Vztahy

Bojím se o syna i o sebe

Dobrý den,

přemýšlela jsem, jestli mám vůbec psát, protože na první pohled se ani o žádný problém nejedná. Vlastně by se dalo říct, že o nic nejde, ale začínám si o sebe pomalu dělat starosti, protože se občas přistihnu, že už to trochu přeháním.

Bydlíme se synem sami a já zjišťuji, že se nechovám úplně normálně. Bydlíme na sídlišti v panelovém domě, ale já se děsím, jako bychom žili někde na samotě. Mám strašný strach, že se nám něco stane. Pořád ukazují v televizi, jak je nebezpečno, jak pořád někdo někde havaruje, někoho zabíjí, děje se to i za bílého dne uprostřed města a já mám strach, že se něco stane synovi nebo mně.

Teď mu bude deset, takže ještě moc sám nikam nechodí, ale co až bude starší? Já po setmění skoro vůbec nevycházím a nedokážu si představit, že bych někam pustila samotného jeho. Je to takový úzkostný stav, kdy se mi sevře celý hrudník a krk třeba při představě, že půjdu nakoupit. Samozřejmě že pak jdu a nic se nestane, ale v tu chvíli mám hned vidění (velice živé vidění), jak třeba přecházím přechod a najednou se vyřítí odněkud auto a srazí mě. Někdy dokonce slyším i to pištění pneumatik, je to otřesné. Nebo sestupuji ze schodů a při tom se vidím, jak škaredě padám dolů. Znovu a znovu, mám z toho až pocit závrati, uleví se mi, až když jsem v pořádku dole.

Dostala jsem od kamarádky k Vánocům knihu Černá sanitka, prý abych se nebála, že mi syna odvezou, že je to vymyšlené. Jenže já se bát nepřestala, spíš naopak. V té knížce je spousta pošahaných historek, ale jsou tam i takové, o kterých sice píšou, že nejsou pravdivé, že je to všechno městský mýtus, jenže já si to nedokážu takto sama říct, abych tomu uvěřila. Už jen to, jak čtu o jehlách v tramvajích, tak se bojím, že tam vážně budou. Oni sice píšou, že se tam nedají zapíchnout, ale o autobusech tam řeč není. Už bych si v nich nikdy nesedla, protože do těch sedadel se dají jehly zapíchnout úplně snadno a klidně se může najít někdo, kdo by to schválně udělal. Vždyť to není dlouho, co ve zprávách ukazovali jehlu nastraženou na dětské prolézačce, nějaký chlapec se o ni zranil!

Když mě ty strachy přepadnou, je to nepříjemné. A je to i obráceně. Když jsem totiž venku, tak dostávám strach, že nás někdo vykrade, nebo že se stane něco ještě horšího. Ale na tom snad není nic divného, kamarádka se taky občas vrací přes půl města, aby zjistila, že nenechala zapnutou žehličku. Je ale určitě lepší se vrátit, protože naše další kamarádka takhle jednou vytopila pět partají pod sebou, když si na chvilku odskočila něco zařídit a zapomněla puštěnou vanu.

Mně by se určitě nic takového stát nemohlo, ale znáte ten pocit, co kdybych zapomněla? To jak mě chytí, tak musím domů stůj co stůj, protože nechci nikomu ublížit vytopením, jednou se nám to totiž stalo, dávali jsme to dohromady měsíc, bylo to strašné, tak na tom vlastně není nic divného, že se bojím.

O syna se ale bojím nejvíc. Je hezký a chytrý, určitě je někde někdo, kdo by ho moc chtěl. Černé sanitky už se sice nebojím, ale unést ho může kdokoli. Do školy ho ráno vodím a ze školy má nakázáno jít hned domů, může si k nám vodit kamarády, tedy ty slušné, takže mu nic nechybí, ale stejně si někdy říkám, jestli bych ho neměla zapsat do nějakého kroužku, ale pak hned vidím, jak se mu tam něco stane, to bych se asi zabila.

