Vztahy

Bráchu mají radši než mě!


Častý křik a hádky z dětského pokoje. Chvílemi ticho a pak pláč. Sourozenecké strkanice.

Kdo má děti, podobné situace zná.  A přesto, že je mezi sourozenci různý věkový rozdíl, většinou se jedná jen o nevinné dětské šarvátky v rámci hry. 

Horší situace nastane, když jedno z dětí začne žárlit. „Většinou k tomu dochází u těch starších, prvorozených, které mají s příchodem nového člena rodiny pocit, že už o ně rodiče nejeví takový zájem jako dřív,“ říká dětský psycholog Mgr. Karel Brůna.

Míša se opravdu snaží. Věčně cupitá za svou starší sestřičkou, žvatlá a směje se na ni, neustále jí něco podává, a dokonce se za ní připlazí s „nabídkou“ ožužlané sušenky. Ale má smůlu. Klára mu nevěnuje jediný pohled.

Michálkovi je rok a půl a je to skutečně rozkošný hošíček. To ale na jeho sestru Klárku, které už budou čtyři, nedělá nejmenší dojem. Trestá svého malého brášku nezájmem. Proč? Prostě proto, že je.

„Když se v rodině narodí další dítě, změní se pro to starší spousta věcí. Maminka má najednou míň času, točí se jen kolem miminka,“ vysvětluje negativní postoj staršího sourozence k mladšímu Brůna. „Navíc musí být pořád ticho, protože miminko spí atd. atd.“

Hodně dětí nová situace zaskočí. Některé se najednou víc tulí k rodičům, nebo naopak na mazlení reagují podrážděně, jiné hůř spí nebo zlobí při jídle a další potřebují znovu pleny. 

Starší děti svůj postoj k mladšímu „vetřelci“ projevují různě.

Klára Míšu přehlíží. Její spolužák ze školky, Davídek, zas hází po svém novorozeném bratříčkovi kostky ze stavebnice a kouše ho do tváří. Přitom intenzita žárlivosti nehraje žádnou roli. Jde jen o to, že si každé dítě vytváří svůj vlastní způsob, jak čelit domnělému ohrožení.

Psychologové rozlišují dva základní přístupy, jak zvládnout krizi, které platí jak pro rodiče a příbuzné, tak pro samotné děti. První přístup – konfliktu se pokud možno vyhnout: zúčastnění jsou víceméně pasivní, stahují se. Druhý – agresivní: postavit se k problému čelem a snažit se jej aktivně vyřešit.

Jak žárlí vaše dítě?

Malý „velký“ ignorant

Tak třeba Klárka. Pokud je pro ni bratr „vzduch“, nemusí se vůči němu prosazovat. Rodiče ale chtějí, aby se děti vzájemně snášely a měly se rády, proto se sami snaží sourozenecký vztah stimulovat. Čím víc však maminka dceři bratříčka vnucuje, tím víc to holčička odmítá a vzpouzí se.

„Na chvilku ho pochovej, vždyť vidíš, jak k tobě chce,“ snaží se matka. „Je moc těžký,“ škaredí se Klára. „Až bude těžký, zase si ho vezmu,“ slibuje maminka a posadí malého Michala sestřičce na klín. „Už ho nemohu udržet,“ volá vzdorující slečna dřív, než se miminko stihne uvelebit. 

Jakmile rodina vycítí, že je starší dítě zablokované, měla by s pokusy o sblížení na čas přestat, anebo to zkusit jinak. Klára například strašně ráda pomáhá mamince v kuchyni. Proto určitě neodolá, až ji nechá maminka míchat na sporáku kaši pro Michala. Když se pak Míša „její“ kaší láduje a maminka mu přitom říká: „To pro tebe uvařila tvá velká sestra“ – je pyšná a pomalu se o krůček k bratříčkovi přiblíží.

Smutný trpitel

Občas se stane, že se v náročném rozvrhu rodiny se dvěma dětmi na toho staršího trochu pozapomene. Jeho zájmy musí ustoupit do pozadí. Některé „odstrčené“ děti pak tiše trpí, ničeho se nedožadují, ale smutně se stáhnou do sebe.

To je však nebezpečné. Smutné dítě totiž na sebe nijak zvlášť neupozorňuje. Je tiché, nezlobí a nijak neobtěžuje – takže mu věnujeme ještě míň pozornosti.

