Jednotka KFOR, 16. Kontingent, základna Šajkovac, Kosovo. Realita války a část českých vojáků v ní. Dlouhé měsíce na základně. Jednoho dne je najednou o vojáka víc.

O vzorného vojáka.

Nikdy nevynechala hlídku, nástup….věrně doprovázela svou novou posádku, pečlivě střežila z vlastní vůle stanoviště.

Přepočteno na psí věk 20 let. Tedy, dvacet jejích let, a to už člověk, pardon pes nasbírá něco řádů, ocenění i zkušeností.

A co hlavně, najde domov a lidi v něm.

Mluvíme o fence Alici.

o

Napřed maskot, dnes neodmyslitelná součást celé jednotky, sloužící na základně Šajkovac. Nikdo z těch tvrdých chlapů, doslova ostřílených válečnými podmínkami si nedokázal představit, že by ji opustil.

a

Jenomže vojenské směrnice a nařízení hovoří jasně. Pes nesmí být přepravován vojenskou technikou, tedy ani letadly.

16.kontingent odjíždí domů.

Jakmile tam Alici nechají, bude to její konec. Kromě toho, je to přeci přítel.

Řeknete si, možná, že voják je předně otrlý. A to možná je, ale také je odvážný a umí se postavit za kamaráda.

Strážák Jura Králik z Plzně a nejdéle sloužící kontingentní pes, voják Alice přeci nemohou zůstat jeden bez druhého.

k

A protože Alice měla jen svou věrnost, musel to vzít do rukou její dvounohý přítel.

Vlastním autem a na vlastní riziko se pan Králik po oficielním návratu jednotky do vlasti, vydal zpátky do Šakjovaku. Pro Alici.

Co je 2000 kilometrů proti slibu, který dal a proti přátelství?

Příběh vojáka Alice je o to krásnější, že si pořád myslíme, že člověk je lhostejným tvorem, kterého zajímá jen on sám. A přece ne.

Člověk má srdce a mnozí opravdu velké, čestné a statečné.


Pane strážáku Králiku z Plzně : U mě jste Borec nejen pro dnešní den, ale Váš příběh, který jsem včera sledovala, nezapomenu a budu o něm vyprávět. Je to něco, co si člověk rád uchová. Jste nejen voják, ale také lidská bytost se silou charakteru, s něhou a laskavostí. Dojal jste nás tady všechny. Přejeme Vám i Alici hodně zdraví a štěstí.

Alici: Můžeš být právem, hrdá nejen za to, co jsi si vysloužila, a že toho není málo. Ty řády by Ti mohl závidět i lecjaký jiný válečný veterán, ale můžeš být hrdá i na svého pána. I když, co říkám, pána, vždyť vy jste si asi tak trochu rovní. Alespoň co do věrnosti.

Pusu na čumák. OBĚMA! :-)

Reklama