Já průšvihů moc neměla. Takže, proč vlastně píšu. Utkvěla mi v hlavě jedna příhoda ze střední školy. To už se mnou puberta mlátila jak tsunami. Oholila jsem si hlavu, nabodala si náušnice, kde se dalo a místo řetízku jsem měla na krku obojek. Radost pohledět. Vzdor bylo tehdy mé druhé jméno a měla jsem za to, že je třeba bojovat proti jakékoliv autoritě. Na ráně byla ta učitelská. Češtinář už si na mě zvykl a protože jsem byla mezi výjimkami, které čtenářský deník neopisovaly, ale opravdu i četly, bral sportovně i mé ohněm a sírou smrdící poznámky při probírání knihy knih.

Jednou oznámila profesorka úkol, že do příštího praktického cvičení v laboratoři přinesou všichni měl. To je takový ten bordýlek od včel s výkaly a mrtvými tělíčky, co se kupí na dně úlu. "A kdo nepřinese, ať do laboratoře ani nechodí." Nesehnala jsem, nešla jsem. Týden na to profesorka psala do třídnice a volala si hříšníky s omluvenkami a výmluvami k podání vysvětlení. Narazila i na mé neomluvené čtyři hodiny. Začala něco o tom, že je to neomluvené a kde jsem prý byla. Říkám:,,Řekla jste, že kdo nebude mít měl, ať nechodí. Já ho nesehnala." Koukala na mě, já na ni. Hrdě a drze. Třída zmlkla tak, že byste slyšeli myš říhnout. Profesorka, se usmála, pokývala a....omluvila.

Víc jsme se o tom nikdy nebavily. Já si ji od té doby vážila a náš vztah byl velmi zajímavý.TTT

Tomu se říká moudrá profesorka. Škoda, že jich je takových málo. Simona

Jak jste na tom vy se svými průšvihy? A jak září vaše dítka? Vyzpovídejte se ze svých školních hříchů na adresu:

redakce@zena-in.cz

Reklama