Domácnost

Bojím se nepřetržitě

Ahoj Barabasi Radku!
 
Přeji Ti dnešní úspěšné strašení. Tady je to stejné, zima, zima, hrozná zima! Za chvíli jdu ale s kolegyní do cukrárny na medovník a kafíčko a odpoledne na houby:-), tím se snad moje nálada vyšplhá na nějaký vyšší bod!  Vím, že čekáš nejspíš historku veselou, úsměvnou, nejlépe k popukání. No, takových mám  hodně, ale ne o strachu. Jsem znamením Panna. Ty jsou hypochondrické a ustarané od přírody, mně se to ještě znásobilo geny po babičce a neustálým strašením ze strany mého tatínka, ten to tedy považoval za vrchol blaha, když jsem řvala děsem. Trochu přeháním, ale něco na tom bude.
 
Všichni se bojíme a někdy se bojíme dokonce rádi. Jsou strachy běžné, chorobné, nepřekonatelné, strachy zábavné - třeba z kolotoče, jsou jich miliony, jako lidí.
 
Jako dítě jsem se bála tmy a cesty domů kolem hřbitova. Taky bouřky. Příchozím, které jsem neznala a kteří bouchali na dveře, jsem zásadně neotvírala, komunikovala jsem s nimi z balkonu a se slovy "..tak a teď už běžte, já se Vás bojím," jsem je posílala pryč. Povídalo se o tom po celém okolí. Bála jsem se beranů, když utekli a já je musela honit po kopcích. Bojím se výšek, a to tak, že nepřekonatelně. Strach mi ochromí celé tělo a nejde s tím nic dělat, začnu třeba "bulet" na tobogánu, tak tam raději nelezu. Chtěla jsem se to odnaučit, nejde to.
Bála jsem se zvuků, když nikdo nebyl doma, zamkla jsem dům, pak dveře v patře do kuchyně a ještě do ložnice a k ruce si připravila největší nůž, co jsme měli. Plány na útěk před případným narušitelem jsem měla propracované do nejmenšího detailu a provázely mě i ve snách. Nutila jsem mladšícho bratra prohledávat s nožem v ruce každičký kout, pokud jsme zůstali sami doma.  
Bojím se hmyzu, no spíš ho nesnáším, a to od té doby, co kdysi některé jedince v časopisu Květy zvětšili a otiskli.
Nesnáším roztoče od té doby, co v televizi běžela reklama na vysavač, který je zaručeně zlikviduje. Bojím se v zimě jezdit autem od té doby, co mě jeden chytrák málem zabil, ještě že to "napálil" do stromu a ne z kopce dolů. To jsou strachy téměř zanedbatelné.
 
Některé mi zůstaly, jiné ne. Dnes mám trochu jiné. Bojím se o své dcery. Bojím se, kdykoliv odejdou z domu na diskotéku, odjedou na výlet. Bojím se, aby se jim něco nestalo, aby nebyly nešťastné. Prožívám jejich bolesti a jejich trápení. Ale to je přece  normální. To známe všichni.
 
V posledních letech se do mého podvědomí nepozorovaně připlížil strach z utrpení a smrti. Občas mě přepadne a děsí. Tři měsíce jsem jezdila do nemocnice za babičkou, než zemřela. Nechi to popisovat a nechci na to ani myslet, ale občas ta myšlenka vyskočí sama, je tu a bez příčiny mě, neřekla bych vystraší, ale zarazí. Jezdila jsem i za dědečkem, v průběhu dvou let třikrát a vždycky to byla dlouhodobá léčba. Už mezi námi taky není. Zůstala mi jen jedna babička, no ta nám taky dala, ale má silný kořínek. Je jí skoro 90 let a bydlí u mojí maminky. Viděla jsem po těch nemocnicích to, co jsem vidět nechtěla. Najednou se můj pohled na žití trochu změnil, neumím to popsat. Viděla jsem svoje blízké a začala se bát. Naučila jsem se zastavit, dát část svého času těm, co mám ráda. A pak, uvědomila jsem si, že život se má žít a není nutné zabývat se malichernostmi.
 
