Bylo mi kolem třicítky, se zuby jsem si už do té doby užila svoje, protože se mi moc pěkně rozběhla paradentóza, což je choroba, u které nevíte, jestli vás vlastně bolí dásně nebo zuby. Bolest je to pekelná, téměř k nevydržení, při níž  toužíte po jediném: abyste se zbavila zubu.

Tehdy moje ošetřující lékařka usoudila, že ta šestka vlevo dole je na vytržení. Museli byste ale mou zubařku znát - asi metr šedesát, sotva padesát kilo, proto zuby netrhala (oni tomu říkají, že se zuby "vytahují", asi proto, aby to pacoše tak nebolelo) - a byla jsem odeslána na pracoviště, kterému jsem se do té doby s úctou obloukem vyhýbala, protože nemělo nejlepší pověst.

Stomchira, pro nezasvěcené Stomatochirurgická klinika. Vybavena dokladem od své zubařky jsem tam tedy rozechvěle vstoupila a přisedla k ostatním pacientům. Nastala osudná chvíle a já vkročila do ordinace. První, čeho jsem si všimla, byla "paní doktorka" - zubařské mládě, u kterého jsem pochybovala, jestli ještě nestuduje. Když mě ubezpečila, že to zvládne, odevzdala jsem se do jejích rukou. Zapomněla jsem říct, že zub mi měl být vytažen při obrovském zánětu dásně, takže umrtvující injekce se míjela účinkem. Cítila jsem všecko. málo?

A kdyby mi to aspoň vytrhla rychle! Kdepak - naskakovala na mě s kleštěmi každou chvilku znovu a znovu, a zub, potvora, držel. Najednou cítím křupnutí, a moje nejhorší obavy se potvrdily. Rozdrobila to, nemehlo jedno. A to už paní doktorka ztratila glanc i odvahu a začala volat na pomoc pana docenta, který byl někde po budově. To jí ovšem nic nebránilo, aby mi v době, kdy byl na cestě, nepáčila ubohý zub znovu! 

Brečela jsem bolestí a hlasité sténání nešlo zastavit. Vtom rozrazil dveře další bílý plášť, odhrnul diletantku s kleštěmi, narval do mě injekcí, co to šlo, a kousek po kousku doloval. Když dokončil tu řezničinu a všecko zašil, otevřel skříň a nalil mi obrovského panáka koňaku. Sobě samozřejmě taky. Já byla totálně vyřízená, nabízeli mi neschopenku, kterou jsem odmítla, protože od bolesti by mi stejně nepomohla. Když jsem se vypotácela z ordinace, čekárna byla jako vymetená.

Ani se nedivím - ten můj bolestný řev musel nahnat hrůzu každému čekajícímu pacientovi.  Přiznám se, že jsem asi 14 dní nemohla spát a noci jsem prochodila. Dodnes slyším nesouhlasné brblání té neschopné zubařky nade mnou skloněné: "Když vy mi sem přijdete s takovým zánětem..." No kdyby mi nic nebylo, zůstala bych asi doma, ne?

Od té doby, když jsem si měla nechat trhat zub, počkala jsem s tím, až ordinace skončí, a já letěla na zubní pohotovost. Věřila jsem totiž tomu, že na pohotovosti musí být univerzální felčar, který si poradí se vším. A taky jo! Nikdy jsem tam neprožila to, co se mi stalo na odborném pracovišti.

Gerda


Aauuu! Úplně mě z toho rozbolely zuby! Mně takhle jednou vyvrtal odborník díru do zubu a aniž by mi ji čímkoli zakryl, pustil mě s tím do Itálie na dovolenou. Doktorka mi to po příjezdu zachraňovala asi měsíc.


Jaké jsou vaše zážitky z nemocnice? Co člověk všechno vydrží, když je mu ouvej? Na kterou hrůzu už dnes vzpomínáte jen s úsměvem?

Jaká byla vaše nejhorší návštěva u lékaře?
Máte speciální zážitky z ordinace?
Nebo snad znáte speciální ordinaci?
Svěříte se s příběhy z nemocnice?
Přímo ze zubařského křesla?
Z čekárny?

Napište nám na redakce@zena-in.cz
Za příspěvky k dnešnímu tématu Nejhorší návštěva u doktora můžete vyhrát vlasovou terapii v podobě luxusního spreje na vlasy od firmy Schwarzkopf. 

Pravidla dnešní soutěže najdete tady. 
Hrajeme o kosmetický balíček Fa.

Reklama