Na téma o branných cvičení by se daly napsat romány... Za totality byla cvičení ostře sledována, přesně naplánována, a kdyby i trakaře padaly, termín byl termín!

Příprava pro učitele byla skoro po minutách a „branné " v ní muselo být všechno. Samozřejmostí ale bylo, že se vše přizpůsobilo momentální situaci. Na málotřídce byly velké možnosti pohybu v přírodě, a tedy pokaždé jiný směr pochodu. Plnily se úkoly, běhalo člunkovým během mezi stromy, házelo hrudou na cíl, přenášeli „ranění", práce s kompasem a chůze se zátěží byla završena v zimě ohýnkem z nesených polínek a opečením buřtů.

Jednou v zimě nám počasí obzvláště přálo, napadlo hodně sněhu a polní cesty měly zaváté příkopy do roviny. Došli jsme k místu, kde před lety spadl čs. voják, hořelo mu letadlo a on se katapultoval pozdě, zřejmě aby nespadl na blízké město. Že jsme tam zapálili svíčku ale nemohlo v programu být zapsáno. Děti všechny v oteplovačkách si najednou samy vymyslely, že je letecký útok, a radostně se vrhaly do závějí sněhu v příkopech. TOTO  byl zlatý hřeb programu! Jak se tehdy vyřádily!

Dlouho si na to vzpomínaly, ale víckrát tolik sněhu při branném cvičení nebylo. Jiné to bylo na jarních cvičeních, ale vždy si děti spíše hrály. Vzpomínám si,  jak jsem jednou celou neděli odpoledne s manželem vytyčovala trasu, kudy měly děti po skupinkách projít samy, měly tam z hrud a kamínků pracně sestavené šipky a spoustu zajímavých úkolů, já jsem je druhý den očima s dalekohledem sledovala z úkrytu a najednou šly jinak - udýchaná k smrti jsem je dohnala. Proč?

Ráno traktorista oral nebo vláčel - nevím, na obou polích po stranách cesty a jaksi - nezvedl pluh či brány a bral vše i s cestou... Dnes snad už branná cvičení nejsou, ale něco by to dětem dalo i bez ideologického zaměření.

Samík 97

Hezká historka. Zmizelá cesta je dobrý důvod, proč ztratit stopu. Ale je pravda, že se děcka vyblbla.:) Díky za příspěvek.

Reklama