Rozchody rodičů nebývají vždy snadné a často spolu svedou nemilosrdnou bitvu o děti. To v případě Agáty (28) neplatilo. Jí po rozchodu s manželem zůstalo dítě, které vlastně ani není její. Tedy alespoň biologicky a právně ne.
Před rokem se její manžel rozhodl odejít ke své milence. Jenže ta pro jeho závazek v podobě pětiletého syna Tadeáše neměla pochopení. Ten proto zůstal se svou maminkou, která jí ve skutečnosti vlastně vůbec není. „Je to tak. S Otou jsme se poznali pár týdnů poté, co mu zemřela žena. Na rakovinu. To spolu už ale měli ani ne půlročního chlapečka, o kterého se staral. A já k němu v té době nastoupila jako Tadeáškova chůva, aby mohl chodit do práce. Časem náš pracovní vztah přerostl v partnerský a my se vzali,“ vypráví Agáta.
Všichni tři měli stejné jméno, a tak jí už nějak nedošlo, že by měla zažádat také o osvojení nevlastního syna. Aby se stala jeho matkou i podle práva. Přesně to se jí totiž po rozchodu vymstilo. „Jsme s Otou pořád ještě manželé a on mi Tadeáška milostivě nechal. Zatím. Jsem za to neuvěřitelně ráda, protože syna po těch letech miluji jako svého vlastního. Jenže… Celou domácnost teď táhnu sama. On mi na nic nepřidá ani korunu, a to ani na své dítě! Tvrdí, že teď prostě s penězi nevychází a jestli to nezvládám, o syna se postará sám. Blafuje, ta jeho by ho poslala někam, ale co můžu dělat?“ přiznává Agáta, kterou má manžel v hrsti.
„Dobře ví, že o Tadeáška přijít nechci, tak toho patřičně využívá. No a já jsem v podstatě bezbranná. Nemůžu se soudit ani o syna, ani o výživné. Teď jen doufám, že o něj časem nepřijdu úplně. Jakmile totiž jeho vlastní otec projeví zájem vychovávat ho, mohu rovnou zapomenout byť jen na střídavou péči. Celé je to hrozně nespravedlivé. Ale uznávám, že si za to vlastně můžu sama. Až moc jsem se spoléhala, že nám to s Otou vyjde,“ dodává Agáta.
Čtěte také:
- „Chci rodinu, ale můj přítel je dost rizikový...“ váhá Olina
- „Ujely mi nervy a já zfackovala sokyni. Jenže druhý den se děly věci...“ svěřuje se Jitka
Nový komentář
Komentáře
margot — #12 Můj otec měl z nového vztahu dceru, kterou jsem já ani moje sestra nikdy neviděla. Otec jí naši existenci tajil. Když byly téhle naší poloviční sestře 3 roky, zemřela jí maminka, která se ale stihla už rozvést a pamatuju na její slova:"usiluju o zrušení otcovských práv, snad to stihnu, raději, ať se o ni starají cizí, jen když ji budou mít rádi" Bohužel to nestihla- zemřela dříve. Když jí bylo 14 let, zemřel i otec- když byl v nemocnici, byla tahle poloviční sestra u rodičů své spolužačky. Muselo to být pro ni strašné, nejen, že přišla o jakousi jistotu, ale ještě zjiśtila, že má 2 sestry (a velmi se obávala, že se bude muset dělit o dědictví- zbytečně). Taky jsme byli u psychologa, protože jsme byli pokrevní rodina. Obě jsme měly už děti, ale postaraly bychom se. Já jsem psychologovi řekla rovnou, že si myslím, že je pitomost, aby ji na 4 roky vytrhla z jejího prostředí a ona si zvykala na někoho, koho nezná, ale když by neměla, kam jít, že se postarám. Druhá sestra si zjistila, že oni rodiče té kamarádky neustále uplácejí kdekoho, jen aby ji dostali do péče, protože tam cítí peníze. Brala za svou povinnost se do toho angažovat také. Té 14 leté se nikdo neptal a to podle mého už měla rozumu dost. Nakonec se sestra sice těžce, ale přece domluvila s psychologem, že i když je pokrevní příbuzná a mladá by se nestěhovala daleko, že to vzdá. Psycholog mi osobně poděkoval, mladá ani poručníci se neobtěžovali mne ani kontaktovat, je u dědického řízení vypálili, že jsem hnusná, že se odmítám starat a že doufají, že ji aspoň v penězích neošidím.....
helmar — #19 Soud může nařídit psychologické vyšetření ditěte a poté jedná ve prospěch dítěte asi v tom smyslu, že dítě je v současné době fixováno na ... a nebylo by v zájmu dítěte, aby přešlo do rodiny ... . Nejdřív by klouček chodil pouze na návštěvu atd.
helmar — #19 Ale zákony se přece mají a musí dodržovat - od toho jsou to zákony.
Nejde je porušovat, jak se to momentálně někomu hodí.
to je tata na baterky
taky jsem slyšela o jednom kterému umřela žena po porodu a o jeho syna se stará babička,protože on ani jeho přítelkyně nemají zájem
Rikina — #4Jako babička bych v žádném případě nenechala vnouče cizí ženě. - super, skvělý názor. Hlavně, že kdyby bylo chlapečkovi půl roku a syn by si našel novou ženu a hlavně někoho, kdo by vnukovi nahradil matku, to byste neprotestovala, že? Ale pak už je to cizí žena, že?
OlgaMarie — #3 Ni-ka — #5 cilani — #7 - bohužel, v současné době zákony jsou zákony a pracovníci úřadů se jich striktně drží. Než by měli "jakýsi" problém, tak raději obětují dítě.
cilani — #13 - naprostý souhlas. Taky bych ráda viděla příběh dotažený do konce. Možná by to tu i spoustě lidiček pomohlo. Jiná je teorie jiná je praxe a všechno je jen v lidech.
Je to na dlouhou diskuzi a určitě každá z nás má i své zkušenosti nebo je zná ze svého nejbližšího okolí. Těch smutných případů je strašně moc.
Rikina — #4No to je teda názor,
... tady čte někdo zřejmě jenom nadpisy že???
Asi bych začala bojovat ,lepší pozdě než vůbec. Zašla bych za advokátem a zeptala co mohu udělat. Pokud by bylo nějaké řešení ,tak bych konala .Pokud ne ,tak bych řekla, že musí platit a ohlásila ,to na sociálce nebo policii ,jako opuštění dítěte a neřispívání na jeho výživu.
cilani — #15 paní by musela nejprv prokázat, že ho opravdu opustil, nemá zájem se o něj starat a že selhalo to "o syna se postarám sám". tato fáze ovšem ještě nenastala, protože paní ze strachu, aby o manželova syna nepřišla, jen sklopí uši, klopí prachy ze svého - v podstatě je to dohoda s jejím souhlasem. od začátku vztahu byla chůva k dítěti a tou chůvou zůstala dodnes (byť se vzájemnou citovou vazbou), nyní dokonce neplacenou a sponzorující. ona toho "syna" v péči nemá, prakticky nemůže nic, ani rozhodnout blbý očkování, např... měla by začít nějakou poradnou. stejně si myslím, že i při prokázání otcova nezájmu a odebráním z péče by byli na řadě ostatní příbuzní, příp. domovy.
risina — #14nj, ale nejsem si jistá, jestli by jednání otce nemohlo být označeno za opuštění dítěte.. Zda by mu paní nemohla taky slušně zatopit..
cilani — #7 Tkahle to mají v Norsku, tam se jedná "v zájmu dítěte", proto teď v té kauze odebírají paní M rodičovská prváa - že si děti za ty 4 roky už zvykly u pěstounů. U nás platí přednsot bilologických vazeb.
margot — #12 ono by bylo fajn, kdyby to alespoň jednou někdo z redakce dotáhl do konce a připojil zde vyjádření právníka a odboru péče o dítě, ať tu taky máme konečně nějaký smysluplný článek, ne jen načaté téma.
borůvka — #11 sice stará, ale právně je to cizí člověk
Rikina — #4
Četla jsi ten článek pořádně? Ona se o něj stará od jeho půl roku!!! Je to jeho maminka, i když ne biologická.
Tady je vidět, že člověk má za všech okolností používat rozum. Nic se nemá nechat jen tak, však ono to nějak dopadne. Dopadne, ale blbě. Kdyby chlapce adoptovala, je bez problémů.
Milence dítě překáží, takže chlapovi nůž na krk: souhlas s osvojením, nebo má milenka na krku pětiletého kluka. A nebo před notářem uzavřená inteligentní dohoda o narovnání porozchodových vztahů.
A mezi náma...pokud ji v žádné hádce nikdy nenapadlo, o co by mohla přijít, kdyby se rozešli, tak je to husa a zaslouží si to.
ten chlap je teda bezcharakterní gauner
Hm, zašla bych na sociálku, do právní poradny a začala něco řešit, rozhodně bych neseděla, nefňukala a nenechala si dělat na hlavu..
Rikina — #4ona pro něj není v žádném případě cizí. Jen není biologickou matkou. Rodičem není ten, kdo děcko udělá, ale ten kdo vychovává.. To dítě ji jako svou matku bere, byť třeba ví, že mělo ještě biologickou, která ale umřela..
OlgaMarie — #3 Ano, tam začít, a pokud možno rychle. A zkusit nějakou právní poradnu.
Zkusila bych taky zajít na sociálku a zeptat se co by šlo urychleně udělat, aby malý mohl být s Vámi. Jenže zákony jsou zákony, to je smutné:(((