V pondělí 20. 8. odstartovala Pojišťovna štěstí režiséra Adamce reprízovanou druhou řadu, aby na ni již na začátku října navázala sérií třetí, jež je v dokončovací fázi. Je otázkou, co přesně na diváky zapůsobilo, v čem tkví obrovská sledovanost seriálu a divácký zájem, jisté je však jedno – lví podíl na úspěchu projektu má bezpochyby také herečka Kateřina Brožová.

Povězte nám něco o atmosféře během natáčení. Dotáčí se třetí řada, nepostihla vás někdy tzv. „ponorka“?
Ono to hrozně utíká. Stává se, že u lidí – když jsou spolu v nějakém pracovním kolektivu takhle dlouho -  může nějaká ponorka nastat. Někteří lidé si můžou začít lézt na nervy nebo už se prostě nechtějí potkávat. Pojišťovna je v tomhle asi možná výjimečná v tom, že se tam sešla parta lidí, která na sebe slyší. Máme se navzájem zkrátka rádi a rádi spolu i spolupracujeme.
Pojišťovna štěstí jako téma nebo příběh je jakoby ze života a myslím, že už jen tím k sobě poutá tolik diváků. Mluví se tam o záležitostech, které se můžou týkat každého z nás. Během realizace projektu se potkala parta profesionálů ve svém oboru pod taktovkou skvělého Jirky Adamce a výborného kameramana Milana Dostála. Zejména tito dva dávají záruku toho, že jednotlivé díly budou kvalitní.
Záslužná je ale souhra všech složek, podílejících se na tomto projektu – technických, pomocných a jakýchkoli jiných. Všichni už vědí, co mají dělat, právě proto, že jsme spolu tak dlouho. Není potřeba nic vysvětlovat. Je nám prostě spolu dobře. Jak říká Jirka Adamec, na natáčení se vracíme jako do rodiny (smích). Je to zvláštní, jde „pouze“ o práci, ale člověk se prostě mezi všemi těmi lidmi cítí dobře.

Jste s vývojem své postavy spokojena?
Absolutně. Mě těší, že Dagmar prošla a prochází – a myslím, že ještě procházet bude – tak velkým vývojem obloukem, jak my herci říkáme. Zkrátka – tak jak se i v životě stává, prožité zkušenosti ji posouvají dál. Mění názory tím, jak je starší, vyzrálejší a zkušenější. Možná si některých věcí začínají víc vážit. Věcí, které dříve brala jako samozřejmost.
To platí o každém z nás – pokud tedy je ten daný člověk ochoten si problém uvědomit, poučit se z chyb, a pokud má smysl pro to věci nějakým způsobem měnit. To se Dagmar týká bezesporu. V první sérii byla její postava popisovaná jako negativní, byla zkrátka za tu zlobivější. To o ní už určitě nelze říct ve dvojce, ve které po rozvodu prochází, řekla bych, docela velkým otřesem, sebezpytováním a uvědomováním si sebe sama. A hledáním své polohy v životě, hledáním partnerů… Skutečně se pohybuje ode zdi ke zdi. Hlavně má vedle sebe dospívající dceru, které musí být absolutní oporou. Do jisté míry se to dá říct o té třetí části. Nechci prozrazovat děj, ale tam to vypadá tak, že už se našla, nebo že našla partnerství, ve kterém má prostor k nacházení sama sebe. Ale ono to vůbec nebude tak jednoduché, jak to zdánlivě vypadá. Víc opravdu nemůžu prozradit… (smích).

Zmínila jste svoji seriálovou dceru, kterou si zahrála Nikol Štíbrová. Jak se vám s ní spolupracovalo?
Nikola je moc fajn holka. Na začátku se trochu bála, což je logické, ale zabydlela se velmi rychle. Všichni jsme byli svědky toho, že za ty tři roky poporostla a vyspěla, takovéto změny jsou v jejím věku velmi znát. Už to není dívka, ale žena, i když vypadá velmi mladě. Dělalo se nám spolu velmi dobře. Kromě toho jsme také zjistily, že její babička je vyhlášená dentistka, zubařka, teď už bývalá primářka stomatologické kliniky, kterou léta navštěvovali mí rodiče. Svět je opravdu malý.

