Droga je pro nás rodiče snad nejhorší noční můra. Ať radši nosí pětky, mluví jako dlaždič(ka) a doma ani nehne prstem, ale ať do „toho" proboha nespadne! Tolik se bojíme, že když pak při úklidu v pokojíku najdeme jointa, vyletíme jako čertík z krabičky. Není divu, že si pak náš potomek třikrát rozmyslí, než by se nám se svými zkušenostmi a touhami svěřil.

Jak to poznáme? Těžko, zvlášť když je teprve ve fázi experimentování. Vše se zpravidla odehrává mimo domov a vy se s dítětem setkáte, až když všechny účinky odezněly. Následky užívání nebezpečných látek se navíc dost podobají běžným projevům puberty. Že se potomek chová divně? Opustil všechny předchozí zájmy a jen se tak plancá životem? Je popudlivý, nervózní, nebo naopak celé hodiny prospí? No jasně, tak se přece chová každý druhý puberťák. Opravdu bychom měli zpozornět v případě, když náhle opustí všechny předchozí kamarády a schází se jen s novou partou, když výrazně zanedbává základní osobní hygienu, začne chodit za školu nebo naprosto totálně kašle na veškeré školní povinnosti. A pokud se vám začnou doma ztrácet věci nebo peníze, to už je opravdu zle.

Okamžik pravdy nastane, když objevíme předměty doličné - stříkačku a jehly, neobvykle zahnutou lžičku nebo kus gumy, který se dá použít jako škrtidlo, případně divné tabletky, které na šumivý aspirin nevypadají. V takové situaci vřele doporučujeme nedělat nic, uklidnit se a ze všeho nejdřív vyhledat odbornou pomoc v protidrogovém centru. Lidé, kteří tam pracují, už mladistvých závisláků viděli spoustu a vědí lépe než vy, jak s nimi jednat, co v žádném případě neříkat a co neočekávat. Hovor s nimi bude pravděpodobně tvrdý a ne moc příjemný, ale uvede vás do relity.                                                    

K léčení musí každý dozrát sám. Ze začátku je droga fajn. Jen dává a nic nebere. Tohle období může trvat docela dlouho, takže není divu, že dítě nechápe, proč vyšilujete a proč by se proboha mělo jít léčit. Má pocit, že to má pořád pod kontrolou a že může přestat, kdykoli bude chtít. V tomhle období je ze všeho nejdůležitější udržet si s dítětem rozumné vztahy a důvěru. Nepřestat spolu mluvit. I když se vám vůbec nelíbí, co se dozvídáte - hlavně když kanály pořád fungují. Dokud dítě samo nedojde k tomu, že má problém a že je třeba s tím něco dělat, nemá smysl cpát ho do léčebny. Ten, kdo v této chvíli potřebuje terapeutickou pomoc, jste spíš vy - nestyďte se o ni požádat. Až bude vašemu dítěti zle, musíte být ve formě, abyste mu mohli stát po boku.

Reklama