tak to někdy dopadne, když Mikuláš přijme na každé návštěvě panáčka a pak si splete nejen jazyk, ale i vlastní osobu s pohádkovou bytostí. Přečtěte si vtipný příspěvek na dnešní téma, který nám poslala čtenářka s nickem LudPa

Hezký den všem,  chodila jsem do deváté třídy. Bydleli jsme v paneláku, všichni jsme se znali. A na domovní schůzi se domluvilo, že bude chodit čert, anděl a Mikuláš. Roli Mikuláše se ujala sousedka pod námi, za anděla se přestrojila její dospělá dcera a na mě zbyl čert.

Mamka mě nahastrošila skutečně čertovsky. Šel ze mě opravdu strach. Spodní patra jsme zvládly lehce, už jsme si byly jistější a dětičky z nás měly veliký respekt. V každé rodině pil anděl i Mikuláš něco silnějšího. A jelikož já pít nemohla, Mikuláš to zvládal i za mě. A stalo se, co se stát muselo.

V jednom patře jsme vtrhly do bytu, Mikuláši se zdálo, že jsem moc mírný čert a nedělám patřičný rámus. A tak spustil sám. Jenže nějak si popletl ty pohádkové postavy a zahalekal“brekekéééé“. Soused se málem válel smíchy, sousedka jen otevřela pusu a puberťák sdílející byt s mladším bráškou, kterému byla nadílka určena, podotknul:“Brekeke dělá  vodník ty vole, Mikuláši.

A bylo po veškerém respektu i další nadílce. Mikuláš už byl stejně nepoužitelný. A sousedka měla o přezdívku vystaráno. Říkalo se jí samozřejmě „ta brekeke“.

 Teď se mě zrovna manžel ptá, jak tedy dělá čert. No hudry, hudry, přece!

LudPa

Milá LudPa, tak to jsem se opravdu pobavila. Já snad toho Mikuláše začnu mít zase ráda. Díky za skvělý příspěvek

Text nebyl redakčně upraven

Reklama