kid

Letos se naši rozhodli, že mě zase pošlou na tábor. Potřebují se mě zbavit, přitom dobře vědí, že tábory nesnáším a na žádný jet nechci. Proč mi kazí další prázdniny?

Loni jsem jel poprvé. Děs. Vlhké chatky a blbí kluci. Když si vzpomenu na vedoucího Dennyho, ještě teď mám husí kůži. Deset kliků za neposlušnost, dřepy za pozdní nástup, ztržený bod z táborové hry za každé nachytání venku po večerce. Prostě bachař. Taky se mu tak tajně říkalo.

Deset kliků jsem najednou neudělal, ani spousta jiných kluků, a tak nás veřejně ztrapňoval, jaká jsme másla a bábovky. Dokonce i před holkama. Blbec jeden. Myslel si, jak je spravedlivý, ale nadržoval jen těm, kdo byli fyzicky zdatní. Uběhli něco za dobrý čas, šplhali po lanech a byli s každým kámoši.

Nikdo se mnou nemluví

Já se stydím a nemůžu s tím nic dělat.  V tělocviku dobrý nejsem, na kladině mám závratě a přemet do vody se udělat bojím. A taky se nedokážu moc dobře skamarádit. Posledně mi to trvalo čtrnáct dní, a pak už se jelo domů. Kluci se mi smáli, já se jim vyhýbal a oni nakonec mně taky. Nuda a stres. Počítal jsem každý den, který chyběl do odjezdu. Večer jsem tajně brečel do deky a Ríša, kluk, co se mnou spal v chatce, to pak vyžvanil ostatním. Volali na mě „ubrečenec“. Nakonec se se mnou sčuchnul jeden docela dobrý kluk, ale to bylo poslední tři dny tábora. Taky mu to tam nesedělo, ale uměl dobře šplhat po laně a snažil se mě to naučit. Nakonec mi to docela šlo, ale v táborové hře na Avatar jsem byl stejně poslední.

Nesnáším velké kolektivy

Já bych klidně jel, kdyby tam bylo kluků pět a konec. To bych problémy s kamaráděním neměl. Ale stovka cizích dětí? To pro mě není a nepomůže, ani když se mnou jede kámoš ze třídy. Stejně si tam pak najde nějakého borce , který je oblíbený a schopný, a já zůstanu sám. Nesnáším tyhle mamutí kolektivy.

Naši si pořád myslí, že tábor mě zocelí, naučím se nebýt bačkora, vázat uzly a vařit v ešusu bramboračku. Ale k čemu to je? Už jste někdy vařili v lese bramboračku? A vázat potřebuju maximálně tkaničky od bot. Dobrý by to bylo, jen kdybych se chtěl oběsit, ale to jsem zavrhnul, protože to se prý člověk dusí třeba čtvrt hodiny, než umře.

Úplatek

Řekl jsem doma, že nepojedu a  že raději uteču. Táta se rozčílil, cože to má za rozklepaného pitomce, a vyprávěl hrdinské zkazky o sobě, jak byl na táborech jednička, lezly za ním holky, a jak překonal všechny nástrahy. Potom mi slíbil s sebou nějakou knížku o Egypťanech, protože má být táborová hra z té doby, a abych prý mohl machrovat. Hm, to bych spíš měl chodit na karate, abych tam ty idioty mohl zmlátit. A pak mi slíbil boty na kolečkách. Takové, které mají jedno kolečko na patě a dá se v nich chodit i do školy. Takže nakonec pojedu, ale to kolečko musí blikat, jinak ne, to mi zase za ty nervy a zkažených 14 dní prázdnin nestojí.

Už abych byl dospělý, já to dětství snad nepřežiju.  

Reklama