Reklama

Všichni víme, že láska prochází žaludkem a že to bývá většinou žena, která je v tomto směru pomyslnou strážkyní rodinného krbu. Na druhou stranu pokud se soužití změní pouze v prosté konzumování, které navíc táhne jen ona, není asi všechno v pořádku. Aspoň z jejího pohledu.

Jaký si to uděláš, takový to máš, zpívá se v jedné známé písničce. Osmadvacetiletá Zuzana se bojí, že udělala ve svém současném vztahu někde chybu, kterou bude horko těžko napravovat. O svého přítele se totiž starala až mateřsky a najednou zjišťuje, že jejich schůzky vlastně nejsou o partnerském setkávání ženy a muže. Ale o návratech „syna“ ke své „matce“, která mu podstrojuje. A on to bere jako naprostou samozřejmost. Navíc nevyvíjí absolutně žádnou snahu, aby jejich vztah nějak ozvláštnil, obohatil o společně sdílené chvíle mimo domácnost, kde tráví sto procent volného času.   

jídlo

S Jirkou jsem se seznámila před lety na jedné brigádě. Oba jsme tehdy ještě studovali. On školy nechal, já ji dokončila. Ale to není tak důležité. Víc mě trápí, že vztah, jak jsme si jej v počátcích nastavili, mi už nevyhovuje, ba dokonce mě svým způsobem uráží,“ začíná své vyprávění mladá žena, jež každý víkend nakoupí, navaří a nakrmí svého přítele, který k ní dojíždí po pracovním týdnu. A to je tak asi vše, co může od jejich randění očekávat.

Nejdřív jí to prý nepřišlo nijak divné. Vlastně byla pyšná na to, jaká je hospodyně a že jejímu vyvolenému tak chutná. Jenže po několika měsících zjistila, že se vlastně nikdy společně nepodívali za hranice její kuchyně a že by si partnerský vztah představovala trochu jinak.

  • Proč ostatní chodí do kina, do divadla, na procházky, a ona jen stojí u plotny a pro uspokojení svého milého vaří a smaží?

Nechci vypadat jako nějaká feministka. Naopak. Baví mě vařit a starat se o domácnost. Ale chci od života i víc. Vidím, jak moje kamarádky vyrážejí se svými partnery do společnosti nebo do přírody, ale ten můj o tom nechce ani slyšet. Prý je nám nejlépe přece doma. No aby ne. Já dotáhnu nákup, zaplatím, navařím. A on pak jí. Romantika jako svíčková se šesti,“ konstatuje hořce Zuzana.

Zda si zkoušela o tom se svým přítelem promluvit? „Ano, ale myslím, že vůbec nechápe, o co mi jde. Když to téma otevřu, tak mi dá ukřivděně nějaké peníze, což je sice fajn, ale podstatu problému to neřeší. Docela se bojím, že vlastně ani netuší, že by víkendy mohly vypadat jinak,“ vysvětluje zklamaná Zuzka, která teprve postupně odkrývá možné důvody jeho chování. Její Jirka totiž od čtyř let vyrůstal pouze se svou matkou a zřejmě takto jejich společné chvíle probíhaly. „Ale já nejsem jeho matka!“ zakončuje rázně vyprávění Zuzana.

Přečtěte si také: