Název vypůjčený z italského filmu 70. let trefně vystihuje situaci jedné ženy po čtyřicítce – přečtěte si její příběh.

Sama přiznává, že si za svou zoufalou situaci může sama v souladu s příslovím „o dobrém bydle, které pálí“.

Leonu jsem znala a vídala 25 lety, krátce totiž chodila s mým bratrem - a po rozchodu mi zmizela ze života. Bratr se s ní občas za pár let začal již pouze kamarádsky vídat a naznačoval, že neměla příliš štěstí. Napadlo mě, že bych jí třeba mohla nějak pomoci, ozvala jsem se a posléze mně navštívila. Vyslechla jsem si tedy celý její životní velmi dramatický příběh. Bohužel – pomoci jí nedokážu. 

žena

Vdávala se mladá a z lásky. Krásná, profesně úspěšná kadeřnice s vysokými ambicemi – pamatuju se, jak se nadšeně zúčastňovala všech soutěží a využívala možností, jak se dostat na samou špici v oboru. Dívka na úrovni a navíc ještě srdcem na pravém místě. Možná malinko naivní a hodně emoční.

Vdala se dle svých slov za skvělého muže – pracovitého, finančně zajištěného, z dobré rodiny. Otěhotněla. Při vyšetření se přišlo na to, že jedno z dvojčat, které čekala, bude možná postižené. Přišlo se na to poměrně pozdě a Leona s manželem nedokázali jednomu z děvčátek ukončit život, zvláště když nebylo vůbec jasné, jak moc je plod postižen a jak se bude vyvíjet. Existovala možnost, že postižené bude jen nepatrné. Nebylo. Přes obrovskou snahu, péči a cvičení se malá Kristýna na rozdíl od zdravé sestry Terezky nedokáže postavit sama na nohy ani ve 20 letech a potřebuje stálou péči. Leonin manžel prý přijal smutný osud své dcery skvěle – dodnes mají střídavou péči a on o dceru maximálně pečuje.

Jenže milé Leoně se začala zapalovat lýtka, už když byla dvojčata malá. Zřejmě potřebovala ventil při zvládání náročné a smutné péče o postiženou dceru, přestože ta druhá jí dělala jen samou radost. Prý se doslova zbláznila do jiného muže – jednoznačně v tom hrál roli sex. Stala se na něm závislou, posléze se rozvedla a vdala se podruhé. Druhý manžel měl evidentně jen tu jednu jedinou přednost – jinak byl pravým opakem manžela prvního: Pil, hrál automaty... Přesto si s ním Leona pořídila syna. Hádky a konflikty začaly být na denním pořádku. Postupně se rodina začala dostávat do finančních problémů, neboť manžel přišel o práci. Odejít prý od něj nemůže: funguje prý alespoň tak, že se stará o Kristýnu, která pouze leží a při všem ostatním je třeba jí pomáhat.  Kdyby se rozvedla, nemohla by Leona vůbec pracovat.  Do ústavu Kristýnu s bývalým manželem rozhodně dát nechtějí. Jednak jí milují, jednak má na své možnosti skvělé úspěchy a v Jedličkově ústavu jsou z ní nadšení.

V současně době je prý jejich majetek v exekuci, tedy velký problém – bankrot, jak je v poslední době možné, vyhlásit již nemohou – dostali se příliš daleko. Navíc manžel na Leonu příšerně žárlí, neustále ji kontroluje a bouřlivé hádky jsou na denním pořádku. Leona se totiž ráda seznamuje s lidmi na internetu – ovšem naprosto nevinně – opět ventil z neutěšeného života. I když možná tajně doufá, že touto cestou najde „svého prince“, který ji z onoho „srabu“ vyvede. Jako vizážistka jsem jí doporučila radikálně změnit vzhled. Ten její současný je poměrně tvrdý: příliš černé vlasy a černá kontura na očích ji dělá starší a moc jí nesluší. Podle mě přitahuje jen určité typy mužů. Přitom vnitřně svému novému „looku“ vůbec neodpovídá. Je to moc hodná holka. Možná řeknete, že ve vnějším vzhledu to není, nicméně „šaty dělají člověka“, toť známá pravda, a tedy i účes a líčení. Lidi podle vzhledu hodnotíme, aniž bychom si to uvědomovali.

Shodou okolností ji současný manžel vyzvedával i s devítiletým synem, když u mě byla na návštěvě, a stačilo mi krátké intermezzo před dveřmi (manžel se dostavil tak rozzuřen, že jsem jej ani nepozvala dál). Navíc – čekala jsem muže s velkým sex-appealem, typ „krásného zkaženého floutka“. Opak mě šokoval: Malý, drobný, nevýrazný blonďák s nulovým charisma, který má ke svůdci daleko.

Psala jsem pak Leoně v e-mailu, že by měla od manžela odejít, že synovi život v takovém prostředí určitě nesvědčí a že ani ona už není tak mladá, aby ji takový život nepoznamenal. Jejich syn mi přišel zakřiknutý, smutný – přesto prý je normálně velmi chytrý až hyperaktivní. Jenže ona prý nemůže. Kdo by se staral o Kristýnu, když by pracovala? A pracovat musí – kdo splatí dluhy?

Leona říká: „Dobře mi tak! Měla jsem si vážit toho, co jsem měla, sex není všechno – život mě potrestal“. Přesto je mi jí hrozně moc líto a držím jí palce, aby svou situaci nějak zvládla – třeba ji ještě čeká někdo třetí a s ním i naděje na lepší život. Co byste jí poradily vy?

Reklama