Čtenářka Tina5 dnes slaví výročí svatby a ačkoliv to neplánovala, napsala nám svůj názor. Dočkáte se i mé odpovědi.

Milá redakce, dnes jsem psát neplánovala, mám na dnešní den jiné plány, máme s manželem výročí svatby, chystám pro něj překvapení, ale jak čtu reakce, nedá mi to taky nejít se svojí troškou do mlýna. Zvláště Radkovi.. po týdnu nepřipuštění jak bolí mezi nohama, je či není připuštěn.. opravdu to muži takto chápou a vnímají?

Ale zpět k tématu. Mám známé, kteří si dali po první diskotéce a znám i takové, co si to jediné a nejkrásnější opravdu nechali až po svatbě. Já mezi ty šťastlivce nepatřím. Bohužel. Myslím, že panenství vůbec není na škodu, naopak. O panenství se dá přijít velice snadno a rychle, zvláště, pokud si Radek nedělal legraci, ale už se to nedá vzít zpět. Tím neříkám, že se dva lidé, kteří nejsou sezdaní, nemohou vzít za ruku nebo si projevit vzájemnou lásku, ale kolonka má dáti - dal(a) tam být nemusí. Ale to poprvé si pamatuju dodnes a budu asi celý život a moc mě mrzí, že jsem TO neprožila se svým manželem.

A kupovaní zajíce v pytli? Co to znamená? Pokud mě muž neuspokojí hned napoprvé, není dobrý a nemám si ho vzít? A kdy má chození vyústit v manželství? To je velice různé, vždy záleží na těch dvou, někdo se necítí na svatbu po třech letech, někdo si své ano řekne po půl roce a jsou šťastní a klape to...

Tak Vám přeji, abyste nemusel být připouštěn, ale prožil skutečné vzájemné darování.

Tina5
Text nebyl redakčně upraven


Díky Tino5 za vaši reakci. A gratuluji k výročí. Já doufám, že příští rok na desetileté výročí svatby s mou ženou nezapomenu. :) K vašemu příspěvku. Jedna důležitá věc, když se bavíme o tom, kdy „poprvé“ připustit přítele, já ani jednou neměl na mysli dívku, která je ještě panna.

Psal jsem o ženách, které již vědí, o co jde, a umí si to užít. A tam odmítání muže, se kterým měsíc flirtujete a dáváte mu naději, považuji za týrání svěřené osoby. Znám jen málo mužů, kteří při pohledu na krásnou ženu neztrácejí dech, a jejich mozek není zcela paralyzován. Nemění se v prvoky. Snad jen já a můj kamarád Michal. Jinak  z heterosexuálů mezi 15 a 112 lety nikdo. Takže za ně lobuju…

A odpověď na otázku z titulku: ANO, kdysi to bývávala bolest, že bych za její odstranění dal vše, včetně zbytku svého života...

Téma dne zní:

  • Jak rychle se vaše vztahy vyvíjely, či vyvíjejí?
  • Jak si myslíte, že by to mělo trvat dlouho, než spolu skončí milenci v posteli?
  • Poprvé až po svatbě? Není to jako kupovat zajíce v pytli?
  • Za jak dlouho by se měl vztah posunout z chození v manželství?
  • Znáte nějaké krásné, nebo odstrašující příklady, krátkých unáhlených známostí, nebo dlouhých „uchozených“ do nudy?

Je toho hodně a vy máte jistě nepřeberně historek a zkušeností, tak se těším na vaše příspěvky.

redakce@zena-in.cz

A jednu z vás odměním. Prý květina žádnou ženu neurazí, a tak se můžete na jednu krásnou těšit. Pošlu vám ji asi již zítra odpoledne, protože on-line obchod, kde květiny objednávám, slibuje doručení ještě týž den kamkoliv po ČR.

Reklama