Reklama

Ahoj ž-inky,

s tímto tématem jste mi tedy kápli do noty.

Netuším, jestli ještě existují tzv. plačky, ale já bych se tím mohla docela slušně živit.

Je úplně samozřejmé, že brečím u každého romantického filmu nebo knížky, které končí happy endem, kde jsou ONA a ON a po všech těch trablech jsou konečně spolu a mají se TAAAAK rádi.

Jasně, že brečím u dojáků, kde hlavní hrdina umírá, loučí se, vzdává se své jediné lásky apod. Na 100 % brečím u smutných filmů, kde umírají zvířátka. Ale že budu brečet už i u reklam na čokolády, no to bych si teda o sobě nemyslela!

Moje rodina (manžel a dvě ratolesti) jsou hrozní cynici a už mě u každé dojemné scény sledují, jestli zase brečím. No jasně, že dělám hrdinku, a popláču si tajně. 

Jinak nemyslete si, nejsem žádná měkota. Jsem energická, temperamentní, taková Italka hadr. Ale když ono je to tak fajn, si hezky poplakat.

Občas, když mám pocit, že se to na mě valí ze všech stran a já si připadám vyždímaná jako citron, tak stojím v koupelně u zrcadla, civím na sebe a tak hezky si pobrečím, jakej jsem chudák, jak jsou na mě všichni oškliví a co jsem komu udělala a zač mě Pán Bůh trestá.

Ono to pak ze mě tak krásně spadne a je mi zase fajn.

Zrovna tohle jsem probírala s kolegyněmi v práci a musím říct, že jsme se shodly na tom, že není nic lepšího, než si pěkně zabrečet a sama se tak krásně politovat. Takže, kdybyste věděli o někom, kdo shání plačku na povel, dejte vědět.

Za kousek Milky budu ronit slzy jako krokodýl.

Patricie


Milá Patricie,
trochu mi připomínáte moji mamku, také pokaždé, když skončí film, se od nás odvrací a odmítá jakoukoli otázku na téma: "Ty už zase brečíš?" Já jsem asi výjimka, ač citlivá jsem, filmy mě nějak nerozpláčou. To už musí být... Ale s tou čokoládou... hmm, tak kvůli té bych možná slzu uronila ;-).

Obměkčí Vás dětský pláč, nebo naopak rozčílí? 
                                                          redakce@zena-in.cz