S domácím násilím má zkušenost nejedna žena. Podle statistik je víc než půl milionu českých žen v partnerském vztahu obětí násilí. Takové případy je nutné řešit okamžitě. Jinak se může stát, že pomoc přijde pozdě.

Daniela žila s Bořkem, kterého poznala náhodou s kamarády na vodě, už skoro čtyři roky. Po idylických začátcích se však jejich vztah postupně proměnil v peklo.

Kam se poděl ten jemný milý sympaťák, se kterým společně sdílela svoje nadšení pro výtvarné umění? Kdo jen jí to recitoval básničky, které sám napsal? S kým projela stopem půl Evropy a byla mu oporou v dobrém i zlem?

Začalo to poznenáhlu, poté, když se Bořek podruhé marně pokusil dostat na vysokou školu. Pracoval sice na velmi dobré pozici v jedné počítačové firmě, ale strašně mu vadilo, že Daniela bude doktorka, zatímco on je „jen“ průmyslovák.

Bořek se změnil. Dokázal během vteřiny vybuchnout vzteky a – co bylo horší – usurpoval si právo rozhodovat o Danielině životě. Choval se k ní jako k nějaké svojí věci. A ona si to nechávala líbit, protože ho milovala. Ale všeho moc škodí...

Stalo se to v den, kdy Daniela absolvovala pražskou lékařskou fakultu. Pomyslný diplom už ji hřál v kapse a ona se plná radosti běžela domů pochlubit. Ale už když odemykala dveře, začala mít nepříjemné tušení.

Je to sice můj den „D“, ale co když si Bořek zase něco najde? říkala si s obavami, které se v souvislosti s jejím přítelem dostavovaly poslední dobou čím dál častěji. Nejdu moc pozdě? Neměla jsem ještě něco koupit?

Toho dne se ho začala bát!

V bytě bylo podivné ticho. Daniela vstoupila do pokoje a krve by se v ní nedořezal. Bořek se rozvaloval na sedačce a v ruce držel dopis. Byl to dopis od její matky, který před ním neprozřetelně zapomněla schovat. Věděla, že jí Bořek prohledává věci, a tenhle dopis rozhodně neměl najít.

Daniela vzpomíná: Z očí mu sršela nenávist, jakou jsem u něj ještě neviděla, a mluvil nepřirozeně pomalu a potichu. Ptal se, jestli si nevzpomínám, že mi přece zakázal styk s tou „krávou“, tak proč prý neberu jeho slova vážně? Proč prý se s ní proti němu spřahám? Tou „krávou“ samozřejmě myslel mou mámu.

Nejhorší na tom všem bylo to, že mě právě v tomto dopise matka skutečně nabádala, abych zvážila, zda je pro mě Bořek opravdu ten pravý. Že z něj zkrátka nemá dobrý pocit. To nebylo dobré. Bořek vstal, šel pomalu ke mně, a já s hrůzou čekala, co se stane! Asi to bude zlé – bála jsem se. A bylo...

Bořek začal Danku mlátit pěstmi, a když klesla na kolena, kopal ji všude po těle. Přitom ji častoval nadávkami a vyčítal: Snažím se, abys byla šťastná, a ty mi to oplácíš nevěrami a pomlouváš mě kamarádům!  Nic z toho samozřejmě nebyla pravda. Naopak.

Když jí pak později kamarádky radily, aby se s ním co nejrychleji rozešla, zastávala se ho. Opravdu doufala, že ji má rád! Věřila tomu dokonce i ve chvíli, kdy ji Bořek popadl za vlasy a začal jí hlavou mlátit o zeď. Pak ztratila vědomí a probrala se až v nemocnici.

Po třídenním  bezvědomí na nemocničním lůžku se pak od sester dozvěděla, že Bořek její úraz označil při jejím příjmu jako havárku na kole. Mlčela. A pak ji propustili do domácího ošetření. Víc než měsíc byla odkázaná na Bořivojovu péči a on se překonával.

Vzal si neplacené volno, vařil, uklízel. Dokonce Daniele četl noviny a jednou jí i recitoval své staré básničky. Mladá žena opět propadla bludu, že si Bořek konečně všechno uvědomil a že se SKUTEČNĚ (!) změnil. Ale nic netrvá věčně.

Když mu po čase s malou dušičkou svěřila, že chce zavolat své matce, nepříčetně se rozčílil, křičel na matčinu adresu a nadával. Ale pak odešel z ložnice a Daniela popadla mobil. Podvědomě vyťukala známé číslo. Zvedni to, zvedni!

Ale to už se Bořek vrátil s páskem v ruce, vytrhl Daniele mobil a bez jediného slova ji začal bít. Nic nepomáhal její pláč a prosby. Šlehal ji jako smyslů zbavený, pak se na ni vrhl a po marném boji, kdy ji připoutal k topení, ji znásilnil. Po tomto „zážitku“ se Daniela stáhla do ulity a jen přemýšlela, jak od Bořka utéct.

A aby toho nebylo málo, po měsíci zjistila, že je těhotná. Že by se snad konečně zablýsklo na lepí časy? doufala. Myslela totiž, že Bořek bude rád. Ale mýlila se. Jen suše prohlásil, že „to“ musí dát pryč, a pak jí dokonce sám domluvil interrupci.

Donutil mě zabít mé dítě, ještě teď se s tím nedokážu vyrovnat. Když jsem byla na sále a lékař ten zákrok prováděl, došlo mi, že naděje na šťastný život s Bořkem je nenávratně pryč. Že je to prostě nemožné. Že je Bořek psychopat, který si záminku k násilí najde vždycky.

Hned jak jsem se vrátila domů ,sbalila jsem si své nejnutnější věci do tašek a zavolala taxi. Odjela jsem za svými rodiči do Plzně. Ale ještě ten večer se u nás objevil Bořivoj. Mlátil a kopal do dveří, vyhrožoval, pak zase prosil a sliboval, že už na mě nikdy nevztáhne ruku.

Daniela však věděla, že už ho nikdy nechce vidět. Přes dveře mu řekla, že zavolali policii. Bořek ještě chvíli na chodbě hulákal a vyváděl, ale pak ho to omrzelo a pod pohrůžkou příjezdu ochránců pořádku raději odešel. Daniela doufá, že navždy.

Je to už rok, ale mladá žena se ze soužití s tyranem stále nedokázala vzpamatovat. Pravidelně dochází do psychologické poradny a jen doufá, že za pomoci rodiny na děsivé zážitky časem zapomene a vytěsní je z mysli...

O domácím násilí čtěte také v článku Násilníci se vybíjejí v létě.

Reklama