Čím s určitostí zaujmete dceru Kačenku? Co spolu rády podnikáte?
Kačka ráda sleduje Pojišťovnu, také už byla párkrát na natáčení, takže to prostředí dobře zná. Vyrazila mi dech, když asi před týdnem řekla, že by si se mnou ráda někdy v něčem zahrála. Já určitě nejsem ta matka, která by své dítě posouvala tímhle směrem. Nemám to ráda. Naopak, chci v tomhle své dceři dávat možnost volby, chci, aby dělala to, co ji bude bavit. Ale pokud zatouží zkusit si něco v tomhle oboru, v téhle profesi, tak – koneckonců – proč ne. Teď mám prázdniny, takže jsme pořád spolu - v Rakousku, byly jsme v Řecku na dovolené, čas trávíme i u nás doma, v domku za Prahou. Vilka má velkou zahradu, je u lesa. Snažím se s ní trávit co možná nejvíce času v přírodě, velkoměsta si přes rok užijeme dost. 

Povolila jste jí nějakého domácího mazlíčka?
No jo (smích). Máme psa, ale to je spíš moje srdeční záležitost, protože odmalička mám velký vztah ke zvířatům. Vždycky u nás nějaké to zvíře bylo. Takže momentálně máme dvouletého rhodéského ridgebacka, který se jmenuje Binjip. Doma máme i akvárium, to je také taková moje velká radost. Nedávno se mi narodily, respektive vykulily se z jiker, maličké skaláry, což je pro akvaristu veliký zážitek, protože odchovat takové ryby není úplně nejjednodušší. Držte mi palce, aby se u mě dožily dospělého věku – většinou totiž chovatelům umírají po pár dnech. Pak máme křečka, což je takový můj ústupek Kačce, která chtěla ještě dalšího pejska na mazlení. Přece jen, postarat se o to všechno není úplně jednoduché – křeček se jevil jako schůdnější varianta. Ale nevím, nevím, kde ještě povolím… Kačka je v podstatě moje věrná kopie. Když jsem byla malá, byla jsem úplně stejná… No, už tady na mě volá, že chce dalšího křečka (smích). Já jsem měla doma také kdeco – papoušky, andulky, křečky, myši, ještěrky, ježky. Pořád jsem nosila nějaká zvířata z okolí, takže ona je v tomhle úplně po mně. Uvidíme, co nás ještě v tom zvěřinci čeká…

Zmiňovala jste rybičky. Prý vás tatínek vedl k rybaření. Zbývá vám na tento koníček čas?
Rybaření mě provázelo od dětství do nějakých pětadvaceti, kdy ještě zbýval čas. Pak už toho na mě bylo hodně – práce, rodičovské povinnosti. Když byla Kačka malá, nešlo to vůbec. Teď se k tomu pomalu vracím, příležitostně si zarybařit zajdu. Velmi mě to láká a je to pro mě obrovský relax a veliký zážitek. Jsem taková specialistka mezi rybáři (smích), protože já odchycené ryby pouštím zpátky. Ale zážitek je to opravdu úžasný.

A vedete k tomuto sportu i dceru Kačku?
No, už má svůj prut. Loni si to poprvé zkusila, letos se teprve chystáme. Až se vyčasí, tak někam vyrazíme.

Z jiného soudku. Máte nějaký citovější vztah k některé z postav, které jste dabovala?
Nemůžu říct, že bych něco brala jen jako rutinu. Mám svoji profesi ráda, takže si vztah k roli vytvořím vždy. Naposledy jsem – asi před měsícem – dabovala Angelinu Jolie, což bylo docela zajímavé. Svůj hlas jsem propůjčila třeba také Kim Basinger, Marilyn Monroe a dalším, ale neznamená to, že bych vyhledávala jen dabování známých tváří. K dabingu mám vztah, baví mě zejména tehdy, pokud je postava zajímavá svým příběhem.

Co je podle vás nejdůležitější na partnerském vztahu?
Láska je na prvním místě, to asi není potřeba říkat. Ale opravdová láska nevzniká jen tak, z nějakého poblouznění. Myslím, že vzájemná přitažlivost partnerů je velmi založena na něčem, co nedokážeme nikdo pojmenovat, je to chemie. Můžete potkat bůhvíjak krásného partnera, který k vám nicméně nevyšle ty svoje chemické prvky, nemá pro vás to správné charisma, ten správný sex-appeal. Každý hledá něco jiného. Když tohle funguje, všechno ostatní je otázkou vzájemného porozumění. Také velmi záleží na tom, zda se jedná pouze o krátkodobou známost, nebo zda je člověk veden touhou mít a budovat dlouhodobý partnerský vztah, což je můj případ, ten první mě nikdy nezajímal… Recept na fungující vztah samozřejmě neexistuje. Pro mě je důležité to, aby láska byla spojená jednak s chemií, ale hlavně s porozuměním, vzájemnou tolerancí a pochopením druhého, což všechno v optimálním případě nastupuje po tom prvotním poblouznění.  

Reklama