Fobií existuje neuvěřitelné množství. Jsou dokonce mnohdy tak ojedinělé, že ani nemají své jméno, těch pojmenovaných je přes tři stovky. Patří mezi ně například strach z prádla (ablutofobie) či strach z ženských genitálií (eurotofobie).

computer

Slovo fobie znamená strach či úzkost a je v řeči odborníků opakem slova filie - které naopak značí přehnanou lásku. Pozoruhodné je, že fobii člověk může mít prakticky na cokoli, jen těch pojmenovaných je přes tři stovky a patří mezi ně nejen věci očekávatelné, jako je třeba neofobie - strach z něčeho nového, ale i takové kuriozity, jako strach z jídelny (diepnofobie), strach z šatů (vestifobie) či strach z piva (zytofobie). Existuje dokonce i fobie z počítačů a práce na nich, tak zvaná cyberfobie (možná jí trpí i váš senior), nebo strach z ženských genitálií eurotofobie (což je opravdu průšvih pro pornoherce).

Zajímavý výček fobií naleznete například na Wikipedii, ale (jak se dozvíte níže) je třeba, brát ho s rezervou...

O fobiích jsme si povídali s klinickou psycholožkou Zdeňkou Sládečkovou...

Kdy mluvíme o fobii?
Když je strach nepřekonatelný.

Je fobie vrozená, nebo ji můžeme během života získat?
Není vrozená, většinou se vypěstuje v průběhu života.

Má každá fobie svou možnou filii, jestli tedy kromě arachnofobie je i arachnofilie?
Pravidlem to asi není, má-li to být ekvivalent, tedy nepřekonatelná láska. U mnoha věcí, kterých se můžeme nepřekonatelně bát, je nepřekonatelná náklonnost nepředstavitelná.

Kdo pojmenovává fobie?
Zdá se mi, že žurnalisté. Víte, je prakticky skoro nekonečné množství situací, předmětů, zvířátek a věcí, vůči kterým může vzniknout strach. To by člověk musel doplňovat latinskými názvy úplně všechno. Když se nějaká fobie vyskytuje v praxi často, tak asi stojí za to přidat k ní adekvátní latinský název, ale opravdu můžete mít fobii z čehokoli, co si usmyslíte. Mnoho odborníků se proto latinskému pojmenovávání fobií vyhýbá. Sama jsem příznivce spíše používání spojení „fobie z něčeho“.

Může se vypěstovat fobie související se zaměstnáním?
Určitě. S čím jsem se párkrát setkala je, že lidé, co dělají ve zdravotnictví, získávají fobie na nemoci, sociální fobie či fobie z léků. Podstat toho strachu je vždycky nespecifikovaná úzkost, tedy ten člověk musí být náchylný k úzkostem. Psychika si pak hledá důvod, proč se bojí, a když se někde zachytí, začne to konkretizovat a rozvíjet. Takže tam, kde je nějaké riziko, může se stát, že vznikne fobie.

Může být tedy fobie klasifikována jako nemoc z povolání?
Myslím, že ne. Fobie není nemoc, ale porucha, která patří mezi symptomy. Protože je často neléčená fobie, tak se zvětšuje a lidé pak sami povolání mění. Neřeknou otevřeně, proč to nemohou vykonávat, protože ví, že by je to profesně handicapovalo, proto si raději sami najdou jinou práci.

PhDr. Zdeňka Sládečková

Zdeňka Sládečková

poradenská psycholožka

Kam dál?

Reklama