Někdy jsou ty strachy ale opravdu protivné, a tak se chci zeptat, jestli nevíte, co bych s tím třeba mohla dělat. Když se ohlédnu zpátky, je to totiž horší, než to bylo před pár lety. Myslíte, že by se to mohlo třeba ještě zhoršit? Nečetli jste třeba nějakou knížku, kde by mi poradili, co s tím mám dělat? Nebo znáte někoho, kdo měl podobný problém? Jak si s tím poradil?

Děkuji předem za radu.
   
27.04.2007 - Láska a vztahy - autor: Čtenářský příběh

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [43] risina [*]

    Vivian: Minulý týden jsem byla na přednášce psychiatra o těchto lécích - a on říkal totéž, co Gwen - na tyhle stavy zabírají antidepresiva a dají se brát dlouhodobě. Anxiolytika by se měla užívat jen po přechodnou dobu. Ale tohle musí posoudit fakt odborník, ke kterýmu by autorka měla určitě zajít.

    superkarma: 0 28.04.2007, 22:38:49
  2. avatar
    [42] Vivian [*]

    gwen: tohle není deprese, tady by možná byla lepší ta anxiolytika, je to spíš úzkostná porucha... Dnes už existují i taková anxiolytika, která nezpůsobují celkový útlum, pokrok jde kupředu :-)
    A účinek antidepresiv nastupuje za 2-3 týdny, ne měsíce.

    superkarma: 0 28.04.2007, 16:19:44
  3. avatar
    [41] Kadla [*]

    Chce to psychiatra a hned. Ty symptomy obsese a úzkosti jsou dost rozjeté.

    superkarma: 0 27.04.2007, 13:35:48
  4. avatar
    [40] Gabi [*]

    Je to problém, možná že řešení bude jednoduché - vhodná medikace nebo na delší dobu - terapie, ale řešení není možné odkládat. Tyto chorobné stavy mohou velice negativně ovlivnit život syna a narušit vaše vzájemné vztahy do budoucna. Mám konkrétní příklad z vlastní rodiny.

    superkarma: 0 27.04.2007, 11:54:49
  5. avatar
    [37] ellinor [*]

    Ťapina: Nebuď na ni zlá. Ona synovi nechce ublížit, i když máš pravdu, že by neměla svoji úzkost přenášet i na něj. Ono je moc lehký odepsat lidi s úzkostí jako sraby stejně jako lidi s depresí jako lenochy a pesimisty.

    superkarma: 0 27.04.2007, 11:43:57

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [36] Ťapina [*]

    Jdi se léčit, nebo zkazíš synovi život. V deseti letech jsem lítala celá odpoledne venku a rodiče věděli jen přibližně, kde zrovna jsem. Tvůj syn sám nevychází a ty si to nedovedeš představit. Za pár let bude chtít chodit na brigády, třeba i na noční, nebo si ó hrůzo udělat řidičák na motorku. Měla bys se sebou něco udělat dřív, než ta chvíle nastane a ty mu to všechno hystericky zatrhneš.

    superkarma: 0 27.04.2007, 11:25:17
  2. avatar
    [35] gwen [*]

    wich: Ano, taky. Ty ale hodně utlumují. Pisatelka potřebuje zvýšit hladinu serotoninu, aby si to tak nezabírala.
    Však psychiatr si poradí.

    superkarma: 0 27.04.2007, 11:24:53
  3. avatar
    [34] wich [*]

    gwen: Léky proti úzkostem jsou anxiolytika

    superkarma: 0 27.04.2007, 11:18:39
  4. avatar
    [33] gwen [*]

    ellinor: Patrně máš namysli antidepresiva.
    Návštěvu psychiatra zbytečně neodkládej. Po dvou měsících ti prášky zaberou a začneš to brát s nadhledem, uvidíš.

    superkarma: 0 27.04.2007, 10:44:56
  5. avatar
    [32] femme [*]

    chtělo by to vyhledat nějakou pomoc, jinak to vaše dítě bude fakt chudák

    superkarma: 0 27.04.2007, 10:44:51
  6. avatar
    [30] ellinor [*]

    Tomu se říká úzkostná porucha, zlato. Určitě k psychiatrovi, kterej dá prášky, kombinovat s psychologem. Jen se modli, aby byl psychiatr v obraze a nedopoval tě diazepamem, existujou léky proti úzkosti, který nemají tolik vedl.účinků a nevzniká na nich závislost. Nezaberou třeba tak rychle a pár vedlejších úč. mít asi budou, ale po prvním týdnu by měly ustoupit.

    superkarma: 0 27.04.2007, 10:36:12
  7. avatar
    [29] Amálie [*]

    ...přemýšlela jsem, jestli mám vůbec psát, protože na první pohled se ani o žádný problém nejedná...

