Mládeži, v pátek jsme se sešla jedna bývalá parta. Už je nás poskrovnu, ale nasávali jsme i za ty na zemi nepřítomné. Samozřejmě jsme začali okupovat dceřin počítač a já poslala můj nejkratší příspěvek. Jsem ráda, ho děvčata nezveřejnila. Děkuji.
Dnes jsem plně při smyslech, promile se vypařily a já si mohu s vámi zavzpomínat. Pochopí mne snad jen vícepadesátnice. :-)

Když jsme s bratrem začali dostávat týdenní kapesné, on měl už devět a já pět. Kapesné jsme dostávali v sobotu odpoledne, pokud byly ještě pracovní soboty. Vyplácela nás maminka. Brácha obdržel pětikačku, byla papírová zelená, a já tříkačku, opět papírová, ale modrá. Brácha měl po mamince takovou starou plechovou kasičku, snad pamatovala první republiku. Na povrchu měla orientální zlatý ornament na černém podkladě. Brácha šetřil o106. Kromě kapesného si také „přivydělával": chodil po obchodech a vyptával starý papír do sběru. Za našetřené peníze si s přispěním kupoval součástky pro slaboproudou elektrotechniku.
Zatímco brácha šetřil a přivydělával, já jsem ho musela dohánět dvěma korunami týdně. Víte, jaká to byla fuška dohnat bráchu v kapesném?
I já jsem měla pokladničku. Byl to telefon. Spodek se dal odšroubovat. Značnou část papírových peněz jsem si schovávala do dvou knížek. Měla jsem je uschované vzadu v knihovně. Zbytek peněz jsem si dávala do punčochy. Tu mi ji upletla teta. Vrch se dal zavázat a malým zámkem zamknout.
Rodiče nás nikdy nehodnotili podle vykonané práce či podle známek. Asi jsme byli výjimky. Oba jsme byli pracovití, neutráceli jsme za ptákoviny a to nám vydrželo dodnes.

Po čase nám maminka zvedla kapesné: brácha papírovou desetikačku (hnědá barva) a já pětikačku. Pak opět zvedla kapesné a tu svou papírovou desetikačku mám schovanou dodnes. Je založena v maminčiné učebnici němčiny z roku 1936.

Za kapesné jsem si kupovala knížky. Tenkrát byly relativně laciné. Průměrně stály 25 Kčs.
Když jsem se po čase ptala maminky, proč bráchovi dávala více, odpověděla mi, že je to kluk a že je starší.
Vidíte, diskriminace byla už v šedesátých letech min. století. :-)

A na závěr: Která knížka byla a je nejžádanější?

od arjev


Milá arjev,
nejprve k vašemu nejkratšímu příspěvku: Omlouváme se, ale ten byl opravdu hoooodně krátký.
Zato váš druhý by bylo škoda nezveřejnit. Také jsem si zavzpomínala na papírové pěti a tříkačky.
A diskriminace?
Zeptejte se čtenářek, kolik dávají starším chlapečkům a mladším holčičkám.  Vsadila bych se, že se to od šedesátých let moc nezměnilo :-), nebo spíš. :-(
A nejžádanější knížka?
Hádala bych tu vkladní.


Reklama