Za vším hledej ženu. Určitě jste to již mockrát slyšeli... i v případě Bořka Ledvinky a jeho sportovní činnosti je to pravda. Do nedávna jsem vůbec nevěděla, že existuje sport, který se jmenuje dogtrekking. O co jde? Pro nás laiky by se výraz dogtrekking dal přeložit jako chození se psem...

A že se v něm dá dokonce soutěžit? To už by mě nenapadlo vůbec! Lesní inženýr, opravář hudebních nástrojů, muzikant, manžel a táta malinké holčičky Toničky o tom dokáže vyprávět tak, že bych ihned měla sto chutí vytáhnout našeho dědečka - labradora a vyrazit někam do lesů a hvozdů. A co vy?

borek

Jak ses k dostal k tomuto sportu? Můžeš ho nám, laikům, představit?
Dogtrekking je ve své podstatě dálkový pochod se psem, který má časový limit a trasu určenou itinerářem. Je to tedy závod. Rozlišuje se na delší tratě LONG od 80 km výše, a MID, který je kolem 50 km. Jedna z důležitých podmínek je ta, že psovod musí mít psa po celou dobu závodu buď na vodítku, nebo připnutého za postroj. Další jsou povinná výbava a kontrolní stanoviště. Někteří borci trek běhají a doběhnou ještě týž večer do cíle, někdo chodí skrz noc, ale dojde až během druhého dne. Ten, kdo má rád pohodu, či nemá nachozeno, ten přespí - do časového limitu, který bývá 48 hodin, se vejdou i dvě noční přespání.

 A jak jsem se k tomu dostal já? Na to je naprosto jednoduchá odpověď. Poznal jsem dívku, která tomuto sportu propadla již dávno, začal se s ní toulat po kopcích. Později se stala mojí ženou. Na první trek mi půjčila fenku sibiřského huskyho Beenu, která táhla z kopce tak silně (a já, věci ještě neznalý, si ji z kopce nevzal k noze), že jsem po 50 km nebyl schopen ze sedu vstát, jak se mi třásly nohy. Později jsem si po Beeně nechal štěně, fenku Helgu, se kterou chodím „treky“ již čtyři roky.

Čím tě láká, nebo co ti putování se psem dává?
Ty dálky a boty z toulavého telete. :) Člověk projde pěšky za poměrně krátký čas (kolem 20 hod, když jde skrz noc) poměrně velkou vzdálenost. Cestou vidí spoustu věcí, kterých si běžně nemá šanci všimnout. Je to také překonávání sama sebe. Běžně si člověk pokládá otázku (přichází zpravidla na 70. kilometru), jestli je normální a jestli to má zapotřebí, a že příště si jistě tento rozmar nechá ujít. Ale když jste v cíli, obklopí vás taková sladkost a spokojenost, že jste přežili, nohy bolí, ale ten pocit, že jste po svých překonali mnohdy i 100 km, je povznášející. A ne nadarmo se říká, že pes je nejlepší přítel člověka, bez něj by to nešlo. Je to vzájemné pochopení a každá akce přináší neopakovatelný zážitek.

Je k tomu potřeba nějaké speciální plemeno, určitý výcvik?
Co se týče malých plemen, tak je to určitě pro ně veliká zátěž a pouze chodce doprovází. Jeden ze závodníků chodí pravidelně s krátkosrstým trpasličím jezevčíkem, oba si pochod při dobrém počasí užijí ovšem, když prší... to musí někdy pán i jezevčíka vzít do bundy. :) Střední a velká plemena psů mohou závodníkovi velice pomoci, pokud jsou vedena k tahu v postroji. Severská plemena mají tahání v krvi a jsou dokonale stavěná na tuto zátěž, ale zase je potřeba naučit je chodit u nohy z prudkých kopců, kde jejich tah nepomáhá, ale přitěžuje.

Určitě to není vhodný sport pro psy s extrémně těžkou kostrou nebo krátkou nosní partií (anglický buldok, neapolský mastin, bordeauxská doga atp.), naopak oblíbená jsou lovecká plemena (zejména ohaři), chodí se s německými ovčáky, ale i bígly, všemi možnými kříženci... Pohyb v přírodě je pro psa to nejzdravější a nemusí na to mít žádné vlohy, jen by neměl být agresivní vůči lidem ani psům.

borek2

Kolik máte psů a jaké rasy ?
Máme čtyři psy, dva seniory (sibiřská husky Beena a belgický ovčák Bero) a juniory (československý vlčák Shadow a huskolie Helga). Co je huskolie? To se stane, když skotská kolie nakryje sibiřskou husky. V Helze se spojilo to nejlepší z obou plemen: je perfektně ovladatelná, tah v postroji je její vášeň, aportuje, a dokonce je šikovná i při výcviku stop a obran. Všichni čtyři spolu jezdí ve spřežení se saněmi nebo káře, mají na kontě několik musherských závodů. Hlavně jsou to ale naši parťáci na vandry a manželku psi doprovází u koní.

Stala se ti při provozování tohoto sportu nějaká veselá příhoda?
Každá akce přinese nespočet zážitků, většinou úsměvných. Na každém závodě se sejdou všichni došlí v hospodě a vypráví, kde bloudili, koho z kolegů potkali a v jakém stavu, kde je domorodci pohostili pitím či jídlem... Ale někdy se stane i něco skutečně jedinečného. Kamarád se například na jedné horské chatě během závodu zúčastnil právě probíhající svatby - odložil bágl, psa přivázal ke stromu a šel unést nevěstu. Se svatebčany se propil až do rána. :-)

Komu bys dogtrekking doporučil? Myslíš, že je to sport pro každou věkovou kategorii?
Dogtrekking je sport pro každého, kdo rád chodí pěšky přírodou, je ohleduplný vůči svému okolí, má rád podobně zaměřené lidi a dokáže respektovat pravidla závodu. Nejmladšímu účastníkovi na jedné akci bylo patnáct (do osmnácti musí mít souhlas rodičů), post nejstaršího účastníka již dlouho drží pan Slaměník ze Šlapanic, který před několika lety oslavil sedmdesát a stále zvládá absolvovat všecky závody bez bivaku, tj. na jeden zátah, a přichází za tmy nad ránem, nezaměnitelná silueta malého a hubeného seniora a obrovského urostlého sibiřského huskyho.

Čtěte také:

Reklama