    * Myslím, že se o problém jedná. Vyhledej lékařskou pomoc a se synem o svých stavech mluv. Děti jsou víc vnímavé, než si dosplělí myslí/jsou ochotni připustit. Syn určitě cítí jistou "svázanost" ve volném pohybu a je třeba, aby pochopil rozdíl mezi "hlídání" a tvou zřejmou úzkostí, která se dá léčit. Navíc pokud uvidí, že se snažíš s tím něco udělat, může ti být velkou oporou a můžete trénovat spolu.

    superkarma: 0 27.04.2007, 10:13:54
  8. avatar
    [28] Janecka [*]

    Zažívám to taky,ale nikomu nebráním.Starší syn jezdí na mtorce,víš co to je za nervy?Ale je to jeho vášen,co mám dělat? Mladší si auto,taky nervy.Když byli malí,taky nervy,neb měli pořád bějaká zranění,ale do kroužků chodili,to přece nejde,aby kluk seděl doma,co z něho vyroste?
    Úplně tě chápu co prožíváš,já mám taky takové vidiny astrach,který mě provází pořád,když rodina není pohromadě.To ale neznamená,že budou všichni sedět doma.Jak radí ostatní,běž se opravdu léčit,protože to bude horší,až bude syn větší

    superkarma: 0 27.04.2007, 09:44:42
  9. avatar
    [26] SENSITIVESKIN [*]

    Anai: CHLAP ALESPOŃ NA SEX S NÍ NEMUSÍ "VYDRŽET", TO MŮŽE BÝT ZÁLEŽITOST TAKY PÁR MINUT

    superkarma: 0 27.04.2007, 09:29:04
  10. [25] Anai [*]

    Radím psychiatra, psychologa a pokud existuje takový chlap, který by s ní vydržel, tak ještě chlapa (aspoň na sex )!

    superkarma: 0 27.04.2007, 09:23:50
  11. [24] a.... [*]

    Pokud je vše, co je napsáno myšleno úplně vážně, tak je to opravdu ta hodina dvanáctá pro léčení. Jinak se ti může stát, že ti synek zdrhne, protože soužití s tebou bude nesnesitelné.

    superkarma: 0 27.04.2007, 09:20:10
  12. avatar
    [23] pajda [*]

    Tohle je opravdu na terapii...když mi syn skončil v nemocnici, taky jsme se bála pouštět ho úplně kamkoliv a bez psychologa bych to ani nedokázala. Na rozdíl od pistaleky jsem měla chápavého manžela,který mě držel doma a uklidňoval, že se určitě nic nestane...chce to opravdu terapii, a to co nejdřív. Není ostuda být nemocný, to se může stát každému, ale je špatné to neřešit...

    superkarma: 0 27.04.2007, 09:16:16
  13. avatar
    [20] kočka123 [*]

    teb: zajímavá stránka, zatím jsem jí jen přečetla letmo, ale mrknu na to pořádně..

    superkarma: 0 27.04.2007, 08:33:50
  14. avatar
    [19] krysurka [*]

