Milá redakce, milé ženy-in!

Patřím mezi ty šťastné ženy, které doma mají milujícího manžela a věřím, že i čas, který plyne opravdu velice rychle, na tom nic nezmění.

Bohužel se nemohu zbavit pocitu, že jsem několik let násilí na ženě přihlížela. Na ženě, které si vážím ze všech žen nejvíce, na ženě, která je mi kamarádkou. Ačkoli násilí je především chápáno jako fyzické týrání jiné osoby, asi si shodneme, že týrání může být i psychický teror.

A zrovna tuto formu aplikoval můj táta na mamku. Hodně jsem ho za to nenáviděla. Mamku jsem mnohdy pěstmi bránila, hlava nehlava... A moje mamka vydržela v manželství až do tátovy smrti. Vím, že mnohokrát zjišťovala, jakou variantu by mohla zvolit, aby tomu tak být nebylo. Byla opravdu silná a vydržela to.

Nebudu se pouštět do popisu onoho týrání, asi bych to nezvládla. Když mi táta umřel, tak se mi z hlavy většina zlých věcí vymazala a já vidím především to dobré. Táta nebyl zlý člověk, ale bohužel "venku" byl usměvavý sympatický chlap a doma byl tyran. Nevím, zda-li podobné vlastnosti jsou dané geneticky nebo jsou dané výchovou. Vím jen, že bych nechtěla mít podobného tyrana po svém boku.

Láska sice dokáže spoustu věcí přehlížet, ale každá rána (i ta psychická) od blízkého člověka zanechává hlubokou jizvu.

Nepřeji nikomu z nás jakoukoli formu týrání zažít a přála bych, abychom i my nikoho netýrali!

S úctou ke všem, kdo se postavili tyranům, se loučí,

bokul

Text nebyl redakcí upraven.

Téma na dnešek zní: Násilí na ženách. Zajímají nás vaše zkušenosti a názory. Zajímá nás, zda-li jste se s násilím na ženách také setkala a jak se zachovala.

Své příspěvky posílejte na adresu

redakce@zena-in.cz

 

Reklama