A proto, že je hodné, dostává pochvaly, což ještě víc posiluje jeho pasivitu a nezřídka negativně utváří jeho životní postoj. Mnoho nesmělých dospělých lidí bývalo v mládí hodnými, uzavřenými dětmi.

Rodiče, pozor! Pokud se malé dítě nápadně stahuje do sebe, vlastně volá o pomoc. Proto je nezbytné se prvorozenému více věnovat. Zařiďte si, aby mohlo být starší dítě alespoň několik hodin jen s vámi a mít vás jen pro sebe.

Agresivní vztekloun

V tomto případě potomkova žárlivost rozhodně nelze přehlédnout. To „nanicovaté mimino“ bude omylem bombardovat kostkami do postýlky, pošťuchovat a štípat do různých částí těla, „nechtě“ obírat o hračky či dudlík a chrastítka...

Tady platí – nenechávejte sourozence společně bez dozoru. A samozřejmě to chce silné nervy. Pokárání nebo tresty jen zhoršují situaci. Žárlivého potomka musíte přesvědčit, že mu od malého brášky či sestřičky nehrozí žádné nebezpečí.

„Vyjasněte si s ním situaci,“ radí psycholog Karel Brůna. Řekněte mu: „Ty jsi přece starší, rozumnější a silnější. To mrně s tebou vůbec nemůže držet krok!“ Podle Brůny by maminka (či otec) měla také sama sebe uvést jako příklad: „Vidíš? Já jsem přece také větší a silnější než ty a jsem přitom na tebe hodná, hraju si s tebou, nezlobím tě, neubližuju ti! Takhle se chovají velcí k malým.“ 

Zařiďte, aby si starší sourozenec hrál s vrstevníky nebo mladšími kamarády. V jejich společnosti snáz získá uznání, které nyní tolik potřebuje. Starší kamarádi sice menší děti víc přitahují, ale u „žárlivců“ to není nejlepší řešení. Větším a starším dětem se totiž musí víc podřizovat. To si potom kompenzují v rodině na mladších sourozencích.

Šašek

Zlobí, pitvoří se, přehrává – jen aby byl středem pozornosti. Jeho snaha má stejný cíl jako u malého útočníka – odsunout mladšího sourozence na druhou kolej.

Pokud na ni dospělí správně zareagují, je vyhráno. Malý „kašpárek“ však nesmí získat dojem, že si ho ceníme jen za vtipné výstupy. Později by mohl narazit.

Ať už svou žárlivost projevuje dítě jakkoliv, rodiče, kteří berou jeho pocity vážně a dávají mu najevo svou lásku, mohou být klidní. Sourozenecké pouto totiž v nenarušené rodině časem určitě zesílí.

Starší bratr nebo sestra jsou pro mladšího sourozence natolik přitažliví, že se bude neustále snažit získat jejich přízeň.

A jednoho dne budete mít vyhráno. „No, tak tedy pojď s námi,“ vezme Klára na milost Michala, když se za ní a jejími kamarádkami bratříček neustále plouží po zahradě. „Ale budeš poslouchat!“ S tím malý Míša samozřejmě nadšeně souhlasí. Zatím! 

   
17.03.2009 - Láska a vztahy - autor: Marie Šrámková

Komentáře:

  1. [9] lea [*]

    U nás bylo a je vse v pohode (ikdyz vim, ze se braska diky me mel lepe:) Rodice se na me vychove vyradili:) . Krom toho si bratr vzal silenou zenskou, tak mu neni co zavidet:)
    Nicmene, ma sestrenka vyfasovala bratricka po 7 letech pohodoveho singel ziti. Kazde prazdniny jsme byli u babci a jakmile to slo, vyfasovali jsme kocar, pripadne kouli na vsechny nohy v podobe maleho smrada. Defacto jsme se o nej porad starali, jen na jidlo jsme ho "vraceli".
    Fakt je, ze bratranek ma super vztah se svou segrou a dokonce spolu bydli a staraji se o sebe.
    Stejne to mel i muj pritel. O mladsiho bratra (rozdil vekovy 7 let) se staral. Vodil ho ze skolky i do skolky, pripravoval mu jidlo a staral se o nej, nez prisli rodice z prace (otec na montazich cely tyden a dele, matka prodavacka). Kdyz jsme se o pritelovem dectvi bavili, zadne nemel, pac mel na starosti bratra (az se divim, ze to oba prezili). Oba se maji radi, kdyz ma jeden z nich cokoli na srdci, sveri se jeden druhemu. Rodice pusobi doslova jako rusivy element. Strasne klukum zazlivaji, ze oba co mozna nejdrive vypadli z domova a udelali se pro sebe...
    Osobne si myslim, ze neni od rodicu fer, kdyz nechaji povinnosti rodice na starsich sourozencich. Kazde dite ma narok na detstvi a nemelo by suplovat rodice, ikdyz je to hezke, kdyz je starsi sourozenec schopen se postarat kompletne o prcka.

