Zdravím a přeji krásný den.

Musím se přiznat, že k této vzpomínce jsem byla inspirována ženou-in, při čtení novinek.

V roce 1988 v říjnu můj nejstarší syn nastoupil základní vojenskou službu.Doma jsme nikdo nepředpokládali, že by mohl být na Vánoce doma, povedlo se.

Přijel den před Štědrým dnem, měli jsme všichni velikou radost a ponejvíce nejmladší dcerka, které bylo 5 let. Bráchu milovala a první věta zněla: „Hurá! Míra se mnou půjde sáňkovat.“

Samozřejmě brácha se pomalu ani neohřál a už šli ven. Já byla ráda, práce hodně, vždyť to všechny ženy známe, budu si v klidu připravovat vše potřebné k následujícímu nejhezčímu dni v roce.

Chvílemi jsem se chodila dívat z balkonu, brácha byl i přes jeho věk, jako malý kluk.Smáli se a opravdu si ty chvíle užívali spolu patřičně.

Najednou slyším řev a která máma nepozná řev a pláč svého dítěte.Vše jsem z rukou odhodila a jako ve snu letím na balkon: „Mamííííííííííí, mamííííííííííí.“ Pohled z balkonu dolů hrozný, syn ji nesl v náručí, malá obličej samou krev, z hrůzou jsem otevírala dveře, co se stalo. Naštěstí jenom při pádu si vyrazila první zoubek.

Po ošetření jsem zjistila, že s ní nikam nemusíme a přesto, že tvář začala trochu otékat byla čilá a znovu, brácho jdeme ven.No moc jsem nesouhlasila, ale dobře, jděte. „Prosím tě Míro,“ zaznělo z mých úst. Syn: „Neboj mami, jsem malý nebo co?“

Opět chodím koukat z balkonu, no co nevidím. Malá stojí dole pod kopcem a náš vojín si půjčil od asi 10-tiletého kluka jednu lyži.Ťukám si na hlavu jdu pokračovat v práci.

Opět řev: „Mamíííííííííííííí, mamíííííííííííí.“ Pane bože, co se zase stalo. Pro změnu vojín plnou pusu krve a půlku předního zubu pryč.

Tím končilo sáňkování a Štědrý večer plný dobrot, zůstával pro ně oba tabu. Snědli jenom polévku, protože pro otok se jim špatně jedlo. Mě bylo stále do breku, také jsem nemohla jíst při pohledu na ně.

Jediná radost byl Vánoční stromeček a dárky.

Dodnes, když jsou Vánoce stále si připomínáme jejich úrazy a dnes se tomu také ráda zasměji. Oba jsou již dávno dospělí, syn chodí se zlatým zubem, protože první doplnění zubu nevydrželo při kousnutí do chleba a jediné řešení doporučili zlatý zub.

Zdraví Věrulinka
Jo, tak tohle moc dobře znám. Nejprve přes říditka přelétl můj bratr a uděla si úhlednou modřinu na žebrech, a následně jsem přes řidítka přeletěla já. Samozřejmě jsem si udělala totožnou modřinu. Za pevné nervy se svými dětmi vám posílám 500 bodů.
Reklama