku dokáže požádat vtipně a s nadhledem. Takže, pánové, prosím, přede mnou nepoklekat! A nemám ráda lilie! Ani růže! Ani obleky! Ani večeře u svíček v luxusní restauraci! Ani koktající nápadníky! Ani velká slova! A žádné fráze! A nenosím zlato! A vůbec, vždyť já se ani vdávat nechci. :-)
 
 
Kadla
Ježíšikriste, to jste mě dostala, a já si celou dobu myslela, že je to doopravdy. :-) Myslím ta úvodní scéna...
Jenomže to je právě to. Oni si asi myslí, že to tak prostě musí být. Při přípravě dnešního tématu jsem pročítala diskusi na jakémsi svatebním serveru, a poklekající pánové s krabičkou v jedné ruce a kytkou ve druhé tam byli skoro v každém příspěvku. Každopádně díky moc za příjemné osvěžení v tomto dusném vzduchu. :-)
Reklama