Ne každému je dán do vínku dobrý zrak. To není ale žádný problém. Brýle mohou tvořit vkusný doplněk, kdo chce, nosí čočky, a operace rohovky už je také dostupná většině lidí.Viktoriánské brýle
Vada zraku provází člověka od pradávných dob a s tím úzce souvisí i lidská snaha tento defekt překonávat. Pohlédneme-li zpět do historie, zjišťujeme první doklady o využití optických pomůcek už v době kolem roku 1500 př. n. l. Ve staré Sýrii, kde byl nalezen krystal používaný jako zvětšující sklo.

Římský krutovládce Nero doložitelně počátkem letopočtu používal vyleštěný smaragd při sledování gladiátorských zápasů, ale stejně tak je možná jeho funkce ochrany proti slunci. Římský filosof Seneca si při čtení pomáhal skleněnou koulí naplněnou vodou. Jako u mnoha jiných velkých vynálezů si pro první obroučky, do kterých byly založeny čočky, mohli tehdejší obyvatelé zajet do Číny kolem 10. století.

Prabrýle používané v Evropě, tedy čočky korigující vidění zasazené do obrouček - se objevily v Itálii v druhé části 13. stol. a jako vynálezce je uváděn Alessandro de Spina z Florencie, který je jako první zpopularizoval mezi florentskou aristokracií. V Evropě byly brýle zpočátku výsadou učenců, a tak není divu, že první čočky byly pro dalekozraké oči, tedy konvexní. Brýle s konkávními čočkami jsou zachyceny na Raffaelově portrétu silně krátkozrakého papeže Lva X., z roku 1517. V té době byly brýle stále výsadou boháčů a učenců, takže i mnichů.Apoštol s brýlemi

Obrýlený Kristus

Velké obliby u všech společenských vrstev dosáhly brýle ve Španělsku. Lidé se v brýlích rádi nechávali vidět, cítili se důležití a důstojní. Umělci dokonce malovali obrýleného Krista a další svaté. Ve Francii a v Anglii se aristokraté s brýlemi naopak cítili nesví a na veřejnosti s nimi nechodili. Tam používali monokl, který nebyl tak nápadný a dal se rychle schovat. Všeobecná obliba brýlí stoupla až ve 20. století.

Hlavolamem, který se řešil 350 let, bylo upevnění brýlí na nose. Zprvu se připevňovaly ke klobouku, skřipcem přímo na nos, přivazovaly se provázkem, který se svázal v týle, v 17. stol. se obroučky přivazovaly hedvábnými stuhami, jež se omotávaly kolem uší, později se na konce stužek připevňovala závaží z keramiky nebo kovu. Edward Scarlett roku 1730 vynalezl pevné postranice vedoucí od obrouček na horní části uší, o něž se opíraly.


Jako materiál se tehdy využívala průmyslově vyráběná sklovina s jednoduchou technologií výroby. První větší zlom v optice vyvolal objev sira Benjamina Franklina, který v devatenáctém století jako první spojil brýle na dálku a brýle na blízko do jedné obruby. Prý ho to napadlo, když se přepravoval po městě kočárem a řešil dilema, zda studovat z knih, či pozorovat kolemjdoucí dívky.Čočky vynalezl Čech

Čech dal světu čočky

V roce 1957 byl vyvinutý první prototyp kontaktní čočky. Jeho vynálezcem byl český vědec, profesor Otto Wichterle. Tento chemik je mimo jiné považován za zakladatele makromolekulární chemie a mezi jeho další slavné vynálezy patří třeba silon a hydrogel, ač tento vynikající vědec čelil nepřízni osudu za nacistické okupace i za nadvlády bolševických poskoků.

Nicméně jeho objev se musel od prvních pokusů notně vylepšit, protože první čočky byly drsné a v očích pálily. Na jejich vylepšení využil profesor metodu speciálního lití za pomoci dynama a stavebnice Merkur. Přednosti kontaktních čoček využili všichni ti, jimž brýle překážely v práci nebo třeba i sportu. Jestliže některé dámě hrozila zkáza image, pokud by začala nosit brýle, pomoc byla najednou nasnadě i bez nápadného mžourání.

 

Líbí se vám lidé s brýlemi? Čemu vy sami dáváte přednost - brýlím nebo čočkám? Myslíte si, že člověk s brýlemi vypadá důstojněji a učeněji? Znali jste Otta Wichterleho před přečtením tohoto článku?

Reklama