    Tak to mě dostalo..já to znám..něco podobného jsem zažívala asi před 6ti lety..uplně vím jak se cítíš..akorát že mě to po asi roce přešlo ..prostě samo od sebe ale ne naráz ale postupně..ale vím že tamta doba byla hrozná bála jsem se úplně všeho..když byla bouřka tak že někoho z mých blízkých zabil blesk..když jsem slyšela projet vlak hned jsem myslela že srazil někoho z mých známých..bála jsem se úplně všeho..ani jsem nevycházela z domu protože co kdyby náhodou letělo letadlo a spadlo tam kde budu já???pořád si na to pamatuju jak se mi svíralo srdce a žaludek při každé hlouposti..úplně tě chápu ale nemůžu poradit jak se toho zbavit..u mě to prostě přestalo samo

    superkarma: 0 27.04.2007, 08:29:54
  15. avatar
    [18] cmelda [*]

    jedine terapie ... nevedet, ze je to porucha, tak si myslim, ze jsi na hlavu, s prominutim

    superkarma: 0 27.04.2007, 08:25:31
  16. avatar
    [17] Z_U_Z_U [*]

    Tak tady pomůže jen dobrá terapie u doktora. Ohledně jehel mám také fobii, ale ne z tramvají, spíš z pískovišť a okolí. Kamarádky dvouletá dcera si při hře na písku bodla do ručičky použitou jehlu. Ty nervy následující týdny a měsíce, když běhali po vyšetřeních a čekali na výsledky bych nepřála nikomu... takže ohledně veřejných pískovišť a parků jsem opatrná. Chce to zdravou ostražitos, ne přehnanou úzkostlivost a s tím ti dobrý doktor jistě pomůže

    superkarma: 0 27.04.2007, 08:24:09
  17. avatar
    [16] mam-ča [*]

    Já pisatelku docela chápu. Nejspíš je samoživitelka, takže má strach nejen o syna, ale i o sebe. Kdo by se postaral o syna, kdyby ona musela do nemocnice, nebo ev. nebyla. Pravděpodobně prošla něčím, co její strach vyvolalo.
    Přikláním se k té psychoterapii. Takhle se přece nedá žít. I pro syna bude největší výhra, když bude máma v pohodě, a ne ustrašený uzík nervů.

    superkarma: 0 27.04.2007, 08:23:40
  18. avatar
    [15] SENSITIVESKIN [*]

    7kraska: můj taky , chlapi jsou s tím hotoví raz dva

    superkarma: 0 27.04.2007, 08:06:24
  19. [14] Radka JS [*]

    Terapie.... Není se za co stydět, každý máme nějaké problémy. Jenom je potřeba si je přiznat a řešit je.

    superkarma: 0 27.04.2007, 07:58:21
  20. avatar
    [13] Lévrn [*]

    Myslím si, že by si měla vyhledat odbornou pomoc. Pokud se nemýlím, tak těmhle stavům se říká sociální fóbie. Taky jsem s tím měla problémy a vyhledala kvůli tomu odbornou pomoc a bylo to jenom dobře. Hodně mi pomohlo povídat si o tom s panem doktorem, protože poradí a navíc mi vyprávěl, že tyhle stavy má více lidí, že to je prostě dobou. To povídání mi hodně pomohlo, brala jsem i nějaké vitamíny na zklidnění (Phyridoxin a Magnesium), ale hlavně jsem musela chtít sama. Taky jsem se bála pouštět dceru samotnou ven (v září jí bude 9). Teď už mi to přijde v pohodě, zvykla jsem si. A je lepší když bude trochu samostatná, než když se bude držet mojí sukně. Máme dohodnutá určitá pravidla a bere si s sebou mobil, takže mám i kontrolu. Hlavně to chce nebýt s tím sama. Mě k návštěvě pana doktora dotlačila moje mamka a jsem ráda. Přeju hodně štěstí.

    superkarma: 0 27.04.2007, 07:54:27
  21. avatar
    [12] liva99 [*]

    teb:

    superkarma: 0 27.04.2007, 07:49:36
  22. avatar
    [11] liva99 [*]

    TAky mám takový strachy, furt a dokola... Moje starší začla chodit sama do školy a já byla hysterická, když došla o 10 min. pozdějc, ale pak jsem si uvědomila, že z ní dělám uzlíček nervů, který se mne bojí... S manžou to samé, když nezavolá, že se zdrží a kolem projede sanita, jsem po... hrůzou, ale naučila jsem se to prostě ovládat, chce to čas a trénink... Možná by ti terapeut fakt pomohl, je to lepší, než udělat z kluka magora... Hlavně klíííd!

