Téma je jak pro mě stvořené.

Před sedmi lety jsem se stěhovala do malého paneláku a první, s kým jsem se srazila, byla moje sousedka po pravoboku. 

Při úpravách bytu je samozřejmě trochu rámusu i nepořádku. Já ale nejsem z těch, kdo by po sobě nechávali binec, takže jsem denně umývala schody odshora až dolů, aby lidi nenadávali.

No, a právě když jsem si poprvé natahovala úklidové rukavice a vycházela s kyblíkem, že začnu likvidovat ťápoty, se do mě právě ta paní, posílena sousedkou-kamarádkou-o patro výš, pustila, že to musím denně uklízet, že chodba bývala vždycky čistá... no prostě litanie o úklidu, načež jsem ji zpražila jedinou otázkou: "A na co myslíte, že mám ty rukavice?" (tak jsem byla drzá :-) Asi si chtěla popovídat, že jo.

A tak to šlo dál a dál. Paní bydlí sama, je jí přes šedesát let a má spoustu času. Nejhorší je její komunikativnost, slušně řečeno. Dokáže zastavovat kolemjdoucí sousedy (mimo mě) a pořádat za našimi dveřmi hlučné konference.

Léta nám ze své lodžie okuřovala byt, naše lístečky do schránky nebyly nic platné. Je jak hrom do police a nic nedokáže dělat tiše.

Ta, když myje okna, tak o tom ví celá ulice, protože křápání kovového žebříku a mlácení okny se přeslechnout nedá. Možná tak manifestuje svůj smysl pro pořádek.

Loni v létě, když jsem po návratu z dovolené uklízela, prala, luxovala, mi zazvonila u bytu. Vykoukla jsem celá uřícená z té práce, abych si vyslechla, že si vyprošuje, abych jí prášila na lodžii a že všecko lítá k ní... představte si domovnici, které chybí pavlač, a máte ji jak vyšitou.

Snažila jsem se ji obměkčit, že na prášení mám jenom tu lodžii, protože okno v kuchyni máme zasíťované napevno a nemůžu přece s každým kouskem chodit až před dům - marně. Jela jak pila.

Zbavila jsem se jí tím, že jsem poukázala na své nedostatečné oblečení a nedostatek času. Se zkaženou náladou jsem zalezla a zaraženě a už bez elánu pokračovala v úklidu.

Letos byla opět scénka: manžel ji poprosil, jestli by si nemohla vyklidit z kolárny nepojízdné a nepoužívané staré kolo, které tam dost překáží. Byla právě sběrná sobota a my blbci jsme myslili, že se jí tím zavděčíme, že na to zapomněla. To jsme si dali!

Až si to v hlavě zpracovala, v pravé poledne na nás opět zazvonila a vychrlila na manžela  všecko, i to, co jí leta leželo na srdci. Až jsem psychicky nevydržela, vyletěla od škopku s nádobím, uťala její monolog s tím, že už jsme si všecko řekli a přibouchla jí s pozdravem dveře před nosem.

Ale závěr patří mistrům. Přesně týden po její exhibici jsem se povalovala na pohovce a dívala se na TV. Sama doma. Zvonek. Kukátkem vidím sousedku. Polil mě pot, co zas bude. Opatrně jsem otevřela, slušně pozdravila a hle! "Já se tak stydím, nemáte doma manžela?" Napřed jsem nechápala, co po něm chce. Hned mi to vysvětlila. Ona, chudák, přišla domů, chtěla se osprchovat, kohoutek jí zůstal v ruce, voda valila a ona nemohla zastavit zapečený přívod. Tak prosila aspoň mě, jestli mám sílu, že abych to zkusila.

To víte, že jsem jí šla pomoct, taková potvora přece nejsem. Vodu jsme zastavily, ona mi pořád dokola líčila, co se jí už od rána stalo. Nevěděla, jak mi poděkovat. Ale to nebylo všecko. Já jsem si uvědomila, že v tom momentě do příchodu instalatéra bude bez kapky vody. Tak jsem jí nabídla, že jí do kýblu natočím. Z toho byla vyřízená už úplně, že to po mně němůže chtít. Já ale odpověděla, že od toho jsme přece sousedé, abychom si pomohli, ne?

Doma jsem pak sebou praštila na postel a chechtala se jak blázen. Už začínám věřit, že boží mlýny fungují. A od té doby máme od ní relativně pokoj. Možná že jsem promarnila životní šanci všechno jí to vrátit, ale to bych nebyla já...
Gerda

Gerdo, nebylo pro Vás dostatečné zadostiučinění zjištění, že mlýny opravdu melou?! Myslím si, že pro Vaši sousedku muselo být opravdu těžké u Vás zazvonit a možná si až ve chvíli, kdy jste jí pomohla, uvědomila, co všechno zlé Vám způsobila. Přeji Vám i manželovi, aby i do budoucna zůstala stále hodná :-)!

A jací jsou vaši sousedé? Pochlubte se a pošlete nám i fotografie. Třeba zrovna o víkendu u Vás proběhlo "sousedské mecheche"

redakce@zena-in.cz

 

Reklama