Novinky

Boros: Propadliště dějin

I tak by se dal nazvat příspěvek od čtenářky Boros, dnes pracující v nemocnici, a také bývalé dětské pacientky. Více již v jejím velmi zajímavém příspěvku.

Jako dítě jsem byla v nemocnici 2x.

Na první pobyt mám jen útržkovité vzpomínky, byly mi 3 roky. Na ochranné zástěry na rentgenu, které vypadaly jako plenta od kamen a připomínaly mi čerta- háky, kterými se zavěšovaly na ramena vypadaly jako čertí (či beraní) rohy a zástěry byly černé. Na světýlka na rentgenu.
Na to, jak mne pacifikovali při odběru krve- bránila jsem se velmi statečně a to tak, že to příště ani neriskovali- pamatuju se že když jsem se dostavila do odběrové místnosti podruhé, ten mladý doktor mě poslal zpátky do postele, že raději ne.
Pamatuju na vysokánské stropy, ze kterých visely na dlouhých šňůrách lampy a když jsem nemohla spát, tancovaly stíny těch lamp podle toho, jestli venku zrovna něco jelo. Na to, jak jsme se sestřičkou neustále hledaly v postelích teploměry a jak nám všem neustále hubovala, že jsme neschopní s pořádně změřit. Byli jsme na pokoji 3- 3 zavírací postýlky, které prostě ráno otevřeli a starejte se o sebe. U dveří pod umyvadlem 3 smaltované nočníky- neustále jsme se strkali, čí je čí- neměly na sobě obrázky a nikdo nechtěl ten s tím otlučeným uchem. Stoleček se 3 židličkami a když donesli jídlo, tak se najez, jak umíš. Mně byly právě 3 roky, ostatní byli o trochu starší, ale asi ne o moc, byla jsem největší. Za 3 týdny jediné koupání- dlouhou chodbou, kde byla zima, někam na konec, kde byla dětská vanička na kolečkách, ve které nás všechny umyli- pamatuju se, jak jsem přemýšlela, proč nám ji nepřivezli do pokoje, když je na kolečkách.
Návštěvy ve středu, v sobotu a v neděli- babička mi nosila jahody se šlehačkou. Fakt jen takové útržky.

Po třech letech znova, už do modernější nemocnice- pokoj pro 18 dětí,(nebylo nás tam tolik, ale tolik postelí) ale pořád tam s námi někdo z dospělých byl. Uprostřed stůl a židličky, mohly jsme kreslit, hrát si u stolu, v pokoji na podlaze jsme měli už linoleum, na chodbě byla nějaká kamenina a pamatuju si, jak sestřičky zuřily, že jim vozík s injekcemi na tom linu dělá šmouhy. Kdo nezlobil, mohl si v 6 večer vzít židličku a jít na sesternu na Večerníček- ještě se nevysílal každý den, ale nebylo tam k hnutí. Návštěvy zakázané. Záchod na chodbě, kde byla hrozná tma, koupelna na druhé straně. Jednou týdně koupání- kdo chtěl do vany, byla, ale malá, jinak do sprchy.
Na rozdíl od té první nemocnice si nepamatuju žádnou zimu, ani na té chodbě, přestože byl prosinec. Tím, že s námi na pokoji pořád někdo byl (asi pěstounka, protože sestry chodily jen s léky, injekcemi a pod a brali krve), dohlíželi na nás, abychom si myli zuby a česali se.

Procedury příšerné, raději nepopisovat, odběry krve na sesterně co 3 hodiny celý týden. Ve dne v noci. Jehly samozřejmě kovové a tupé. Injekce 2x denně- vždy je přivezli na vozíčku a vyhlašovali, kdo se má nachystat- mohli jsme si vybrat, jestli chceme do zadku nebo do nohy (stehna). Chtěla jsem se na to dívat, tak jsem často vybírala „do nohy“. Úplně nejvíc mi vadilo, že jsme tam neměli žádné knížky a dopis, co mi maminka napsala, mi sestřička přečetla se slovy:“ty ještě nechodíš do školy, já ti to přečtu“. Marné byly moje prosby, že umím číst. Přestože to byla moc hodná sestřička, úplně jsme se lítostí rozbrečela.

Teprve po létech mi došlo, proč nám čtení zakazovali- nejen v nemocnici, ale pak i doma- se zánětem mozkových blan se číst nesmí.

No, je to dávno přes 40 let, dneska v nemocnici pracuji, i když ne na dětském, jsme ráda, že tyhle podmínky se propadly do dějin, ale obávám se, že to zdravotnictví jde stejně z kopce. Ale to je na jiný článek.

Boros

Pozn.red.: Text nebyl redakčně upraven

________________

Ufff, to je příspěvek! Je zajímavé, jak i tak dávné vzpomínky z nemocničního prostředí z paměti nevymizí.
Moc děkuji, že jste napsala a ať se daří v práci.
Saša

Téma dnešního dne: Pobyt v nemocnici

  • Byla jste někdy v nemocnici (ne porodnici)
  • S čím jste tam byla? (nemusíte odpovídat)
  • Jaké máte na pobyt v nemocnici vzpomínky?
  • Jak se k vám choval personál?
  • Máte z takového prostředí, jako je nemocniční, i nějakou veselou vzpomínku?
  • Navázala jste v nemocnici nějaká nová přátelství?
  • Jak byl váš pobyt dlouhý?
  • Podepsala jste (podepsala byste) někdy i revers?
  • atd.atd.

Tolik jen pár záchytných bodů, ale jinak samozřejmě pište vlastními slovy.
Moc se těším na vaše příspěvky. Veselé i ty vážnější.

pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Na jednu z pisatelek čeká dárek, který se do nemocnice nosí: Kniha a dva sprchové gely

dareknemocnice

   
20.11.2013 - Čtenářské příspěvky - autor: Alexandra Stušková

Komentáře:

  1. [2] Boros [*]

    Já se omluvám za překlep, braly mělo být tvrdé y.

    superkarma: 0 20.11.2013, 11:34:29
  2. avatar
    [1] Hanula [*]

    Sml16také si velice pomatuji svůj první pobyt v nemocnici jako dítě - to asi zůstane v paměti...

    superkarma: 0 20.11.2013, 11:29:12

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme