Tak jsem si zase jednou udělal špatný obrázek o našem zdravotnictví. Myslím, že nejlépe vystihl celou situaci do problému zasvěcený kamarád: „Léčit boreliózu antidepresivy – to je opravdu největší úlet, jaký jsem zatím slyšel...“

Máte záhadné zdravotní obtíže? Nechte si udělat testy na boreliózu, ať nedopadnete jako já. Možná vám to bude znít podivně, ale když jsem se dozvěděl, že mám borelku, juchal jsem a víska, byl jsem snad nejšťastnější člověk na světě. Ale vezmu to pěkně od začátku.

doktor

Jak to začalo

Moje zdravotní problémy začaly letos na přelomu března a dubna. S prapodivnými příznaky bušení srdce, mdloby a bolestí mě dvakrát odvezla sanitka. Napodruhé mi v nemocnici diagnostikovali tetánii – nemoc z nedostatku hořčíku.

O svých zdravotních obtížích jsem už psal...

Kromě tetánie a braní hořčíku mně obvoďák předepsal Lexaurin, když na mě půjde záchvat, a poslal ještě na neurologii s panickou poruchou. Už tenkrát se všichni hrozně divili – já prostě nejsem typ na panickou poruchu. Jsem pohodář, kterého běžně nic nerozhází. Ale budiž, šel jsem tedy poslušně k neurologovi.

Ten mi řekl, že neurologicky vypadám v pořádku a potvrdil panickou poruchu. Předepsal mi antidepresiva Esoprex. Ty jsem se po zralé úvaze a diskuzi s několika známými lékárnicemi rozhodl nebrat.

Potíže nepřestaly

I když se stav užíváním silných dávek hořčíku a občasném zobnutím si Lexíku při záchvatu dušnosti a bušení srdce mírně upravil, sem tam se záchvat znovu dostavil. Rozhodl jsem se nečekat na to, až se doktoři rozhoupou, a zašel jsem si na kardiologii sám.

Podotýkám, že mi již před tím dvakrát měřili EKG, ale hned po tom prvním mně doktorka na ambulanci řekla, že bych si měl pro jistotu nechat napsat holter. To jsem sice přetlumočil obváďákovi, ale ten mě poslal na tu neurologii a hotovo.

Ostatně potíže se srdcem jsme měli dřív v rodině, tak jsem agilně zaklepal na kardiologické ambulanci, a tam mě (naštěstí) velice ochotně přijali. Dostal jsem holter, prošel si zátěžový test a udělali mi i echokardiograf. Všechno bylo ok.

Po téhle zkušenosti jsem naznal, že tedy nejspíš opravdu mám tetanii a panickou poruchu.

Léčí mi diagnózu, kterou jsem si určil sám

Do svých problémů jsem kromě rodiny zasvětil několik kamarádů a kolegů. Kamarádka Helča, která má sama dost otřesnou zkušenost s diagnostikou v našem zdravotnictví, mi řekla, že to měla se svou štítnou žlázou tak, že s tím musela přijít za obvoďačkou sama, jestli to náhodou není štítná žláza, a pak jí ji teprve začali léčit. Dnes má kvůli pozdní diagnóze a rozvinutí problémů invalidní důchod.

Brácha se mě zeptal: „Hele, a nemáš náhodou borelku?“ Samotného by mě to nenapadlo, protože jsem byl v průběhu obtíží několikrát na krevních testech a nějak jsem očekával, že borelióza se zkoumá automaticky. Nezkoumá.

Rozhodl jsem se, že až skončí sezona, dojdu si na test. Jednou ročně je hrazený pojišťovnou. Hádejte – byla tam!

Zdravotnictví na mně neušetřilo

Obvoďák mi řekl, že to nemohl tušit, a ptal se na bolesti kloubů. Když jsem se ho zeptal na ty ostatní příznaky, začal mlžit, že to tím nebude, že to bude spíš z přepracování. Napsal mi zprávu pro neurologa a předepsal silná antibiotika.

Co jsem si o borelióze přečetl? V pozdějším stádiu se projevuje i příznaky postižení srdečně-cévního systému (dušností, bolestmi na hrudi připomínající infarkt myokardu).

Když si to srovnám, tipl bych si, že udělat mi testy na borelku hned zkraje, by bylo jistě levnější než všechny tyhle peripetie. Trochu smutná vizitka našeho zdravotnictví.

A poučení - na testy borelky si budu chodit raději každý rok.

Kam dál?

Reklama