Takhle dopadla improvizace naší čtenářky s nickem Pavkas, když byla v Americe požádána o uvaření nějakého typicky českého jídla. Jak to dopadlo a jak byli strávníci spokojeni se dočtete v tomto příspěvku.

Dobrý den s manželem máme jeden velký koníček, cestování, a to jak pěšky, tak i na kole, vlakem, později embéčkem... Cestovali jsme se syny  a nyní s vnoučaty hlavně po naší vlasti a někdy i do zahraničí. Po sametové revoluci jsme nadšeně vyráželi do Rakouska, Itálie, Švýcarska i Španělska. A Podívali jsme se dokonce i za oceán., když nás pozvali příbuzní z Ameriky na návštěvu. Navštívili jsme Washington, Kanadu, Niagaru, Ottawu, Toronto a zažili jsme nespočet veselých i napínavých příběhů, pramenících z neznalosti jiných jazyků.

Poznali jsme, že Američané jsou lidé někdy až přepjatí. Převlékat se za autem u silnice do vzdušnější sukně se rovnalo zločinu., a ani nejmenší děti nesmějí být na pláži bez plavek. Vzbudili jsme pozornost policie v jednom z parků, když jsme dítě plácli přes zadek, protože zlobilo.

Vše, co je dnes u nás samozřejmostí, pro nás bylo tenkrát neznámé a nové. Mobilní telefony, mikrovlnky, dveře bez klik, šatny místo skříní. S radostí jsem utahovala sukni, protože jsem zhubla díky lehké a vyvážené stravě. V módě tam právě byla brokolice na všechny způsoby., kterou jsme tu také ještě neznali.

Velké dobrodružství jsem však zažila, když mě příbuzní požádali, abych uvařila něco typicky českého. Bramboračku a meruňkové knedlíky, prosili nadšeně. Tak jsem se do toho pustila, jenže jsem zjistila, že některé ingredience se v Americe koupit prostě nedají. Bramboračka se tak musela obejít bez hub a majoránky. Houby se tam nesbírají, i když jich plno roste v každém parku. Do polévky jsem místo majoránky přidala oregano a houby jsem nahradila mangem. Chutnalo to zajímavě.

Meruňkové knedlíky velikostí tenisových míčků mi také daly pěkně zabrat. Jsem zvyklá dělat je z odpalovaného těsta z  krupičky nebo hrubé mouky, ale tam se dala sehnat jen velice hladká a jemná kukuřičná mouka. S vypětím sil jsem vzniklou mazlavou hmotou oplácávala meruňky a házela je do hrnce s vodou.

Takto uvařené mazlavé koule by moje zhýčkaná rodina doma vůbec nejedla. Nemohla jsem je posypat mákem, který byl  zakázaný, ani nastrouhaným tvrdým tvarohem. K sehnání byl pouze tvaroh měkký s mořskou solí. Tak to risknu, řekla jsem si , a knedlíky pomazala tím měkkým tvarohem s přírodním krupicovým cukrem. Celé jsem to pokapala rozehřatým tukem neznámého původu, protože máslo a sádlo byly prý nezdravé.

Kupodivu jsem sklidila velký úspěch, polévka i knedlíky všem náramně chutnaly a nezbylo ani sousto. tehdy jsem se rozhodla, že pokud někdy příště poletím do Ameriky, povezu s sebou majoránku, mák, hrubou mouku a krupičku. Jen doufám, že mě na letišti nezavřou. Ve zralém máku přece není žádné opium.

Hezký den Pavkas

Milá Pavkas, díky za příspěvek, možná si některé čtenářky opíšou recept. Připomněla jste mi příhodu babičky, která navštívila syna v Kanadě a chtěla mu uvařit krupicovou kaši...A samozřejmě neměla krupičku. Tak se jí, chuděrka malá, vydala hledat. Tajně, do neznámého obrovského Toronta. A myslím, že ji nakonec v nějaké krámku objevila

Zajímavý příběh, co říkáte, milé ženy-in? Musela jste někdy také takto nechtěně improvizovat? Co z toho vzniklo?

Napište nám nějaký netradiční recept na redakce@zena-in.cz

Reklama