Přeji všem, ať se co nejméně bojí a ať se nám zlepší počasí. A vy mi přejte, prosím, ať v té cukrárně mají ten medovník, už od rána se na něj hrózně těším.
 
Vaše Hanice
 

Milá Hanice, díky ti. Tolik strachu v jedné osobě? To bys mohla být dobrý spisovatel - takový Stephen King uvádí, že je vlastně taky obrovský strašpytel...
 
Krásný čtvrtek a příjemné postrašeníčko přeje zlý a ošklivý
   
21.07.2005 - Dům a byt - autor: Radek Kříž

Komentáře:

  1. [14] a.... [*]

    Hanice: mě právě v těch posledních letech dostihly ty velký strašáci-nedávno mě umřel táta, přítel měl rakovinu a ještě pár chuťovek... takže nějakej autobus -to je něco, čeho si ani nevšimnu(do práce ZÁSADNĚ chodím pozdě ) proč se něčeho bát dopředu????-mě stačí ,až to ke mě samo přijde, pak to řeším....kdybych se bála, co zas přijde, tak to bych už dávno byla na antidepresivech

    superkarma: 0 21.07.2005, 15:06:10
  2. avatar
    [9] Hanice [*]

    Holky, nejsem masochista ani jedna velká deprese. Jsem v postatě poměrně veselá osoba, ale zamyslete se, nestíhá vás vlastně každý den nějaký ten malý strášek, třeba, abyste stihly autobus...., jen tak jsem se zamyslela nad tím, čeho se bojím. Já mám radost ze života, velkou, ale to neznamená, že se nebojím. pa pa

    superkarma: 0 21.07.2005, 14:45:30
  3. avatar
    [8] Žábina [*]

    a....: no můžu tě říct já jsem asi masochista
    vím že to není dobrý ale podvědomí neporučíš

    superkarma: 0 21.07.2005, 14:25:33
  4. [7] a.... [*]

    Žábina: mě v posleních dvou letech potkalo tolik blbejch věcí, že mít černý myšlenky už v předstihu- to bych byla už dávno v blázinci-mám tý černý reality až po krk- to poslední např. co bylo, asi před měsícem tramvaj přejela 11 letou dceru mý kamarádky- to mám myslet na to, že by se něco takovýho mohlo přihodit i mý dceři???Kdo má takhle černý myšlenky, tak musí mít vyloženě masochistický sklony.

    superkarma: 0 21.07.2005, 13:52:24
  5. avatar
    [6] Žábina [*]

    a....: kemy: a vy se o sebe a své blízké nebojíte?
    já tedy ano a úplně pisatelku chápu...a ještě to dovedla takhle krásně napsat
    život se může změnit v jedné jediné vteřině a toho já osobně se bojím nejvíc
    a někdo někdy napsal že člověk se bojí o to co miluje a to je myslím hodně výstižné

    superkarma: 0 21.07.2005, 13:44:24
  6. avatar
    [5] kemy [*]

    taky nechápu, kde se v tobě, milá hanice, bere tolik strachu, ale přeju, aby se ti nic špatného nestalo, hlavně tvým dcerám. a taky ten medovník

    superkarma: 0 21.07.2005, 13:37:59
  7. [4] a.... [*]

    to je poměrně depresivní článek- a kde je nějaká radost ze života
    já se taky bojím ráda, mám ráda strašidelné příběhy a tak. Ale ten strach v každodenním životě???? Kromě toho si myslím, že čeho se člověk nejvíc bojí, to ho potká ( no já se teda teď nejvíc bojím toho, že z mý dcery nic pořádnýho nevyroste, takže odteď jí začnu víc věřit )

    superkarma: 0 21.07.2005, 13:14:01
  8. avatar
    [3] femme [*]

    já jsem Váha, ale o svoje blízké se bojím taky

    superkarma: 0 21.07.2005, 12:43:07

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme