Vztahy

Bože..škyt, to je tak krásné, škyt...


Jsem cíťa. Stačí, abych viděla nějaký filmový doják a bez ohledu na to, že je to jen smyšlená historka, roním krokodýlí slzy. Filmoví režiséři by ze mě měli radost.

Všechny ty závěrečné scény některých amerických filmů, které jsou dělány hlavně pro efekt, já vždycky poctivě obrečím. Neohrožený hrdina se poté, co zachránil od zkázy celou galaxii a přitom několikrát málem přišel o život, vrací ke své oddané a věrně milující ženě... padají si do náruče... a přihlížející dav tleská.

V této chvíli  mi - bez ohledu na kvalitu filmu - zcela automaticky zvlhnou oči, brada se mi rozklepe a za chvíli už lovím kapesník. Smrkám, frkám, utírám si oči... a trošku se stydím. Opatrně se rozhlédnu kolem a s úlevou zjišťuji, že podobných plaček je vedle mě poměrně hojný počet.

Jsou ale filmy, u kterých jsou ty slzy jiné... jako třeba Kramerová versus Kramer. To byl vůbec první film, který na mě velmi silně zapůsobil a já jsem ronila a ronila...

Pak jsou ještě jiné filmy - jako například nádherný kousek Daleko do nebe... U tohoto filmu jsem neplakala a z očí mi netekly proudy slané vody... ale přesto jsem na jeho konci byla strašně smutná. Seděla jsem, dokud se kompletně nevyčerpaly titulky a v duchu jsem si celý film promítala znovu. Tak takové mám nejradši.

To ale nic nemění na faktu, že si prostě občas ráda pobreknu. Mám ve své videosbírce doma několik kousků, které mi vždy spolehlivě poskytnou možnost regulerně si pořvat a odplavit tak ze svého nitra nahromaděné stresové hormony.

Třeba Zachraňte Willyho! .... Drama vrcholí... Willy je převážen náklaďákem k moři, kde má být vypuštěn na svobodu. Oškliví a hamižní obchodníci se snaží tento záslužný a lidský čin čistých a neohrožených zachránců překazit. Už už to vypadá, že se to nepodaří... Willy uvízne na mělčině... Zloduši startují loď... chlapeček naléhavě domlouvá svému velrybímu kamarádovi... A pak... pak se to stane.  Willy se dostaně hlouběji do vody... ale ouha. Darebáci už blokují zátoku lodí. Co teď? Willy musí přeskočit... Za pomoci svého klučičího ochránce se mu to podaří... Hudba graduje, chlapeček udílí pokyny... Willy důvěřivě poslouchá... a chystá se k mohutnému výskoku... Hudba ještě více graduje a Willy skáče. Tak vysoko, tak neohroženě... A já pláču... Tak upřímně, tak hlasitě. Willy je zachráněn!

Pokaždé jsem šťastná, že to dobře dopadlo.

Nejsou to ale jen filmy, co mě dokáže dojmout. Často mě třeba odrovnávaly moje dcerky, když byly ještě malé. Svou bezprostředností, čistotou a upřímností. Jako když mi jednou úplně samy připravily narozeninovou oslavu a z ušetřených peněz mi koupily řasenku.

Každého ale dojímá něco jiného..Znala jsem paní, která před mnoha lety pravidelně srdceryvně štkala na 1. máje. A to prosím nikoli z důvodu, že je to lásky čas.. Ona byla dojatá - považte - z prvomájového průvodu! "Já když vidím ty šťastné, rozesmáté tváře, tak se prostě nikdy neudržím." Omlouvala své poněkud nepochopitelné emoce. Měla jsem ji za cvoka.

Více jsem již chápala mou kamarádku Janu, která ke mně v porevolučním období přišla na návštěvu, aby mi sdělila: "Ty jo. Tak máme Havla prezidentem. Já se na to koukala v televizi... a člověče... normálně jsem u toho řvala jako kráva."

Poněkud expresivně vyjádřeno, nicméně velmi výstižně. A proto mi, milé čtenářky, promiňte. Ale musím se vás zeptat. Co vás spolehlivě rozbrečí, rozeštká, rozbulí, rozvzlyká... zkrátka u čeho jste schopny samým dojetím řvát jako kr....? :o)))

Pište mi dnes své dojáky na redakce@zena-in.cz. Krásně si spolu popláčeme, jo? Zase se mi totiž nějak nahromadil stresový hormon, víte? Asi si večer pustím Zachraňte Willyho.... :o))

A nebojte... dárečky budou... to abyste pak mohly plakat samým dojetím nad výhrou.

Krásně uplakaný pátek vám všem přeje

   
22.07.2005 - Láska a vztahy - autor: Jaroslava Machálková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [66] Delli2 [*]

    Já brečím pravidelně u Zelené míle, i když jí znám už skoro nazpamět...prostě mě vždycky dostane.

    superkarma: 0 25.07.2005, 15:03:23
  2. avatar
    [65] Eva_CZ [*]


    Od ty doby, co jsem na Prozacu, uz nervu, ale predtim jsem si obcas fnukla.

    superkarma: 0 23.07.2005, 01:02:32
  3. avatar
    [64] kemy [*]

    já jako malá brečela u sám doma a bohatý ve chvíli, kdy se provalilo, že richův sluha děti proplatil, aby šly k němu na návštěvu. neska se sama sobě směju, protože jinak nic jinýho mě nikdy nerozbrečelo, a to sem viděla dost smutnejch scén.
    meryl: skoukni film černý slzy! určitě se ti bude líbit. pak dej vědět, pokud na se na něj podíváš.

    superkarma: 0 22.07.2005, 23:44:00
  4. avatar
    [63] ad.astra [*]

    Nyotaimori: na hezké pohádky koukalas co dítě , ani mě už nepřekvapuje tvůj slovník a cynické názory - nic ve zlém

    superkarma: 0 22.07.2005, 18:18:30
  5. avatar
    [62] Andula [*]

    Meryl: se budu bránit a seberu ti ovladač. A to chceš říct, že máš něco jako Willyho doma???

    superkarma: 0 22.07.2005, 16:29:40
  6. avatar
    [61] chrpa [*]

    Myslím,že nejvíc jsem řvala u filmu Ifigénie

    superkarma: 0 22.07.2005, 14:51:02
  7. avatar
    [58] Micuska [*]

    Pravidelně si děsně pobulím u Vzpomínek na Afriku a Madisonských mostů. Ale jak psalo už hodně z Vás, pravidelně bulím, když se ubližuje zvířatům. To se neznám.

    superkarma: 0 22.07.2005, 14:12:22
  8. [57] Rikina [*]

    Hm - taky jsem tedy cynik. Willy mi přišel jako smrtelná nuda, a to jsem ani neviděla celý film... Titanic mi byl místy k smíchu, a místy jsem usínala. Šťasné konce mě neberou, takové to "dobře to dopadlo, vzali se" - no a co ? A že bych někdy někoho viděla brečet v kině, to jsem teda neviděla, takže si myslím, že tolik těch plaček zase nebude...

    superkarma: 0 22.07.2005, 14:08:02
  9. avatar
    [52] vifina [*]

    Jo a taky jsem viděla plakat kámoše, když jsme minulý rok prohráli na MS v hokeji

    superkarma: 0 22.07.2005, 12:15:52
  10. avatar
    [47] vifina [*]

    vikina007: tak to je opravdu k breku. Ještě že ta doba je za náma.

    superkarma: 0 22.07.2005, 10:55:26
  11. avatar
    [45] Landriel [*]

    Já jsem za normálních okolností celkem v pohodě, i když u některých filmů si v závěru taky pořvu - ale když jsem porodila, to ze mě taky byla dobrá plačka. V porodnici mi mladá doktorka při vizitě řekla, že chodila do třídy s mým bráchou a už to jelo, řvala jsem snad dvě hodiny a nešlo to zastavit. A když jsem se pak vrátila domů, bylo to 13.9.2001 a ve zprávách koukala na záběry a reportáže o Dvojčatech, tak jsem bulela i u těch zpráv - no můj byl z toho těžce na větvi...

    superkarma: 0 22.07.2005, 10:42:03

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [43] RenataP [*]

    Jo konec Titaniku je spolehlivej. Přijde mi krásný i to, jak ta paní nakonec umře a konečně je se svým . Áchhhh!!!
    No ale jinak jsem v noci brečela v porodnici nad naším proto, že se chudák už narodil a jednoho dne bude muset i umřít - bééééé - tak doufám, že umře, až bude hódně starej ! Hormony no

    superkarma: 0 22.07.2005, 10:24:24
  2. avatar
    [42] Andula [*]

    já nevím, jestli by mě Willy dojal, já tyhle vyděračský filmy o zvířatech bytostně nenáším , holt jsem cynik

    superkarma: 0 22.07.2005, 10:20:41
  3. avatar
    [41] vifina [*]

    Já si pamatuji, když nám učitelka pouštěla ve škole film Titanic s Leonardem Di Capriem a když jsem se otočila na holky ke konci filmu, tak skoro všem tekly slzy a já naopak jsem se rozchechtala, protože mě to přišlo srandovní. No jo puberťák. Jinak brečím u filmů kde se jedná o zvířata anebo naopak, když ukazují v TV novinách ukázky jak týrají zvířata, tak jdu od televize, protože se na to dívat nemůžu (nemám na to sílu).

    superkarma: 0 22.07.2005, 10:16:32
  4. avatar
    [39] Lhasa [*]

    Meryl: Z tebe nemusej mít radost ani tak režiséři, jako spíš producenti

    superkarma: 0 22.07.2005, 09:59:49
  5. [38] Anai [*]

    Několikrát jsem brečela (taky tajně) dojetím - pýchou a radostí nad výkonem svých hereckých kolegů při děkovačce....

    superkarma: 0 22.07.2005, 09:55:56
  6. avatar
    [37] Trinii [*]

    a ještě jednou "Bože..." jen tak

    superkarma: 0 22.07.2005, 09:54:55
  7. avatar
    [36] akiasare [*]

    Já bývala krááásně cynická,ale při prvním těhotenství se něco přeplo a bulím i při Chcete mě? !!!

    superkarma: 0 22.07.2005, 09:54:08
  8. avatar
    [34] Lhasa [*]

    Meryl: Ne, ale plakala jsem smíchy, když jsem četla, jak popisuješ Williho

    superkarma: 0 22.07.2005, 09:41:53
  9. avatar
    [32] Luciš [*]

    Já řvala celý večer na dovolené v Řecku. Zkusím dát do fotoalb fotku zanedbaných štěňat, která už určitě hladem a žízní podvyživená umřela a budem řvát všichni. Ale to bude až v pondělí, protože to mám doma na PC. Bude to ve fotoalbu Luciš.
    A krásné to teda nebylo

    superkarma: 0 22.07.2005, 09:26:19
  10. avatar
    [31] Lhasa [*]

    Merylko, jak to děláš, že píšeš o dojímání se nad něčím a já u toho řvu smíchy?

    superkarma: 0 22.07.2005, 09:26:11
  11. avatar
    [28] Holly72 [*]

    Armageddon, ten zabírá spolehlivě

    superkarma: 0 22.07.2005, 09:11:32
  12. avatar
    [27] Žábina [*]

    Nikdy u filmů nebrečím, výjimku tvořil film který dávali minulou sobotu a jmenoval se Jdi za světlem...bylo to o malém klukovi, který měl hemofilii a při transfůzi krve se nakazil AIDS...bylo mu asi 7 nebo 8 let
    film byl o tom jak ho rodiče připravují na smrt, protože má před sebou už jen rok života...
    mám stejně starého syna a hrozně mě to dojalo...brečela jsem jak

    superkarma: 0 22.07.2005, 09:08:32
  13. avatar
    [23] Bella [*]

    Anai: U českých seriálů já taky . Třeba když umřel doktor Štrosmajer nebo v Sanitce Bartoška, to byl úplnej potok

    superkarma: 0 22.07.2005, 08:58:47
  14. [22] Anai [*]

    Ještě musím dodat, že když se odehrává něco opravdu smutného, tak nikdy nebrečím, výhradně dojetím z "hepáče" !

    superkarma: 0 22.07.2005, 08:57:23
  15. [21] Anai [*]

    U knížky jsem snad nebrečela nikdy a to si sakra potrpím na romantiku, i když prostá červená knihovna mě nebere . Filmy mě dojímají přesně takové, co popisuje Meryl (žádná to neumí napsat tak krásně a upřímně, jako ona - moc bych si přála umět tak nádherně psát,ale není mi dáno a tak se budu držet radši "svýho kopyta"! ). Třeba se pamatuju, jak jsme jednou s kamarádkou dostaly "kšeft", slízávaly jsme nějaké materiály do stohů doma, tisíce papírů a přitom jsme už asi po desáté sledovaly v TV Pretty Women - přála bych Vám slyšet to "dueto" ! Stejně tak jsem měla "jen" plné oči slz(před svým se stydím štkát nahlas, on si z toho dělá legraci) u Lásky nebeské a některých českých seriálů též.

    superkarma: 0 22.07.2005, 08:55:33
  16. avatar
    [20] grice [*]

    Já jsem taky cíta a od tý doby co mám děti ještě víc. Pamatuju si že jsem řvala jako želva,třeba u knížky Palomino od Daniel Steel, no a když mi moje tří letá dcera řekla : "maminko já Tě mám tak ráda", tak jsem měla hodně co dělat

    superkarma: 0 22.07.2005, 08:46:33
  17. avatar
    [15] sharonka [*]

    Já taky řvu u filmů s dětma a zvířatama, v podstatě může jít o cokoli, jsem opravdu ráda, že v tom nejedu sama, protože už jsem si poslední dobou připadala nějaká divná. Ale když je nás takhle postižených víc, budu klidně bulit dál.

    superkarma: 0 22.07.2005, 08:23:26
  18. avatar
    [14] Bella [*]

    Oprava - Mě dostanou...

    superkarma: 0 22.07.2005, 08:15:34
  19. avatar
    [13] Bella [*]

    Mně dostanou filmy se zvířatama, když se jim ubližuje . To taky brečím jak .
    Třeba film Projekt X (doufám že se to tak jmenovalo), s těma opičkama

    superkarma: 0 22.07.2005, 08:14:38
  20. [12] tornado-lou [*]

    v ankete chybi moznost: jsem cynicka az na pudu, ale kdyz zapracuji hormony, brecim i u reklamy na jogurt.

    superkarma: 0 22.07.2005, 08:13:56
  21. avatar
    [11] pavlistranska [*]

    Mě zásadně dostane Angelika,kdykoli mám ubrečenou náladu a nikdo mě nemá rád,tak si jí pustím a brečím jak .

    superkarma: 0 22.07.2005, 08:10:49
  22. avatar
    [10] Májík [*]

    Boruv.ka: , jo jo, úplně to chápu. Vzpomněla jsem si, že jsem kdysi dávno taky brečela u seriálu Ptáci v trní, akorát, že já všechny díly viděla v jeden den za sebou, protože jsem to měla půjčené od kamarádky na VHS, tak to byl taky nářez. No a film Duch s D. Moore je taky kapitolka sama pro sebe.

    superkarma: 0 22.07.2005, 08:09:47
  23. avatar
    [9] Boruv.ka [*]

    Armagedon tak to je kapitola sama o sobě... Byla jsem sama doma, dopoledne a těšila se, jak se v klídku a beze svědků vyřvu u tohoto filmu a v tu nejhorší chvíli, kdy už jsem propadala hysteráku až na půdu zazvonili známí a byli naprosto v šoku, co se mi stalo. Dalo mi hroznou práci jim vysvětlit, že se nic neděje, že jsem si konečně chtěla pořvat o samotě u filmu....

    superkarma: 0 22.07.2005, 08:05:35
  24. avatar
    [8] ad.astra [*]

    ted jsem koukla na anketu...tak mě rozbulí dojetím partner, naposled to bylo před Vánocema, jel koupit pár věcí do Tesca...přijel, zavřel mě do koupelny, ať se třeba vykoupu, ale hlavně nevylejzat, dokud neřekne. Tak jsem se vyráchala, byla zavolána do ložnice...a potoky slz, stála tam smontovaná postýlka a kočárek na mimčo Nesmíte se divit, v předchozím vztahu nic takového neexistovalo...spolehlivě mě rozpláče, když mi přinese kytku

    superkarma: 0 22.07.2005, 08:05:12
  25. avatar
    [7] vifina [*]

    To já příšerně brečela u filmu Orca zabiják. Bylo to tak příšerně smutný, že jsem skoro celý film probrečela a dá se říct že i jediný.

    superkarma: 0 22.07.2005, 08:00:39
  26. [6] mamoutek [*]

    Tak to já jsem taky dobrá plačka, já už bulím u všeho, naposledy v neděli u filmu Mona Lisa, Madisonské mosty se mi také líbily.

    superkarma: 0 22.07.2005, 07:55:40
  27. avatar
    [5] ad.astra [*]

    Meryl: mě dojímá tvé psaní čehokoliv, někdy brečím dojetím, někdy bulím smíchy, třeba jak dramaticky je popsána scéna záchrany Willyho, jako bych to viděla před sebou a v hlavě mě ta hudba taky gradovala.
    Jeden film mi však v dobách dřívějších také pravidelně dokázal spustit potok slz, jak já chtěla být těmi hrdinkami, těmi neohroženými bojovnicemi, jistě pamatuješ "... a jitra jsou zde tichá" já je opravdu obdivovala

    superkarma: 0 22.07.2005, 07:55:13
  28. avatar
    [3] Májík [*]

    Spolehlivě mě rozbrečel film Madisonské mosty, scéna z filmu Armagedon, když se Bruce loučí se svou dcerou přes obrazovku a pak kniha od od D. Steel Přijď lásko k nám, kde se matka umírající na rakovinu v dopisech loučí se svými ještě malými dětmi. I kdybych to četla po stý, rozbrečím se u toho vždycky jak

    superkarma: 0 22.07.2005, 07:48:42
  29. avatar
    [2] marylin [*]

    Tak pro me to jsou zpominky a obrazky cech. Dokazu se rozbrecet nad starou fotku Machova Jezera ci Labskeho udoli. Vzdy me to strasne dojme a pokazde se moc tesim na dovolenou domu

    superkarma: 0 22.07.2005, 07:42:11
  30. avatar
    [1] Lenika [*]

    Willy . Já si na pobrečení pouštím film Láska a Válka - dostává mě to drama u chatky na závěr filmu

    superkarma: 0 22.07.2005, 07:41:15

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme