Internet může dát spoustu věcí, které člověk před tím neznal. Když jsem nastoupila do nového zaměstnání, měla jsem zkušeností s internetem jako nedotčená panna se sexem. Musím říct, že v té době jsme doma počítač neměli a v předchozím zaměstnání byl nejdřív jeden počítač na 5 lidí a připojení k síti měla jen vedoucí. Zkuste si požádat, abyste v pracovní době pod jejím jménem prováděli nějaké brikule na  j e j í m !!! počítači. V nejlepším případě by člověk vypadal jako největší naivní idiot pod sluncem.

Všechno se změnilo před třemi lety, kdy jsem zaměstnání změnila a nastoupila do místa, kde používání internetu bylo normální, běžné a   d o p o r u č e n é !!!. Byla jsem jako v Jiříkově vidění. Ze začátku jsem ovšem měla strach, abych nezabloudila na placené stránky a zaměstnavatel mě pro výstrahu nedal zastřelit za úsvitu na nádvoří. S přibývajícím časem jsem zjistila, že není třeba vyskakovat z internetu při každém vstupu vedoucího do kanceláře, ale lze vtipně skrývat lištu mezi pracovními a na to, abych objevila Ženu-In mi stačilo pouhých 14 dní používání internetu.

Že existuje chat a jak se na něj  chodí, mi prozradil můj v té době 12letý syn, který s tím měl bohaté zkušenosti ze základní školy. Snad ani nechci vědět, co se prostřednictvím brouzdání po něm všechno dozvěděl, ale je fakt, že spíš poučoval on svou nevzdělanou matku. Já jsem na chatu byla asi třikrát a vždycky mi to připadalo jako ztráta času. Navíc mi vadilo, že si za těmi nicky nedovedu představit konkrétní osobu a všichni jsou vždycky tak cool a rozjuchaní a „otevření“ a nejradši se baví o sexu.

Svoji závislost jsem si vypěstovala až na těchto stránkách, kdy ledva vstoupím do kanceláře, tak než se stačí uvařit kafe, už jsem tady. Proberu všechno, co mi od minulého dne uteklo, zjistím téma dne a už jsem patřičně vyprovokovaná a nažhavená reagovat a přispět svou troškou do mlýna. Za hlavního viníka veřejně označuji Merylku, která mi hned od začátku padla do noty. Ze začátku jsem vydržela dva roky být jen čtenářkou a občas soutěžící, ale od letošního roku propukla moje grafománie naplno.

Nejdřív mi začalo dělat dobře, když se vůbec někdo na moje příspěvky ozval. Další stadium bylo, když na ně reagovala redakce a zatím poslední stadium bylo, že jsem zatoužila poznat, kdo jsou na vlastní oči. Proto jsem v červenci nachystala svou přepadovku v redakci, čímž jsem dala v plen své inkognito, protože mě práskli i s fotem. Zato jsem se seznámila s Radkem a s Nionetou, ale Merylka mému nájezdu úspěšně unikla.

Nakonec jsme se domluvily a minulý týden jsme spolu strávily dvě hodiny v kavárně. Po těch dvou hodinách jsem odcházela s brněním v oblasti úst a s bolavým břichem od smíchu. Semlely jsme v těch dvou hodinách snad všechny události od první světové války a za sebe můžu říct, že mi připadalo, že se známe sto let. Ani ji nezastrašilo, že jsem dorazila v průvodu brášky a syna, které jsem hned vypustila do víru velkoměsta a na krku jsem jí zůstala já s obrovskou krabicí, zvící psí boudy, plné chrastícího nádobí. Jen jsem se obávala, aby si nemyslela, že v té krabici jí nesu nějaký drobný korupční předmět.

 

Takže já mám s internetem jen dobré zkušenosti. Jen se bojím, že až nám příští měsíc zavedou stálý přístup i z domova, moje závislost se ještě zhorší a bude trpět nejen zaměstnavatel, ale i rodina.

 

Vikina007

 


 

Milá Viki, jojo na Tvůj příjemný nájezd nezapomeneme ;o)))) Bylo to milé překvapení.... a hlavně ten dort! Hmmmm, to byla bašta!!!! ;o))))

 

A z té závislosti si nic nedělej ;o)))) U nás je to již běžná věc, nad kterou se ani nepozastavujeme ;o)))

 

Měj se krásně a určitě se zase někdy na nás přijď mrknout ;o)))

 

Reklama