    superkarma: 0 27.04.2007, 07:49:02
  23. avatar
    [10] teb [*]

    Vyhoď televizi a přestaň přemýšlet, co se kde komu stalo. Mrkni na www.hoax.cz kde jsou podobné články o jehlách, mentosech v kofolách a miminkách s rakovinou. Tam se dočteš, jak to skutečně je. A začni také přemýšlet nad tím psychiatrem, jak tu radí ostatní.

    superkarma: 0 27.04.2007, 07:48:44
  24. avatar
    [9] fructia [*]

    Snadná rada: Potřebuješ chlapa, pak nebudeš přemýšlet nad malichernostma

    superkarma: 0 27.04.2007, 07:37:41
  25. avatar
    [8] rek11 [*]

    Škoda,že nemáš moje dcery. Ty by tě z toho vyléčili jedna radost.Když se mi narodila ta starší,byla jsem dost úzkostilivá.Moje vytoužená holčička,aby se jí proboha něco nestalo!Ty mě tak natrenovali,že už mě ledacos prostě už nechává klidnou.V koutku mi ta paní na hlídání řekla"Vaše dcera vylezla po lanech nahoru a nechtěla slézt" a učitelka o ní prohlásila,že je to jedno z nejtvrdohlavějších dětí,co kdy viděla ,a top že jich viděla A když jedou s manželem na Ještěd,nebo lezou s ním po horolezecké stěně(jsou jim 4 a 2) tak se na to prostě nedívám a zůstanu doma .A nedovedu si představit jak by to tu vypadalo kdybych se je pokusila doma zavřít .

    superkarma: 0 27.04.2007, 07:29:19
  26. [6] 7kraska [*]

    Muj pritel by rekl, ze autorka potrebuje "vopíchat", ale ja bych rekla, ze potrebuje psychiatra, a na tom neni nic spatneho.

    superkarma: 0 27.04.2007, 05:13:26
  27. avatar
    [5] Juana [*]

    Přiznám se, že občas taky zmatkuju, ale ne tak moc, spíš když kluk nepřijde včas ze školy, užjsem taky jednou volala třídní učitelce, že ještě nepřišel - zrovna se nějak zdrželi ve škole. Ale to je doufám normální.
    Zpočátku manželství jsem zase mívala starost o manžela, začínal podnikat a někdy chodil domů třeba o půlnoci a nikdy mi nezavolal, že se tak zdrží, já si pak doma představovala, že se mu něco přihodilo (v té době míval občas silný alergický záchvat, při kterém se nakonec začal dusit). Často jsme se kvůli tomu hádali, on nechápal, že mám strach. Bylo to v době, kdy ještě mobily teprve začínaly, takže jsem ho nemohla stíhat,teď jsem si zvykla, a hlavně díky mobilům si tu moji smečku můžu obvolat. Ptala jsem se rodičů, jestli o nás nemívali strach, když jsme byly děti a přiznali, že samozřejmě taky měli, akorát se s tím museli naučit žít.

    superkarma: 0 27.04.2007, 04:39:14
  28. [4] Rikina [*]

    "Po setmění nevycházím" - co v zimě, když je tma už ve čtyři odpoledne? A desetileté dítě, co nikam nechodí samo. To už se mělo řešit dávno, vždyť takový iracionální strach ze všeho musí strašně omezovat život. Nehledě k tomu, v čem to dítě vyroste - buď se bude nesmyslně bát taky, protože to odkouká u matky, nebo se ty strachy zhorší, až bude kluk v pubertě a nebude chtít pořád sedět mámě pod sukní. Zní to možná ošklivě, ale léčit se, nic jiného se s tím asi dělat nedá.

    superkarma: 0 27.04.2007, 00:49:13
  29. avatar
    [2] trdlo [*]

    Terapie.

    superkarma: 0 27.04.2007, 00:39:23
  30. [1] 1Mona [*]

    No, u těch jehel bych ti napsala :Nečti spamy!Ale,když máš strach ze zapnutých žehliček a podobně, to už je obcesní chování a u obcesí je snad jediné řešení psychiatr.Prej!

    superkarma: 0 27.04.2007, 00:24:21

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme