Reklama

Svědivá ložiska na kůži nedají pokoj nám dospělým, což teprve dětem. O nepříjemném svědivém kožním onemocnění - lupénkou - jsme hovořili s dětskou dermatoložkou, MUDr. Stanislavou Poláškovou ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Paní doktorko, jak se pozná lupénka od ekzému či jiných kožních onemocnění?
V typických případech se lupénka od ekzému či jiných kožních nemocí odliší snadno. Jak sám český název napovídá (lupénka), kůže se silně loupe. Na ložiskách lupénky bývají stříbřité šupiny, v různě vysokém nánosu. Ložiska jsou nejvíce v místech tlaku a tření kůže – nad lokty, koleny, v křížové krajině, na hranici kštice. To ale platí jen pro typ tzv. ložiskové lupénky, která je nejčastější. Jiné formy lupénky, např. akutní výsev, jsou někdy hůře odlišitelné od jiných kožních nemocí.

Jde pouze o defekty na kůži nebo nemoc působí i jinde v těle?
Ve většině případů se jedná jen o kožní postižení. Lupénka ale může způsobit i zánět kloubů, tzv. psoriatickou artritidu. Pacienti s lupénkou mají sklon k obezitě, častěji se u nich vyskytuje vyšší hladina tuků, vyšší krevní tlak, cukrovka a další interní onemocnění. Nelze pominout psychické strádání, a to především u dospívajících. Uzavírají se do sebe, za svou nemoc se stydí, mnohdy jim postižení kůže brání ve sportu i běžných životních aktivitách.

skin

Co bývá nejčastějším spouštěčem lupénky u dětí?
Nejčastěji se jedná o infekční onemocnění – streptokokovou angínu, zánět středního ucha, v pubertě hormonální změny, ale vzplanutí může vyvolat i mechanické tření kůže, prudké oslunění anebo detergenty v mýdlech. Lupénka může doprovázet metabolické vady, může být vyvolána léky, ale také vlivem stresu.

Dá se jejímu vzplanutí nějak předejít?
První projevy jsou nepředvídatelné. V předcházení recidiv je důležitá znalost všech spouštěcích faktorů a přizpůsobení způsobu života a výběrů zálib tak, aby kůže nebyla drážděna. Doporučujeme šetrné mytí kůže, volné oblečení, rozumný pobyt na slunci, zajistit dítěti klidné prostředí a naučit ho zvládat stresové situace. Kritickým obdobím bývá puberta. Nejen kvůli hormonálním změnám, ale i kvůli experimentování s kouřením a alkoholem, které také dokážou lupénku vyprovokovat.

U jak malých dětí se lupénka už může vyskytnout?
Může se vyskytnout v kterémkoliv věku, velmi vzácně i v novorozeneckém věku, nejčastěji se objevuje v pubertě a těsně před pubertou.

Pokud má lupénku jeden z rodičů či dokonce oba, jaká je šance, že se objeví i u dětí?
Pokud má lupénku jeden rodič, je pravděpodobnost lupénky u dítěte 10 – 28 %, pokud ji mají oba, pravděpodobnost se zvyšuje na 50 – 65 %.

Jaké jsou dnešní možnosti léčby lupénky u dětí? Liší se léčba nějak od léčby dospělých pacientů?
Základem je léčba lokální – používání mastí, krémů a léčebných koupelí. V mírných případech a v období ústupu obtíží postačí promazávací masti používané alespoň 1x denně. Masti pomáhají odstranit šupiny. Účinnější masti obsahují kortikosteroidy nebo deriváty vitaminu D, případně kombinaci obou. Výběr mastí je třeba přizpůsobit věku dítěte, aby byly bezpečné – dětská kůže je citlivější než dospělá a pří silných koncentracích by mohlo dojít ke vstřebání léku kůží a případně k vedlejším účinkům jako po celkovém podání léku.

Pokud dítěti dosavadní léčba nezabrala, co mohou rodiče podniknout dál?
Dalším možností je fotoléčba na specializovaném pracovišti, popřípadě celková léčba. Standardními celkovými léky jsou methotrexát, cyklosporin, retinoidy, mají však řadu vedlejších účinků (mohou způsobit poruchu krvetvorby, špatnou funkci jater nebo ledvin), proto je třeba provádět časté kontroly a odběry krve.

Hodně se mluví o biologické léčbě, pro koho je určená a co obnáší?
Biologika jsou moderní účinné léky se selektivním účinkem, to znamená, že působí pouze tam, kde chceme. Jsou určené pro pacienty se středně těžkou až těžkou lupénkou, u kterých selhala nebo je kontraindikována předchozí lokální léčba, standardní systémová léčba nebo fotoléčba. Pokud má pacient formu lupénky, která ho ohrožuje na životě, může se mu biologická léčba nasadit hned. Nově je léčba schválená také pro děti od 4 let a dospívající, u nichž je možné ji podávat i bez předchozí standardní systémové léčby, a to po selhání lokální léčby a fototerapie.

Léky se podávají v 1 – 2týdenních intervalech injekčně, pacient přitom dochází na pravidelné kontroly zdravotního stavu zhruba jednou měsíčně, včetně kontrolních odběrů krve. Biologická léčba dokáže lupénku dobře léčit, ale ne zcela vyléčit – tedy nedokáže odstranit příčinu onemocnění. Proto se musí podávat dlouhodobě. Při její aplikaci se však pacient dokáže kvalitou života vrátit do doby před vypuknutím nemoci.