Milé čtenářky, milá redakce, obávám se, že se s blbcem srážím každý den, hodinu co hodinu, minutu co minutu. Ten blbec jsem asi já...

Už dva roky živím manžela, který si pochvaluje, jak udělal dobře, když podat výpověď v zaměstnání a začal podnikat (zatím udělal podnikáním jen dluhy), sama platím nemalou hypotéku, platím energie, jídlo...

Prostě všechno. Zlikvidovala jsem úspory spořené několik let, které jsem ušetřila tím že jsem si "utrhávala od své huby".

Mám dva přivýdělky, protože rodičovský příspěvek nepokryje ani hypotéku. Dochází mi síla, dnes ráno jsem manžela seřvala tak, že nestačil koukat.

Jsem asi blbec, protože jsem si nenechala udělat předmanželskou smlouvu a u oltáře slíbila, že s mužem bude v bohatství i nedostatku - dokud nás smrt nerozdělí.

Už nemám na to, abych platila dluhy za muže... A bojím se návštěvy exekutora.

Tomu se říká blbost. Co s tím? Sama nevím, ale jsem asi hodně blbá :-( když stále nemám řešení.
bokul

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Ach jo. Ty s tím sama těžko něco zmůžeš, pokud se nechceš rovnou rozvést. Tohle by měl řešit on. Uvědomit si, že Tě nemůže takhle ničit. Navíc mě dost zaráží, že to jemu jako muži nevadí. Vždyť pocit, že mě živí žena, musí strašně brát hodnotu. Držím Ti palce. M.

Také jste se už někdy srazili s blbcem? Dnešní téma je právě o tom. Každé dvě hodiny vylosuji jeden váš e-mail s příběhem na dnešní téma a autor dostane malý dáreček. Pište na redakce@zena-in.cz.

Reklama