Reklama

Odmalička jsem byla takové to "ošklivé káčátko", ale postupem času se ze mě vyklubala docela holka k světu. Na sebevědomí mi hodně přidávala pozornost mých spolužáků a kluků ze sousedství, kteří nešetřili lichotkami a pozvánkami na rande.

Teď to možná vypadá, že mé sebevědomí by mohlo sahat až do nebe, jenže já mám taky bratra. A ten mě rozhodně nijak nešetří.

Když jsme bydleli ještě oba u rodičů (tehdy nám bylo 20 a 19 let) a povalovali se jednoho lednového dne na sedačce, sledujíce nějaký dokumentární film o zvířatech, otočil se na mě můj bratr s otázkou : ,,Hele, víš jaký zvíře je na světě fakt nejhnusnější?" Jako milovnice zvěře si myslím, že každé zvíře je hezké, a také jsem mu to řekla a zeptala se, jaký že to zvíře je nejhnusnější pro něj. Odpověď byla pavouk.

A tak to zase jo, na toho jsem úplně zapomněla, pavouky nesnáším a jsou fakt super-extra hnusný!!! Fuj!!!

Bratr na mě nádherně vycenil chrup a řekl : ,,Viď? A ty, ségra, jseš ten největší, jakého jsem kdy viděl."
 
Mončí


Tak já nevím, jestli by tohle mělo způsobit nějaký mindrák. Přijde mi to jako úsměvná historka, ale vnoučatům bych ji asi nevyprávěl. No budiž. Kdo chce psa bít, hůl si vždy najde.