    superkarma: 0 20.03.2009, 09:20:42
  2. [8] počítačka [*]

    Je mi padesát a stále jsem ta druhá. Bratr je:..... můžeš cokoli doplnit, všechno pasuje podle příležitosti. Svět se u nás točí okolo něho, ale pokud je něco potřeba, na telefonu jsem já. Musela jsem se trochu zařídit - nemám čas, dnes to nebude... odpovědí mi bylo nevadí, zavolám jinam. Jinam nikdy nevolala, protože on přece nemá čas... nebo dosaď jinou odpověď... Takže nyní často odpovídám, nejde to, volej jinam. Není mi to milé, ale situace je prostě taková, že to jinak nejde.

    superkarma: 0 18.03.2009, 09:49:45
  3. avatar
    [7] aďka [*]

    Je taky super, když musíte poslouchat od vlastní matky, jak je mladší dcera celá ona-tudíž super a já jsem po otci ta špatná. A taky že mám mít víc rozumu, protože jsem starší. Je mi 40 a bolí to pořád stejně.

    superkarma: 0 18.03.2009, 09:38:06
  4. [6] Anime Otaku [*]

    maat: Takové chování rodičů musí být super, ještě že jsem mladší... Kamarádka to udělala tak, že bráchu opatrně vyklopila, když šla kolem její máma (položila prtě na trávu a položila kočár) a už jí brášku nepučili, dokud samostatně nechodil

    superkarma: 0 17.03.2009, 18:52:49
  5. avatar
    [5] maat [*]

    umíte si představit, když jsem jako 14tiletá slečna vyfasovala kočár s miminem a davaj ven? Fakt jsem to nesnášela.Nebo být ještě v 17letech doma v šest hodin, abych došla pro mléko (přes ves ke krávě) a uvařila kaši?A ven se nejde, dokud nebude vyžehleno, a to prosím každý den, látkové pleny jsem celé musela žehlit až do roka.(ale do šesti doma jsem musela být do 20let, než jsem udělala školu, kdo by chodil pro mlíko) Nicméně brášku miluju, jako kdyby byl vlastní a ne jen napůl.Dneska je mu skoro 17 a je až podezřele hodný, ale to po mě nemá.

    superkarma: 0 17.03.2009, 13:59:48
  6. [4] Astřička [*]

    Tak to já má jinak... Když mi byli čtyři narodil se bráška. Mamka s taťkou mi vysvětlovali, že je menší, náš a musím ho chránit a starat se o něho... Zůstalo mi to do teď. Je mi 36, bráchovi 32 a i když jse vdaná, tak o svého brášulu mám pořád strach a pomáhám mu (on mě tedy taky). Nic si nezávidíme, opravdu se máme rádi.

    superkarma: 0 17.03.2009, 11:54:48
  7. [3] Leidy [*]

    já také můžu vykládat z vlastní zkušenosti. Rodiče neustále upřednostnují bratra a trpím stále- je to bolestné a asi se jen tak s tím nevyrovnám. A bohužel jsou upřednostnováni i jeho děcka. Moje jakoby neměli prarodiče. A to byl brácha jako první-jméno má po otci a pak jsme byli ještě 3 sestry. A tenhle poit mají i obě sstry. Že je brácha upředstnován.

    superkarma: 0 17.03.2009, 11:13:43
  8. [2] Anime Otaku [*]

    prece ja: Jo, tohle je pravda. Bolí to a i když vím, že mě rodiče mají rádi, tak to neustálé srovnávání... Mám co dělat, abych sestru měla ráda. A ještě poznámka - jsem mladší, ale prostě sem měla být kluk...

    superkarma: 0 17.03.2009, 10:11:11
  9. avatar
    [1] prece ja [*]

    skutečný problém je to v tom momentě, kdy je to pravda a rodič dává naprostou přednost jednomu s dětí. Z vlastní zkušenosti vím, že to je velmi bolestné, situace platí do dnes , je mi 38 let a bolí to pořád stejně.

    superkarma: 0 17.03.2009, 09:25:28

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme